Na Horním náměstí v Olomouci má tamější univerzita svůj krámek, kde najdete všechny možné věci s logem Univerzity Palackého – od sešitů, triček a kalendářů až po slivovici, víno či medovinu. Místo zvané UPoint funguje také jako infocentrum, ale to zdaleka není jediná funkce, kterou vykonává. Pokud totiž půjdete do zadních útrob obchodu, zjistíte, že se zde konají i výstavy. A tou aktuální je …krajinou… od Jany Růžkové.
Při příchodu do UPointu vidím menší houf starších i mladších lidí se sklenicemi vína, který bedlivě pozoruje zdi. Nekoukají na zdi jen tak z nudy, ale něco tam pozorují. Než se stihnu také podívat stejným směrem, všechny kdosi vyruší. Není to ale kdekdo, je to umělkyně Jana Růžková, na jejíž výstavu jsem se přišel podívat. Svými slovy započala vernisáž. „Ve svých malbách jsem se inspirovala babiččinou vesnicí, nebo také svými cestami po Rakousku a Izraeli,“ říká Růžková. Po stručném uvedení od mladé umělkyně jsem se konečně mohl kochat výtvory.
Když jsem se konečně přes dav prodral a proplížil jsem se k malbám na zdi, zjistil jsem, že výstava se jmenuje …krajinou… právoplatně. Na malbách převážně z akrylových barev autorka krásně zachytila různorodost krajiny – ať už poušť, lesy, nebo panorama České Kamenice s kostelem. Krajinomalby od Růžkové jsou ale hned na první pohled velmi originální. Stačí jí jen pár tahů štětcem. Doslova jen pár. Některé malby jsou opravdu minimalistické, přesto v nich na první pohled vidím krajinu s příběhem. Působí to na mě jako by impresionistický Antonín Slavíček začal tvořil v druhé polovině dvacátého století a připojil se k minimalismu.
Během toho, co si prohlížím obrazy na protilehlé stěně, se ale stal malér. Jeden z obrazů se pod náporem víření davu neudržel na vlasci a spadnul. Naštěstí se obrázku nic nestalo a kurátorce výstavy se podařilo vše napravit. Je tu sice malý prostor, ale i tak se tu dějí zajímavé věci. Nečekal jsem, že na výstavu smí i zvířata. Přesně tak, jeden z návštěvníků tu má i psa. Samozřejmě je to hodný pes a nedělá tu neplechu. Kdybych měl rád psy, také se s ním pomazlím jako všichni ostatní. A jak jsem říkal už na začátku, ani občerstvení tu nechybí – je tu víno, ale i něco pečeného na zub. Asi budu na vernisáže chodit pravidelně.
Opět jsem se přesunul k obdivování umění. Nalezl jsem na jedné zdi krajinomalby z lesa. Na většině výtvorů vidím akrylovkami namalovanou pěšinu v zeleném lese, nejvíce mě ale zaujal výjev černého lesa, nad nímž se stahují bouřková mračna. Opět zde malířka užila svůj talent na vytváření minimalistické krajiny. Samozřejmě jen pár obrazů je v minimalistickém stylu, ty ale na mě zapůsobily nejvíce. Je však zjevné, že se autorka nebojí ani experimentovat. Vedle minimalismu vidím také například obrazy namalované pouze z rovných čar.
Výstavu …krajinou… si může v UPointu na Horním náměstí v Olomouci prohlédnout úplně každý návštěvník, který si přišel něco koupit. Zajisté se ale můžete jít podívat jen tak a nic si nekoupit – tak, jak to dělávám i já, když je v UPointu nová výstava. A když se vám stane, že výstavu do patnáctého ledna nestihnete, můžete se jet podívat do Zlína, kam se obrázky z Olomouce přesunou.
Autor: Lukáš Ždan
Olomouc i její okolí je plná inspirativních výstav. Přečtěte si reportáž z výstavy olomouckých tvarůžků v Lošticích.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Foto: Jaroslav Pavel
