Ostré kameny, prach, písek a v noci teploty blízké nule. To a ještě mnohem víc byl Dakar 2025. Celé dvoutýdenní dobrodružství odstartovalo 3. ledna, a to i s početnou českou účastí. Největší vytrvalostní a motoristická soutěž se letos už po šesté konala v Saúdské Arábii a rozhodně bylo komu fandit. Jak dopadly jednotlivé kategorie a co nového letošní rallye představila? Pojďme se společně podívat na to, co přinesl 47. ročník nejtěžší rallye světa.
Pořadatelé vyslyšeli volání po větší náročnosti soutěže, a tak pro závodníky Rallye Dakar 2025 připravili velikou výzvu. Ročník 47 byl náročný ihned od prvních kilometrů. Začínalo se devětadvacet kilometrů dlouhým prologem v Bishe. Ten byl jen malou ochutnávkou toho, co posádky v následujících několika dnech čekalo. Trasa opět vedla skrz celou Saúdskou Arábii a během dvanácti etap, které celou karavanu dovedly z Bishy do Shubaytahu, museli účastníci urazit téměř osm tisíc kilometrů, z čehož více jak pět tisíc kilometrů tvořily měřené úseky.
Každý ročník v Saúdské Arábii je těžší a těžší a ten letošní nebyl rozhodně výjimkou. „Ano, tohle byl těžký Dakar a já jsem na to hrdý,“ řekl David Castera, ředitel soutěže. „Povedlo se nám připravit jinou soutěž, než byly předchozí ročníky, a to jak skladbou jednotlivých etap, tak jejich náročností. Opět se ukázalo, že Saúdská Arábie má závodníkům co nabídnout, a myslím, že to byl jeden z těch skvělých ročníků, na který se bude dlouho vzpomínat,“ dodal Castera. Hned druhá etapa byla super těžká Chrono 48. Dvoudenní etapa, která se loni na Dakaru jela poprvé a pro posádky byla čistým peklem. 
Téměř ihned po ní účastníky čekala maratonská etapa a ani ve druhé polovině soutěže, to nebyla procházka růžovým sadem. Druhá část rallye by se dala popsat jediným slovem – duny. Závodníky dovedla z Hailu, nejsevernějšího místa letošního ročníku, přes hlavní město Saúdské Arábie – Riyadhu, až do magického prostoru Empty Quarter. Právě zde se jely poslední tři etapy včetně závěrečné, do níž se startovalo hromadně. Podobně jako tomu bylo kdysi v Africe. Šestý ročník Rallye Dakar v Saúdské Arábii vyvrcholil v pátek 17. ledna, a to přímo v srdci obávané Prázdné pustiny. A tak tento mistrovský závěr můžeme označit jako ohlédnutí za historií Dakaru.
Kamiony
Kategorií, která české fanoušky zajímá nejvíce, jsou kamiony. Letošního Dakaru se účastnilo celkem čtyřiačtyřicet kamionů v čele s českým reprezentantem a loňským vítězem Martinem Macíkem. Společně se svou posádkou i novým vozem značky Iveco, zvaným Bohouš, vykročil ihned od začátku soutěže za obhajobou loňského vítězství. Na záda mu dýchal mladý Holanďan Mitchel van den Brink a další český jezdec Aleš Loprais. Macík si v první části soutěže najel obrovský náskok, ale ani ten nebyl zatím rozhodující. Rallye Dakar je totiž soutěž, kde nemá nikdo nic jisté. Pořadí se může měnit od první do poslední etapy. V dunách stačí jedna chyba a je po závodě. Bez ohledu na to, jak dobře jste si vedli předtím. 
Ale ani kolosální duny v krajině Prázdné pustiny nic nezměnily na suverenitě Martina Macíka. Do cíle dojel jako první s celkovým náskokem dvě hodiny dvacet jedna minut, čímž se zapsal do historie jako další Čech, po Karlu Lopraisovi a Josefu Macháčkovi, který vyhrál Dakar dvakrát po sobě. Zvítězil rovnou v pěti etapách, během soutěže se však nechal slyšet, že vyhrané etapy nejsou to hlavní. „Důležité je vybalancovat rychlost se spolehlivostí a dobře navigovat.“ „Jsem šťastný, že jsme v cíli, že se to povedlo. Nejen kvůli sobě, ale kvůli celému týmu a i kvůli fanouškům,“ radoval se v cíli Macík, vítěz kategorie kamionů.
