Dnes vyvrcholí oslavy výročí 30 let od sametové revoluce a pádu komunistického režimu. Režimu, ve kterém se jistě nežilo lehce a nechal za sebou spoustu obětí, ale také statečných disidentů, kteří se například kvůli podpisu Charty 77 museli vzdát slibně rozjeté kariéry. Třetinu signatářů Charty 77 tvořily ženy. Pojďme si připomenout nejen signatářky, ale i ostatní slavné ženy, jež měly zakázáno veřejně vystupovat a živit se tím, co milovaly.
Marta Kubišová
Zpěvačka Marta Kubišová a její Modlitba pro Martu patří jistě k symbolům revoluce a bez ní si oslavy ani nedokážeme představit. Do roku 1969 stále v čele Golden kids a byla miláčkem národa, po roce 1969 dostala zákaz veřejného vystupování, a tak byla nucena stáhnout se do ústraní, kde jí další rány v podobě potratu a klinické smrti nachystal osobní život.
Na veřejnosti se znovu objevila 21. 11. 1989 na Václavském náměstí po boku Karla Kryla a Václava Havla, kde ikonicky zazpívala svou Modlitbu. Její příběh v roce 2014 zfilmovala dokumentaristka Olga Sommerová ve snímku Magický hlas rebelky.
Věra Čáslavská
,,Vera, Vera, ra ra ra,“ skandoval dav při úspěchu naší nejlepší gymnastky na olympiádě v Mexiku roku 1968. O pár měsíců později toto už nebylo možné. I pohledná blondýnka s plachým pohledem musela kvůli podpisu dokumentu Dva tisíce slov opustit veřejný život a tím ukončit kariéru.
Její odvážné gesto v podobě sklopení hlavy při sovětské hymně v době, kdy se Československo vzpamatovávalo z okupace, lidé navzdory cenzuře nezapomněli.
Po revoluci začalo být o Věře Čáslavské zase pořádně slyšet. Stala se předsedkyní Československého olympijského výboru, ale také poradkyní prezidenta Václava Havla. Do konce života aktivně podporovala mladé olympioniky, a dokonce se chtěla vrátit ke své knize, která sice už jednou vyšla, ale s výraznými úpravami a cenzurou. Bohužel to již nestihla, v roce 2016 podlehla rakovině slinivky.
Vlasta Chramostová
Nedávno zesnulá herečka a jedna z prvních signatářek Charty 77. V roce 1969 excelovala jako Lakmé ve filmu Juraje Hertze Spalovač mrtvol, jemuž byl předlohou román Ladislava Fukse. Přestože se snímek dostal do širší nominace na Oscara, brzy byl stažen.
V disentu sice nesměla Chramostová hrát divadlo a veřejně vystupovat, i tak ale byla podle jejich slov nejšťastnější, protože byla v souladu sama se sebou.
Umělecké práce se nevzdala a spolu s manželem Stanislavem Milotou pořádala bytová divadla. V televizi se objevila už v roce 1988, tehdy ovšem šlo o dokument, který měl dehonestovat disidenty.
O rok později se stala jednou z hlavních revolučních tváří. Dnes
by oslavila 93. narozeniny.
Dana Němcová
Česká psycholožka, matka sedmi dětí a spoluzakladatelka Výboru na ochranu nespravedlivě stíhaných (VONS) patří k nejvýraznějším ženám v disentu.
Přestože v 50. letech studovala psychologii, po pobytu v ruzyňské věznici nemohla toto povolání déle vykonávat. Po návratu z vězení následovala šikana ze strany StB ve formě domovních prohlídek a násilí při výsleších, dokonce i na jejich dětech.
Po revoluci stála v čele Občanského fóra a stala se poslankyní. Nejen o ní napsala dvojice Markéta Linková a Naďa Straková knihu Bytová revolta: Jak ženy dělaly disent.
Autor: Kristina Němcová
Foto: Česká televize, Martin Divíšek, archiv Dany Němcové, vaclavhavel.cz
