Nově zvolený poslanec Matěj Hlavatý (STAN) patří v Poslanecké sněmovně ke generaci mladých politiků. V Královéhradeckém kraji ho lidé zvolili coby starostu malé obce Tetín ze třetího místa kandidátky. Jak plánuje zkušenosti z regionální politiky uplatnit na celostátním poli? Proč je podle něj důležité investovat do dronů, a jak chce bořit mosty mezi konzervativci a liberály? Na to odpovídá „Starosta z Tetína“ ve velkém profilovém rozhovoru.
V Královéhradeckém kraji jste kandidoval z třetího místa. Díky 3 847 preferenčním hlasům, které vám voliči udělili jste přeskočil i své stranické kolegy Lucii Potůčkovou a Josefa Cogana. Právě těmto kolegům jste dělal asistenta. Pogratulovali vám k volebnímu úspěchu? Není mezi vámi zlá krev, když jste se díky voličům dostal do Sněmovny a oni jako profesně zkušenější svůj mandát neobhájili?
Oba jsou moji přátelé, bylo tomu tak, i když jsem nastupoval jako jejich asistent. Nikdo nemůže počítat s automatickým zvolením do mandátu. Lidé volí zástupce podle toho, koho preferují. Nevýhodou mých kolegů bylo, že byli vládními poslanci, tudíž byla větší šance, že mohli voliče zklamat z pohledu toho, co dělala vláda jako celek. Možná chtěli voliči dát šanci někomu novému, mladšímu. Vnímám v tomhle ohledu jistý posun, lidé nechtějí volit pouze ty stejné poslance.
V poslaneckém klubu Starostů usednete například s Adrianou Chochelovou, Zdenou Kašparovou nebo Anežkou Nedomovou. Rekordní počet mladých poslanců ve Sněmovně se stal ihned ožehavým tématem, v čem vidíte přínos toho, že se Sněmovna „omladí“?
Řekněme si to upřímně, žádná jiná skupina nedokáže mluvit hlasem té skupiny, jejíž je součástí. Těžko můžeme po poslancích chtít, aby dělali kvalitní zákony pro mladé, když mezi nimi mladí nejsou.
Starostové a nezávislí získali ve volbách celkem 22 mandátů. Nejvíce se vašemu hnutí dařilo v Libereckém kraji, kde jste získali 16,3 procent hlasů. Jak hodnotíte volební úspěch vašeho hnutí na celostátní úrovni?
Nebudu zastírat, že se nás netýkala kauza Dozimetr. Po jejím vypuknutí v roce 2021 proběhlo mimořádné předsednictvo, jehož jsem byl členem. Věřím v naši značku a snažil jsem se ji očistit. Tehdy nám dávala média najevo, že už se s námi nedá počítat, že nedosáhneme ani hranice pěti procent. Z kauzy jsme vyvodili důsledky a nastavili mechanismy, aby k podobnému zacházení nedocházelo. Chodili jsme mezi lidi, oslovovali veřejnost a myslím, že tu stranu, kterou chtěli v roce 2021 všichni odepsat, se nám povedlo opět postavit na vlastní nohy.
Hořká pachuť Dozimetru
Myslíte si, že se vám škraloup v podobě Kauzy Dozimetr podaří někdy smazat?
Všechny politické strany mají nějaký škraloup. Čím je strana větší, tím spíš hrozí, že se mezi jejími členy objeví někdo, kdo dělá politiku čistě pro obohacení vlastní kapsy. Když se někdo takový objeví, tak je důležité mít nastavené funkční mechanismy, my je po korupční kauze nastavené máme. Bohužel se nám u tehdejšího náměstka pražského primátora Petra Hlubočka (STAN) na Pražském dopravním podniku nepodařilo zachytit včas jeho nekalé chování a ten problém se stal. Důležité je si ho pojmenovat. Nyní už máme nastavené směrnice o whistleblowingu, mechanismy pro přijímání darů, které prochází dozorčí a kontrolní komisí, ta je předkládá předsednictvu, které dary schválí nebo neschválí. S kauzou se musíme naučit žít a vysvětlovat lidem, co se stalo, žádné lumpy nebráníme.
