I přestože se vládní opatření začínají postupně uvolňovat, roušky se nejspíš budou muset ještě delší dobu nosit. Lidé napříč celou republikou už před časem potvrdili platnost starého rčení „zlaté české ručičky“. V momentu, kdy v zemi chyběly ochranné pomůcky, se Češi semkli a začali doma šít roušky. Zprvu se šilo hlavně pro blízké, posléze ale lidé v Česku projevili empatii a roušky začali rozdávat mezi ty, kteří si je sami vyrobit nemohou. Díky tomu začaly na mnoha místech vznikat tzv. rouškovníky.
Nový typ koronaviru SARS-CoV-2 sužuje celý svět už několik měsíců. V České republice platí od 12. března nouzový stav a je povolené vycházet na veřejnost pouze s ochrannými pomůckami zakrývajícími ústa a nos. Lidé mohou využít respirátory, jednorázové nebo ušité roušky, šály a šátky. Nejčastější variantou jsou ušité roušky, které lidé vyrábí napříč celou republikou a ty, které sami nevyužijí, se někteří rozhodli darovat na místa, kde si je mohou ostatní rozebrat. Na takových místech vznikají tzv. rouškovníky, což jsou většinou dřevěné věšáky symbolizující stromy, na které lidé zavěšují ušité roušky k rozebrání.
Jeden takový můžete najít i ve městě Hulín, kam se chystala zavěsit roušky i Iveta Krátká. „Na rouškovník jsem měla v plánu uvázat plnou tašku roušek. Neuvázala jsem pomalu ani první a lidé, co šli nakoupit, si je postupně rozebrali pro rodinu a známé. Když jsem se podívala do tašky, která byla na začátku úplně plná, zjistila jsem, že je najednou prázdná,“ sděluje s překvapením Iveta. „Roušky mi poslala mamka se sestřenicí, kterým děkuji, že věnují svůj čas a energii na šití roušek nejen pro sebe a rodinu, ale i pro ostatní lidi v této nelehké situaci,“ dodává Iveta.
Rouškovník vyrostl i v obci Hartvíkovice v kraji Vysočina. V tomto případě jako rouškovník slouží klasický věšák, na který lidé z obce umísťují své výtvory v podobě roušek. Nápad na strom byl spontánní. „Původní nápad byl, že si občané mohou vyzvednout roušku kdykoliv u mě doma, ale pak mě napadlo, že by to chtělo nějaké místo, kde si ji mohou vzít sami. Na lavičce by si toho asi nikdo nevšiml, tak mě napadl náš věšák. A tak vznikl náš obecní rouškovník,“ vysvětluje místostarostka obce Michaela Požárová pro denik.cz.
Trochu jinak funguje rouškovník v Olomouci. Pokud chtějí lidé věnovat své ušité roušky druhým, mohou je vložit do univerzitního biblioboxu, jenž se nachází v areálu Knihovny Univerzity Palackého na Biskupském náměstí v Olomouci. „Zaměstnanci knihovny bibliobox každý den vybírají a nasbírané roušky se obratem odvážejí do prádelen provozovaných Jiřím Machem k vyvaření. Po této nezbytné hygienické proceduře posléze olomoučtí skauti zajišťují distribuci roušek potřebným. V první řadě se přitom roušky odvážejí do nemocnic,“ sdělila Eva Blažková, koordinátorka dobrovolnických aktivit UP pro univerzitní stránky.
Autor: Petra Čiklová
Foto: blesk.cz; Facebook města Hulín