Aleš Loprais, který také zkusil štěstí za volantem Iveca, skončil na třetím místě a na druhou příčku, obsazenou Mitchelem van den Brinkem, mu chybělo pouhých šest minut. Největším smolařem Dakaru 2025 byl Martin Šoltys. Závodil poprvé v roce 2018 a letos si průběžně po celou dobu držel krásné čtvrté místo. Neštěstí se dostavilo až v předposlední etapě, kdy mu v dunách praskla kloubová hřídel. S rozbitou nápravou bohužel Šoltys nemohl etapu dojet, a tak soutěž následující den dokončil alespoň mimo pořadí. Tomáš Vrátný se svou Tatrou získal deváté místo a nováček Karel Poslední se umístil jako jedenáctý.
Automobily
V prestižní a nejnabitější kategorii automobilů sice letos chyběla automobilka Audi, za to přibyla čtveřice speciálů od Fordu a trojice Dacií. Pro Ford byl největším želízkem v ohni velezkušený jezdec Carlos Sainz. Štěstí mu ale moc nepřálo, když se mu ve třetí etapě povedlo převrátit své auto na střechu a poškodit si tím ochranný rám. Sainz byl následně donucen odstoupit ze soutěže. Přestože chtěl pokračovat dál, komisaři rozhodli jinak. O den později se totéž přihodilo i Sébastienovi Loebovi, který jel s jednou ze tří Dacií. Přes původní očekávání úspěšnosti továrních týmů Ford a Dacia, si nakonec první dvě místa v celkových výsledcích urvala Toyota. Vítězem se pak stal domácí závodník Yazeed Al-Rajhi. Reprezentant Saúdské Arábie v cíli řekl: „Jsem šťastný a hrdý, co jsem pro Saúdskou Arábii dokázal, pro lidi z naší země to znamená hrozně moc.“ Nesmíme ale zapomenout ani na české posádky. Na Rallye Dakar už po desáté bojoval Martin Prokop se svým navigátorem Martinem Chytkou. Po loňském pátém místě měla i letos posádka pěkně nakročeno, vše ale pokazily technické potíže. Nakonec z toho bylo jedenácté místo. Druhým českým závodníkem byl Karel Trněný, který dokončil závod na osmadvacátém místě. Nelze opomenout ani Aliyyahu Kolocovou. V pouhých dvaceti letech skončila na pětatřicátém místě a se svým talentem by mohla v budoucnu závodit i mezi špičkou těch nejlepších.
Motocykly
I v kategorii motocyklů byla konkurence obrovská. Tím se ale nenechal rozhodit Australan Daniel Sanders, který vyhrával jednu etapu za druhou, aby i do cíle vyznačeného šachovnicovou vlajkou dojel jako první a zvítězil. Z Čechů se nejvíce dařilo Dušanu Drdajovi. Skončil na sedmnáctém místě a stal se tak nejlepším českým závodníkem. Fanoušci mohou být pyšní i na výsledek Jaromíra Romančíka. V kategorii Malle Moto obsadil třetí místo. Obstál i zkušený Milan Engel na třiadvacátém místě a Jan Brabec dojel třicátý. Naopak velkým zklamáním byl přetržený řetěz Martina Michka. Ze začátku se mu dařilo skvěle, držel se v první desítce, to vše až do chvíle, kdy musel s poškozenou motorkou soutěž opustit. Milým překvapením byl nováček a kaskadér Adam Peschel. I přese všechny trable v průběhu soutěže se dokázal prosadit a skončil na čtyřiačtyřicátém místě.
Classic
Kategorie Classic je jedna velká přehlídka historie a závodnické elegance. Jak už název napovídá závodí se s historickými vozy vyrobenými před rokem 2005. Audi, Porsche anebo kamiony DAF či Tatra. Poprvé se Dakar Classic jel v roce 2021 a také letos bylo připravených bojovat přes sto osobních a nákladních aut. Samozřejmě nechybělo ani několik českých posádek. Velkou pozornost si získala ženská posádka Holická a Engová, které jely s kachnou, 
řádně přestavěným Citroënem 2CV. Dále závodili Bárta a Vinš, oba s vozy Mitsubishi Pajero a Ondřej Martinec řídil Toyotu Land Cruiser. Na startu letošního Dakaru stála také replika kamionu legendy Karla Lopraise, prvního českého vítěze Rallye Dakar v historii. Jedná se o Tatru 815, se kterou jel Igor Pazdera společně se svou navigátorkou Olgou Lounovou. Ze všech českých posádek v kategorii Classic si vedli nejlépe a získali celkově čtyřiatřicátém místo. Aby toho nebylo málo, vyhráli i svou třídu A2T.