Mluvíte o komplexu pravidel a mechanismů, které jste jako strana po kauze Dozimetr zavedli. Využili jste tyto mechanismy v praxi? Byl od té doby, vašimi slovy, nějaký lump zachycen?
Ne všechny dary se od té doby schválily.
Takže si schvalování darů více hlídáte?
Samozřejmě, ale nemáme právo ani možnost nahlížet do nějakých softwarů, které by byly přímo státní. Myslím, že by bylo kolikrát dobré, kdybychom viděli na toho člověka, který politické straně něco daruje. Nemůžeme chodit ani do registru, protože bychom porušili ochranu osobních údajů.
Bavíme se o škraloupech Starostů a nezávislých, dnes tu sedím s vámi jakožto poslancem tohoto hnutí, který je v elektorátu měsíc. V jednom z rozhovorů, který jste v minulosti poskytl, jste prozradil, že se chcete věnovat tématům obrany, digitalizaci a rozvoji venkova. Proč zrovna tato agenda, a co si mám pod heslem „rozvoj venkova“ představit?
Obranu považuji za jedno z nejdůležitějších témat současnosti. Můžeme sledovat, co se děje nejen na Ukrajině, ale i v okolních státech, například Polsku, kde se nad letišti pohybují drony. V rámci obrany se chci věnovat zejména dronům. Osmého až dvacátého prosince odjíždím na Ukrajinu, kde mě čekají schůzky s lidmi z armády i odborníky na drony. Chtěl bych, aby z těchto setkání vzešla spolupráce do budoucna a naše armáda tak načerpala zkušenosti od té ukrajinské, která je na vrcholu v používání této technologie. Pokud chceme mít efektivní obranu, musíme drony v případě útoku rychle odstranit tak, aby nezpůsobily žádné škody, což nemůžeme dělat za pomocí stíhaček a raket za desítky nebo stovky milionů.
„Jindřichu Rajchlovi nevěřím“
Jak se k tématu obrany postaví nově vznikající koalice ANO, SPD a Motoristů sobě?
Myslím, že Motoristé sobě tvrdili před parlamentními volbami, že budou chtít modernizovat naši armádu, takže na tomto tématu bychom se mohli shodnout. Na výborech probíhá debata jinak, než když zasedá Poslanecká sněmovna, protože tam mnohdy nejsou zaměřené kamery na jednotlivce, nemají tak důvod se předvádět. Všichni jsme proto, abychom byli součástí NATO a všichni chceme bezpečnou zemi, kde se dokážeme ubránit před různými hrozbami. Jedinou slabinu vidím v osobě Jindřicha Rajchla, kterému nevěřím. Má kontakty na lidi, kteří jsou napojení na Rusko, což sám potvrdil. Myslím, že je nebezpečné, abychom ve výboru měli člověka, který je spíše bezpečnostním rizikem než přínosem pro bezpečnost.
Mohla by vůbec spolupráce mezi vámi a Jindřichem Rajchlem (PRO) fungovat? Dokážete si představit, že byste došli v nějakých tématech ke vzájemnému konsenzu?
Pokud bude prosazovat, že jsme pevnou součásti NATO, Evropské unie, že potřebujeme vybavovat armádu těmi nejlepšími technologiemi a bude souhlasit s tím, co po nás jakožto členech NATO požaduje aliance, tak se shodneme. Pokud bude destruovat, tak se neshodneme.
Bavíme se o Výboru pro obranu, kolik vás v něm působí, a kdo je členem?
Ve výboru nás je 16 a předsedou je náš poslanec Josef Flek. Ve výboru jsou dále členové ANO, Moristů sobě a další dva členy budeme dovolovat, takže tam ještě není kompletní návrh obsazení.
