Druhý díl plánované pentalogie Fantastická zvířata z pera J.K. Rowling plní i více než týden po své premiéře kinosály po celém světě. Ohlasy na něj se různí a globálně získává vcelku nekonzistentní hodnocení (IMDb 7.0, Rotten Tomatoes 40%). Jak se tedy režisér David Yates popral s dalším dobrodružstvím z kouzelnického světa?
Pro začátek je důležité zmínit, že nám nikam neutekly klíčové postavy filmu. Newt (Mlok) Scamander v podání Eddieho Redmayna je opět hlavním hrdinou celého filmu a jako protikladný záporák zde vystupuje Gellert Grindelwald alias Johnny Depp, který byl jedním z taháků celého filmu. I rukopis J.K. Rowling je stále důležitou součástí příběhu. Autorka slavné ságy o Harrym Potterovi totiž i nadále dokazuje, že je v ní ještě mnoho nápadů a kreativity, kterou nestačila ani za posledních dvacet let zdaleka vyčerpat. Samozřejmě stále zůstává v kouzelnickém světě, hlavním dějištěm však tentokrát nejsou Bradavice, ale světová metropole – Paříž. Divák tedy sice bude opět vtažen do důvěrně známého světa čar a kouzel, ale tentokrát je vše mnohem živější. Kouzelná zvířata možná nakonec nedostala tak velký prostor, jak bychom si přáli (o tom později), ale i tak sehrávají neskutečně důležitou roli v celém příběhu a odhalují nejen svou krásu, ale také své rozdílné osobnosti. Autorům Grindelwaldových zločinů se podařilo vytvořit dvě kategorie postav, lidské a zvířecí, a ani jedna kategorie není nadřazena té druhé – obě spolu fungují v okouzlující harmonii.
Ať žijí plnokrevní
Děj poměrně plynule navazuje na první díl a hned ze začátku se objevuje čaroděj Grindelwald, který se z vězně mění opět na zloducha na svobodě, jehož cílem je shromáždit své stoupence a nastolit v kouzelnickém světě nový řád. Podobně jako v původní sérii Harryho Pottera, je i tentokrát hlavním záměrem zlé strany prosadit nadvládu čistokrevných kouzelníků na úkor míšenců a mudlů. Postava Grindelwalda je v tomto filmu vykreslena poměrně chytře. Černokněžník staví čistokrevné kouzelníky pouze do role vyšší třídy a nevylučuje, že i pro nečary a míšence existuje nějaké podřadné postavení. Vzniká tak zajímavé připodobnění k současnému extremismu ve světové politice, a zároveň odhaluje, jak jednoduchá často bývá manipulace s masou lidí, když se umí cílit na jejich city. Tento moment je například výborně ztvárněn v závěrečné scéně, kdy mezi jindy nerozlučnými páry vzniká dilema, zda se ke Grindelwaldovi připojit.
Hlavní myšlenka filmu je tedy poměrně jasná – objeví se nepřítel a strana dobra se vydává jej zastavit. Typická příběhová kostra, na kterou se přidává svalstvo v podobě akčních scén a pár orgánů coby prolínající se příběhy jednotlivých postav. Nová Fantastická zvířata se, zdá se mi, vydala trochu jinou cestou. Místo uceleného zážitku nabízí hned několik souběžně se odvíjejících dějových linek, které spolu sice mají hodně společného, ale jejich spojení je pro diváka docela obtížné. I tak ale s sebou každá linka nese velmi pozitivní poselství. Třeba Newt a jeho kouzelný sklep, v němž skrývá mnoho magických tvorů. A byť by se mohlo zdát, že jsou zvířata ve sklepě vězněna, opak je pravdou. Newtovi tam kouzla umožnila každému ze zvířat dopřát velký kus jejich přirozeného prostředí. Je to něco, o co bychom se měli snažit i na naší planetě – udržovat přirozené rezervace pro fantastická zvířata našeho kouzelného světa.