Jaké byly největší novinky na Dakaru 2025?
Jedním z důvodů, proč byl letošní Dakar brutální, byly rozhodně rozdílné trasy pro jednotlivé kategorie. Motorky, auta, a dokonce i jedna etapa v Prázdné pustině byla samostatná pro kamiony. Největší nevýhodu měli ti, kteří vyjížděli jako první. Neviděli v písku vyjeté drážky a museli tak perfektně navigovat. Startovní pozice každého závodníka se obvykle určuje jeho výsledkem z předchozího dne. Proto docházelo k taktizování mezi posádkami. Zastavili pár kilometrů před cílem a místo toho, aby vyhráli etapu, se nechali předjet, aby nemuseli následující den startovat jako první.
Ale tou pravděpodobně největší novinkou a zároveň žhavým tématem po celou dobu letošního Dakaru byly elektronické roadbooky. Roadbook slouží k navigaci závodníků a je to pro ně jejich jediný možný způsob, jak projet zrádným terénem přes striktně definované průjezdní body hlídané GPS. Problémy způsobovala hlavně technologie. 
Letos totiž poprvé závodníci místo papírových svitků obdrželi tablety. Ty ale nesklidily moc velký úspěch, především u motorkářů. Stížnosti přicházely ale i od posádek aut. Často docházelo k nejrůznějším technickým poruchám a výpadkům, při nichž soutěžící nevěděli kam jet a ztráceli se. „To je v soutěži jako je tahle naprosto nepřijatelné,“ postěžoval si během soutěže Daniel Sanders, výherce kategorie motocyklů. Nejenže jsou v roadbooku vyznačené jednotlivé body, kterých se musí soutěžící přesně držet, ale zároveň i všechna nebezpečná místa. Stačí jen malý odklon na pár desítek metrů a jezdec může klidně skončit na střeše v nějaké rokli nebo korytě.
Další novinkou letošního Dakaru bylo snížení maximální rychlosti pro kamiony. A to na pouhých 135 kilometrů v hodině. Toto rozhodnutí David Castera, ředitel soutěže, objasnil slovy: „Musíme zajistit, aby veškeré kategorie mohly závodit vedle sebe. Jsou tu kamiony, automobily, buginy, přitom se musí vejít na stejnou trať. Proto jsme snížili maximální rychlost kamionů. Stávalo se totiž, že jeli rychleji než kategorie bugin, v rychlém úseku je tedy předjížděly, ale v technickém je zase buginy předjížděly nazpět. Dali jsme jim tedy stejnou maximálku, aby to bylo vyrovnané.“ 
Posádky kamionů i motorističtí komentátoři se shodli na tom, že ačkoli rozumí stanovení organizátorů rallye, kterým jde především o bezpečnost závodníků, takové rozhodnutí jezdce spíše omezuje. Přeci jenom Dakar byl vždycky extrémní.
Jak je vidět letošní novinky se s úspěchem moc nesetkaly. Organizátoři tak mají rozhodně co vylepšovat do příštích ročníků Rallye Dakar. Na druhou stranu je fakt, že za těch šest let v Saúdské Arábii je znát obrovský posun. Dokonce stoupl i zájem veřejnosti. Letošní ročník hlásil jednoznačně nejvyšší počet diváků v saudskoarabské dakarské historii. Samotná historie Rallye Dakar však sahá mnohem dál. Až do roku 1979, kdy zakladatel závodu Thierry Sabine vypsal první ročník, který se jel z Francie do Senegalu. Rallye původně vedla v podstatě po celé střední a západní Africe. V roce 2009 se ale soutěž z bezpečnostních důvodů přesunula do Jižní Ameriky, kde se jezdilo v Argentině, Chile, Peru i Bolívii. V současné době se závodí v Saúdské Arábii, pokaždé s jinou a jedinečnou trasou v nekonečných pouštních oblastech, promrzlých horách nebo v obrovských dunách.
Autor: Kateřina Pirožková
Přečtěte si také článek o projektu Ženy auta půjčují, který má za cíl pomáhat ženským řidičkám v tíživé situaci a dodat jim kuráž při řízení.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Zdroj: dakar.com, garaz.cz, tv.nova.cz
Foto: dakar.com