Pojďme se vrátit zpět z globální sféry směrem na venkov, respektive k vašim politickým začátkům. Do politiky jste vstoupil ve 20 letech, občané vás zvolili starostou malé obce Tetín, která se nachází v Královehradeckém kraji. Co vás tehdy motivovalo pro vstup do politiky?
Co neudělá člověk sám, nemůže čekat, že za něj udělají ostatní, tímto heslem se řídím. V Tetíně jsem vyrůstal a žiju v něm i nyní. Během let jsem viděl některé věci, které se mně tam nelíbily. Když se člověk aktivně nezapojí do změny a jenom kritizuje, tak toho moc nezmění. Naopak když se zapojí do chodu, tak má alespoň možnost ukázat, že má co nabídnout a zlepšit.
Jak chcete vaši jedenáctiletou zkušenost z regionální politiky reflektovat v mandátu poslance?
Máme široký poslanecký klub složený ze starostů z různých regionů, takže ty zkušenosti jsou velké. Víme, co trápí venkov a starosty měst a obcí. Pro mě je politika stavění si pevných základů na zkušenostech, myslím si, že jak v Tetíně, tak v regionální politice jsem si vytvořil pevné základy tak, abych na nich mohl stavět dál. Co mi vadilo z pozice starosty, můžu přenášet na jednání Poslanecké sněmovny a do výborů, které k tomu přísluší.
Jaké problémy Královéhradeckého kraje chcete akcentovat v Poslanecké sněmovně?
Za jeden z největších problémů považuji zaměstnanost soustředěnou v automotivu, především na dělnických pozicích. Je potřeba udělat transformaci pracovního trhu. Pokud by byl tento trh zasažen, tak by to náš kraj mohlo velmi zasáhnout, způsobilo by to problémy v regionu a daleko větší nerovnosti vůči ostatním. Potřebujeme se soustředit na to, aby nám ve spolupráci s krajem vzniklo centrum pro inovace, které bude spolupracovat s firmami, které se v kraji nacházejí a budou transformovat nabídku práce. Laicky řečeno, od „montovny k mozkovně“. Další úkol, který nás čeká, jsou nedostavěné dálnice. Za hranicemi vidíme dokončenou dálnici z Polska a my ji ještě nemáme napojenou, stejně tak se dodělává úsek dálnice D35 kolem Hořic směrem na Jičín. To jsou dopravní uzly, kde chybí obchvaty okolních měst a obcí. V okolí Tetína se ve městech jako Miletín, Hořice, Lázně Bělohrad táhnou dopravní uzly přes centra a náměstí. Třetím tématem, které je důležité, pokud chceme žít v 21. století, je pokrytí signálu. Sám jsem si vyzkoušel, jak náročné je na tomto poli jednat. Trvalo sedm let, než jsem se v Tetíně domohl vystavění vysílače. Měli bychom se soustředit na to, že pokryjeme signálem všechna místa tak, aby digitalizace, kterou stát plánuje, a stále se mu to nedaří, byla dokončena.
Máte vytipované stranické kolegy, se kterými byste se právě těmto tématům chtěl věnovat?
Mám. Nově nám vznikl odborný tým předsedy naší strany Víta Rakušana, kde byl měl být garantem pro rozvoj venkova ministr v demisi Petr Kulhánek. Dále chci spolupracovat s bývalou místopředsedkyní Poslanecké sněmovny Věrou Kovářovou, která se dlouhodobě věnuje agendě měst a obcí.
Ve své politice se mnohdy zabýváte spíše progresivními tématy. Jak tuto vaši pozici vnímají obyvatelé Tetína?
Třikrát mě zvolili starostou, takže asi dobrý. (smích)
Nestalo se vám, že byste byl při vysvětlování nějakého kontroverznějšího tématu nepochopen?
