Do největší fotbalové arény v Česku se může přijít na zápas podívat asi 20 000 fanoušků. Tato kapacita i návštěvnost klesá úměrně se snižující se prestiží fotbalu. Co kdyby byla úroveň hry tak nízká, že na zápas svou bizarností přiláká stovky diváků? I taková situace může nastat, a to konkrétně na derby dvou týmů 4. Strahovské fotbalové ligy, která divákům nabízí nevídanou podívanou už řadu let. Když jsem se o tomto sportovním klání dozvěděl, rozhodl jsem se do Prahy vyrazit, prozkoumat, co na takový fotbal lidi přivádí, a celé si to užít na vlastní kůži.
Pro přiblížení kontextu je důležité si trochu vysvětlit, co to vlastně ta Strahovská fotbalová liga (zkráceně SFL) je a jaké týmy spolu hrají. Podle dostupných informací je SFL amatérská fotbalová soutěž organizovaná ve spolupráci s Útvarem tělesné výchovy a sportu ČVUT v Praze, která se odehrává na hřištích ČVUT v areálu kolejí Strahov. V rámci této ligy se utká 150 týmů rozdělených do 6 menších lig. SFL se může pyšnit také více než 55letou historií. Většina hráčů i fanoušků jsou tedy současní nebo bývalí studenti ČVUT. Právě takoví aktivní studenti jsou ideální skupinou pro vytvoření početného fanouškovského kotle, jenž oba mnou sledované týmy rozhodně mají.
A jaké znepřátelené týmy mám vlastně na mysli? Jedná se o takzvané strahovské „El Clásico“. Jako první zmíním celek zvaný Jaderný odpad, hrající v černých dresech. Ten nese svůj název podle Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské, na níž hráči tohoto týmu studují. Součástí jejich znaku je vždy zelená, kterou se před zápasem (a občas i během něj) rádi posilní. Druhým týmem jsou Kriplovi hoši, oblečeni do dresů fialové barvy. Jejich tým byl, jak jsem se na zápase dověděl, založen v roce 2022 jednonohým fotbalistou, který si svým handicapem nenechal zkazil kariéru. Celý mančaft je provázen dvoulitrovou PET lahví piva značky Braník. Oba dva týmy jsou na chvostu tabulky a za celou sezónu nastříleli dohromady pouhých 5 branek.
To, že se při zápase pije, dokazuje i rozhovor s hráčem Kriplových hochů Štěpánem. On mi před zápasem prozradil následující:
„Co očekáváte od dnešního zápasu?“
Štěpán: „Pivo.“
„Kolik?“
Š: „Ano“
„A máte na dnešek i jinou taktiku než pivo?“
Š: „Možná vstřelit ten míč do tý protější brány“
Ve 22:00 se už dostáváme k samotnému začátku utkání, které se mnou na plných tribunách sleduje asi čtyři sta lidí. Energie alkoholem posilněných fanoušků je odhadem vyrovnaná. Hlasitější je ale skupina s megafonem fandící Jadernému odpadu, jenž posílá při první příležitosti míč mimo hřiště. Fotbal, pokud se tomu tak dá říkat, se vlastně hraje spíše mimo hřiště než na něm. Vzhledem k tomu, že jsou Kriplovi hoši statisticky úspěšnějším celkem, je překvapivé, že po deseti minutách vede tým v černých dresech v poměru 2:0. Obecně je však první poločas na držení míče srovnaný a je až s podivem, jakou atmosféru lze u tak tragického fotbalu vytvořit.
Na názor ohledně zápasu se o poločase ptám studentek jaderné fyziky, fandících samozřejmě Jadernému odpadu. O zápase se dozvěděly od kamarádů a ostatních studentů. Také vycházejí z předchozích zkušeností, jelikož už na několika takových zápasech byly a moc si je užily. Po doplnění tekutin se hráči vracejí na hřiště a fanoušci je vybízí skandováním k ještě lepším výkonům než v první půli. Po chvíli, kdy byl míč spíše na nohou hráčů ve fialovém, dávají konečně gól Kriplovi hoši. Oproti tomu Jaderný odpad jakoby se začal rozpadat. Hra velice rychle končí po několika ušmudlaných gólech stavem 4:3 pro Jaderný odpad.
Velikou zásluhu na tomto cenném triumfu má i brankář hráčů v černém Martin Malý. Ten se mi po zápase svěřil, že za luxusní hru vděčí jeho týmu, protože to betonovali. V lepší výsledek ani nedoufali. Zelená jim byla nápomocná, ale on sám nepil kvůli zápočtu, na nějž se musí vyspat. Očekává však, že jeho tým tento úspěch oslaví i za něj. V nedalekém studentském podniku zvaném Desítka se po zápasech scházejí pravidelně jak hráči, tak fanoušci, jimž se ještě nechce jít spát.
Samozřejmě se tam vydávám i já prozkoumat, do jaké míry se tato tradice dodržuje a jaká je v hospodě po zápase atmosféra. Odpovědí je mi fronta na pivo, táhnoucí se skoro až ven, a všude znějící pokřiky pošťuchujících se fanoušků. Když se konečně posadím, snažím se zpracovat to, čeho jsem to vlastně byl svědkem. Musím uznat, že něco takového jsem ještě nezažil, a ani nedokážu formou reportáže tento zážitek popsat v celé své kráse. Proto doporučuji každému čtenáři, aby na pražský Strahov zajel a vyzkoušel si fandit špatnému fotbalu na vlastní kůži. Vždyť je to vlastně krásná alternativa k profesionálnímu fotbalu, ve kterém koluje spousta peněz a každá situace je brána se vší vážností. Tady je vše naopak. Vážně se nebere téměř nic, hráči ani rozhodčí žádný honorář nemají a všechno až na pivo je zdarma.
Autor: Lukáš Jakubíček
Peníze ale fotbal nemusí kazit. Přečtěte si i článek o nejslavnějších fotbalistech přispívajících na dobrou věc.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Zdroj: strahovskaliga.cz
Foto: Martin Malý, facebook.com/kriplovihosi, klapeto.eu