Fantastická zvířata a Harry Potter
Důležitá součást celého filmu, na kterou se proto chci zaměřit, nesouvisí ani tak s celkovým dějem, jako spíš s myšlenkou Fantastických zvířat jako takových. Jsou to totiž právě fantastická zvířata, o nichž by to mělo být. Podle mého názoru se však tvorové ze světa čar a kouzel dostali méně prostoru než by si zasloužili. Po celou tu dobu jsem se nemohl oprostit od pocitu, že kouzelná zvířata začínají hrát kulisu skutečnému příběhu a že nebýt názvu filmu, tak by to šlo i bez nich. Jsou jen jakýmsi oživením, nikoliv klíčovým objektem, kterým by podle mého názoru být měly. Ta nádherná stvoření totiž mají obrovský potenciál, což si uvědomuje Newt, a pevně věřím, že i produkce Fantastických zvířat. Bohužel se však dějová linka obrací k příběhu lidí a nechává zvířata sem tam oživit atmosféru. Dokážu si představit mnoho námětů, kde hrají hlavní roli právě kouzelná zvířata, a Newt se vydává do jejich říše.
Druhou stránkou je pak zasazení příběhu do universa Harryho Pottera. Zdá se mi, jako by film bral říši čar a kouzel spíše jako marketingový tahák pro diváky než jako prostředí pro tvorbu příběhu. Nicolas Flamel a jeho Kámen mudrců nápadně naaranžovaný v trezoru nebo Minerva McGonagallová v Bradavicích v době, kdy ještě neměla být na světě. Diváci by měli mít pocit, že se vše odehrává právě ve světě Harryho Pottera, který tak milovali. Ale šlo by to i bez klíčových postav z předchozích příběhů? Nejspíš ano, proto si také myslím, že se s tak vzácnými postavami mělo zacházet moudřeji – možná je i z příběhu úplně vypustit, než jim dát bezduché role do počtu. Na druhou stranu se ale sluší podotknout, že i diváci Kamene mudrců nebo Tajemné komnaty mohli nové postavy ve filmu také považovat za zbytečné, ale později se ukázalo, jak bezchybně zapadají do celkového příběhu. Proto nebude ani u Grindelwaldových zločinů nejvhodnější dávat jen na první dojem. Raději bychom měli počkat, co přinesou další díly a jak se vše vykreslí.
Nakonec je nejspíš nejlepší nedívat se na Grindelwaldovy zločiny jako na kompletně samostatný film. Není to žádný propadák, naopak je to po dojmové stránce velmi vyvážený a silný kousek. Děj má rychlý spád a myslím, že až budeme mít na stole všech pět dílů, tak mezi ně bude krásně zapadat, přeci jen si musíme uvědomit, jakou roli v celkové sérii hraje. Není ani úvodní ani závěrečný. Pomohl nám vysvětlit některé vztahy mezi postavami a ukázal nám, kam vlastně budou Fantastická zvířata až do konce směřovat. Otazníky z prvního dílu zmizely, ale objevilo se jich třikrát tolik. A to je vlastně dobře. Trochu to na mě působí, jako by Grindelwaldovy zločiny plnily funkci teaseru pro další díly. A kdo ví, možná se za další dva roky budeme divit, jak výbornou roli sehrál právě tento film.
Závěrem tedy musím uznat, že Grindelwaldovy zločiny s sebou přinesly jedno silné poselství. Newt opět dokazuje, že proti zdánlivě nebezpečným tvorům není správné slepě bojovat. Spíše je potřeba zvolit přístup co největší otevřenosti, snažit se pochopit i to, co se nám zdá jako děsivé, nepřátelské, či dokonce zlé. Newt na začátku filmu prohlašuje, že si nevybírá strany. I ke zdánlivě zlým bytostem přistupuje bez jakýchkoliv předsudků a snaží se pochopit jejich city. Myslím, že právě z jeho otevřené povahy by měla čerpat i dnešní společnost. V době, kdy se často stavíme proti sobě jen kvůli odlišnosti názorů, bychom se měli zastavit, zahodit své předsudky vůči druhým a snažit se pochopit jeden druhého. Je mezi námi jen velmi málo Grindelwaldů. Většinou jsme jen velká skupina plná fantastických zvířat a kouzelníků, kteří jen potřebují najít cestu jeden k druhému.
Autor: Jakub Jílek