Vždycky existují nějaké předsudky a dokud člověk nepozná někoho osobně, vnímá ho podle obrazu, který konstruují média nebo sociální sítě. Když si člověk s těmi lidmi promluví jiným stylem, dokáže zbořit určité předsudky. Když mě zvolili třikrát starostou Tetína, znali mě tam odmalička, tak si myslím, že poslední, co by je mohlo trápit na rozvoji Tetína, je moje orientace.
„Nechci tvořit mosty mezi progresivními a konzervativními“
Myslíte si, že vysvětlování některých témat starší, typicky konzervativnější, generaci vás vytrénovalo k tomu, abyste svůj pohled dokázal vysvětlovat i konzervativnějším politikům v Poslanecké sněmovně? Mohla by být tato zkušenost jakousi výhodou oproti vašim stranickým kolegům?
Jelikož nejsem jediný přiznaný homosexuál v našem poslaneckém klubu, tak tam nevidím nějaké výhody ve vysvětlování oproti ostatním kolegům. Nerad bych tvořil mosty mezi tím, kdo je progresivní, a kdo konzervativní kvůli tomu, že si myslí, že manželství není jenom závazek mezi mužem a ženou, ale že to je závazek mezi milujícími lidmi, kteří spolu chtějí žít a tvořit rodinu. Nejvíc s tím mají problémy ti, co křičí, že by chtěli úplnou svobodu bez hranic, ale pak rádi nastavují hranice ve společnosti. V rozpočtové a ekonomické politice jsem naopak hodně konzervativní. Stát by měl fungovat tím stylem, že umožní lidem, aby se rozhodovali sami a netrápil je v tom zákon, že si na jedné matrice někoho vzít můžou a na druhé už ne.
Podle slov Karla Havlíčka (ANO) se má nově vznikající vláda budovat na „konzervativním půdorysu“. Zástupci SPD se přitom opakovaně vymezují vůči LGBT skupině a dalším menšinám. Na svých webových stránkách například mluví o „nebezpečí gender ideologie LGBT skupiny“. Sám šéf SPD Tomio Okamura před čtyřmi lety na půdě Poslanecké sněmovny řekl následující výrok: „Kdyby mě jako malého kluka adoptoval stejnopohlavní pár, radši skočím z okna“. Dokážete si představit, že byste s Tomiem Okamurou vedl na téma LGBT problematiky rozhovor? Vyslechl by vás?
Já si myslím, že zástupci SPD nejsou konzervativní, a že tohle nejsou konzervativní hodnoty. Podle mě jsou spíš národní socialisti, jak svým programem, tak svým vystupováním. Když si to tak vezmeme, co navrhují? Navyšování výdajů. To nemá s programem konzervativní pravice absolutně nic společného, ba naopak, ponižují příjmy, takže je to dál nezodpovědné hospodaření. Myslím si, že tyto kroky v politice nejvíce vypovídají o jejím směřování. To, co SPD předvádí jsou jenom podřadné body kulturních válek a vštěpování klínu do společnosti. Mezi lidmi se daleko jednodušeji stavějí příkopy, než aby vysvětlovali, že rozpočet není nafukovací, a ne všechny potřeby lidí se dají naplnit a zaplatit rozhazováním peněz. Podívejme se na Slovensko nebo Maďarsko. V momentě, kdy se vládám přestane dařit, vytáhnou podobnou kulturní válku, aby vlastní problémy přehlušili.
Už jsme se tu krátce bavili o LGBT tematice. Jakožto přiznaný gay jste členem této skupiny. Chtěl byste LGBT tematiku reflektovat i ve své agendě?
Určitě je to téma, kterému bych se chtěl věnovat v momentě, kdy by docházelo k nějakému zhoršování. Obávám se, že nejen Poslanecká sněmovna, ale i Senát je nakloněný spíš ke zpřísňování než k rozvolňování legislativy manželství pro všechny. Mnohdy je lepší si říct, zda boj za lepší situaci nezpůsobí spíše její zhoršení. To by si měli uvědomit všichni poslanci dřív, než s nějakou agendou přijdou na jednání Poslanecké sněmovny. Obávám se, že naše síly budeme muset v tomto období, kdy je Sněmovna postavená na SPD, Motoristech, ANO a části konzervativní ODS a KDU-ČSL vynaložit spíše na to, aby se situace nezhoršovala.
Ale není to nebezpečný postoj? Automaticky předpokládat, že se situace zhorší, když budeme bojovat za práva, která jsou pro nás důležitá…
Člověk si v Poslanecké sněmovně musí uvědomit realitu, už nejde brát všechno aktivistickým postojem. Jsem tu jako poslanec, který bude hájit zájmy LGBT skupiny, ale Starostové nejsou vládní stranou a počty v Poslanecké sněmovně k ústavní většině hovoří jasně. Pro mě je důležité, aby v tomto volebním období nedošlo k žádnému zhoršení, protože se obávám, že to zlepšení nyní nebude prosaditelné. To je momentálně realistický pohled na Sněmovnu.
„Člověk, který uráží menšiny, šíří nenávist a pohrdá oponenty, nemůže být tím, kdo povede tuto Sněmovnu,“ řekl jste o Tomiu Okamurovi 5. 11. v Poslanecké sněmovně. Nyní už víme, že šéf SPD bude předsedou Poslanecké sněmovny. Jaké jeho zvolení do funkce v kuloárech vyvolalo reakce?
Vnímáme, že je to možná jeho poslední tah ve vysoké politice a svým způsobem taková tečka za jeho kariérou. Uvnitř jeho strany se mu to bortí i vlivem toho, že se SPD slepilo s ostatními stranami. Mohli jsme sledovat hysterické výlevy Tomia Okamury na plénu v minulém volebním období, je to odpovědnost budoucí vlády Andreje Babiše, protože to bude jeho vizitka na zahraničních cestách a na dalších událostech, v rámci kterých předseda Sněmovny reprezentuje tu Sněmovnu jako takovou. Líbil se mi nedávný komentář Jindřicha Šídla, mluvil o tom, že všichni, kdo volili Tomia Okamuru, volili také člověka, který podporuje Rusko a nenávist vůči Ukrajincům.
Trápí vás globální obraz, který budeme ve světě mít kvůli nejasnému směřování České republiky v následujících letech?
Trápit by to mělo především Andreje Babiše, protože ten se rád fotí se západními lídry.
Jednání s hnutím ANO nevylučuji
Než jsem za vámi dorazila, stihla jsem si přečíst článek Deníku N, který vychází z dat agentury Median. Z průzkumu mimo jiné zjistíme, že podporovatelé Starostů jsou více než podporovatelé koalice Spolu naklonění možné spolupráci s hnutím ANO. Dokážete si vy osobně spolupráci s hnutím ANO představit?
Nechceme být destruktivní opozicí. Nelíbí se mi, co v poslední době předvádí na jednání Piráti. Je to nějaká jejich strategie, že budou vnitřní opozicí v opozici. Nemyslím si však, že by tato strategie vytvářela konstruktivní jednání. Pokud chceme, aby se situace zlepšila a prošel například nějaký náš návrh, tak musíme jednat s hnutím ANO. Politická realita je taková, že mají většinu. Když s nimi nebudeme jednat ani se s nimi bavit a budeme na ně nadávat, tak je pravděpodobné, že nás nebudou poslouchat, když budeme navrhovat nějaký zákon, který bude mít tíhu něco ve společnosti zlepšit. Ať už v politice směrem k městům a obcím nebo v rozpočtovém určení daní. Je potřeba najít tu zlatou střední cestu. Když budou předkládat návrh zákona, který vnímáme pozitivně, podpoříme ho, pokud ho budeme vnímat negativně, tak to nepodpoříme.
Můžete jmenovat konkrétní političky a politiky z hnutí ANO, se kterými jste ke spolupráci nakloněn?
Nechci je jmenovat, obávám se, jestli by jim to ve straně spíš neublížilo. Ale určitě tam jsou někteří lidé, se kterými si rozumím a sdílíme podobné hodnoty.
Už jsme se tu bavili o tématu obrany, digitalizace, dopravy i práv menšin. Třaskavým tématem v politice je v posledních týdnech také otázka budoucnosti veřejnoprávních médií. Andrej Babiš již dříve proklamoval, že chce Český rozhlas a Českou televizi spojit dohromady a zrušit koncesionářské poplatky. Tímto krokem by se Česká republika mohla přiblížit ke Slovensku, kde byla veřejnoprávní média zestátněna. Vy sám považujete svobodu veřejnoprávních médií za důležitou, v jednom z rozhovorů jste se nechal slyšet, že by vás zajímala agenda mediálního výboru. Jakými prostředky byste proti podobným narativům bojoval?
Stanu se členem mediálního výboru, takže na tom budu moct pracovat. Důležitá je komunikace a hledání spojenců jak v samotném výboru, tak napříč Poslaneckou sněmovnou. Stranám jako je ANO, SPD nebo Motoristé se nelíbí, že jsou jejich zástupcům pokládány kritické otázky na jejich minulost a vysílá se to v televizi. Nicméně oni jsou strůjci těch problémů, ne média a reportéři, kteří je konfrontují. Často si tak vybírají alternativní média a jiné cesty, jak sdělovat veřejnosti to, co chtějí a nemusí se bát žádné konfrontace. Média tu ale mají být od toho, aby politiky konfrontovala, a ne se s nimi kamarádila. Musíme najít cestu, aby se veřejnoprávní média nefinancovala ze státního rozpočtu. Politici často argumentují, že lidé ušetří, ale stejně se jim to promítne dřív nebo později do peněženky, neboť se rozpočet skládá na příjmech z výběru daní. Na čem bychom se nicméně mohli s nastupující koalicí shodnout, je větší kontrola nad financemi v České televizi a v Českém rozhlase. Tyto prostředky jsou veřejné a společnost by tak měla vědět, za co jsou utráceny.
Jak toho chcete docílit?
Myslím, že by to mělo být ošetřené audity, plánováním rozpočtu a výročními zprávami. Důležité je, aby byly transparentně zveřejňované soutěžené zakázky a vše bylo zpětně dohledatelné.
Bavíme se o veřejnoprávních médiích a o kritice, kterou proti nim například hnutí ANO nebo SPD vede. Tato kritika se mnohdy objevuje v kyberprostoru, specificky na sociálních sítích. Nenávistné útoky vůči novinářům se zde stupňují, jak tuto situaci řešit?
S rozvojem internetu a rozvojem sociálních sítí je téměř nemožné tu nenávist snižovat. Pokud bychom nebyli autoritářský režim, což asi nikdo nechceme, tak jen těžko zastavíme někoho, aby psal nějaký příspěvek na internet v anonymitě. Myslím, že jedna ze základních svobod je mít anonymní digitální stopu na internetu, což má své pro i proti. Myslím, že do budoucna to bude ještě větší problém a až to jednou přesáhne ve společnosti únosnosti, tak teprve potom proběhne nějaká revize toho, jak to funguje. Nevěřím tomu, že by si někdo z politiků troufnul na to, že vstup na internet bude pouze přes ID.
To by ve veřejném prostoru určitě vyvolalo značnou kontroverzi.
Myslím, že by se jednalo o efektivní nástroj, ale ruku bych pro něj nezvedl.
„Majerová se chová jako aktivistka“
Vám jsou sociální sítě blízké, zejména sociální síť X, díky které vás zná spoustu lidí. K dnešnímu dni vás sleduje 20 761 sledujících. Vaše popularita coby „Starosty z Tetína“ vzrostla zejména díky přímému vyjadřování k mnohdy kontroverzním záležitostem. Z posledních příspěvků na sociální síti X mě zaujal tento: „Paní Majerová by si mohla konečně uvědomit, že už není uřvaná aktivistka z ulice, ale poslankyně budoucí vlády. Sdílet video, ve kterém vyhazuje kolegy poslance z okna, je přinejmenším bizarní a rozhodně za hranou běžného chování. Ale uznávám, očekávat od ní důstojnost by asi bylo moc.“ Nemyslíte si, že by vám podobné výroky mohly v budoucnu spíše uškodit?
V tomto případě mě to nemá v čem ublížit, paní Majerová se doopravdy chová jako aktivistka a už se nedokáže přetočit zpátky do té role, kdy ještě bývala poslankyní za ODS. Možná ji ta ulice, a to křičení s těmi lidmi na ulici nějakým způsobem ovlivnilo natolik, že se do té role a do pohody nemůže sama vrátit. Měla by si uvědomit, jaký dopad má na sociálních sítích sdílení takového videa.
Jaký má tedy dopad?
Video, které sdílela paní Majerová je přes čáru. Jedná se o zpodobnění násilí, ve kterém ukazujeme návod, jak zacházet s lidmi nějakým typem, a to je špatně. V Poslanecké sněmovně měl nedávno proslov poslanec Matěj Gregor (Motoristé sobě), který bych podepsal, kdyby to nebylo takové pokrytectví. Mluvil o tom, abychom si všichni dávali pozor na to, co tady v Poslanecké sněmovně říkáme, když o někom mluvíme jako o extremistovi nebo někoho nálepkujeme.
Politika už se dnes bez působení politiků na sociálních sítích neobejde. Mohli jsme to vidět i v letošní předvolební kampani. Kromě apelujících výroků se na sociálních sítích mnohdy objevovaly také videa, která část společnosti označila za „politický bizár“, vzpomínám si například na tancující Alenu Schillerovou (ANO) v kostýmu hranolky. Kde je pro vás v tomhle ohledu hranice únosnosti?
Nebudu moralizovat ostatní strany a radši sdělím svůj osobní příběh. Byly situace, kdy mě lidi z našeho marketingového týmu a týmu sociálních sítí nutili točit něco, co jsem nechtěl dělat. V ten moment ten obsah na voliče nefunguje, proto jsem se naučil říkat ne. Pokud video nemá politické sdělení, nechci ho točit, do Poslanecké sněmovny jsem nekandidoval na influencera roku, ale na poslance. Takhle jsem si to nastavil u sebe, jestli někomu funguje točení politického bizáru, věřím, že se mu to posléze vrátí jako bumerang, až po něm lidé budou chtít nějaké politické vyjádření nebo odvedenou práci na zákonech.
Kde vidíte hranici v dělání zábavného obsahu, a kdy už politik zesměšňuje sám sebe?
Někteří politici si o mladých lidech myslí, že jsou úplně hloupí a dokážou je zaujmout jenom v momentě, kdy budou na videu dělat kotrmelce, stojky a držet mikrofon na vařečce. Mladí lidé nejsou idioti, z vlastní zkušenosti z kampaně vím, že se zajímají o svět kolem sebe, stojí si za svými názory a pokládají věcné dotazy.
Co byste poradil takovým mladým angažovaným lidem, kteří se chtějí v politice iniciovat? I když jsou například z malých měst a vesnic a nemají takové možnosti jako mladí lidé v Praze.
Nehledat nejkratší cesty a stavět si důkladně základy, na kterých mohou stavět. To je v politice to nejdůležitější, protože když člověk padá z nějaké funkce, tak pod sebou má pořád nějaké stupínky a nespadne až úplně na zem.
Autorka: Johana Snášelová
Editorka: Klára Šipulová
K volbám a demokracii se nevyhnutelně pojí i svátek 17. listopadu. Nejen trasu jejího průvodu, ale cesty na mnoha dalších místech si můžete najít v aplikaci Smartguide, o které jsme před nedávnem psali.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Foto: archiv Matěje Hlavatého, Matěj Hlavatý (Instagram)
