Valentýn každoročně připomíná, že láska má mít určitou podobu. Ideálně se odehrává ve dvou, je viditelná, sdílená a nejlépe potvrzená alespoň jednou fotografií na sociálních sítích. Romantika se v tento den stává veřejným gestem a vztah jakýmsi důkazem, že tak je to správně. Co ale dělat ve chvíli, kdy tenhle scénář aktuálně nenaplňujeme – nebo když ho zkrátka naplnit nechceme? Přitom o lásku můžeme pečovat i sami. A mít se rád a trávit kvalitní čas sám se sebou není žádné tabu.
Vedle klasické valentýnské formy vyjádření lásky se především v posledních letech objevuje jiný, tišší ale přesto zajímavý pojem: jde o rande se sebou samým. Solo dates nejsou protestem proti vztahům ani náplastí na osamělost. Jsou spíš jemným posunem v tom, jak chápeme vlastní čas a vlastní přítomnost, jak se svým způsobem potěšit nebo na chvíli zastavit. Připomínají, že být sám nemusí znamenat čekání na někoho jiného, ale může to být plnohodnotný způsob, jak být.
Rande se sebou samým jako tak trochu jiná oslava Valentýna
Valentýn k tomu nabízí zvláštní příležitost. Právě proto, že je tolik nabitý očekáváním, může fungovat jako moment, kdy se rozhodneme udělat věci jinak. Místo snahy zaplnit den něčím, co by odpovídalo představám okolí, se dá pojmout jako malé rande se sebou. Třeba tak, že si koupíme kytičku do vázy nebo drobný dárek, aniž bychom měli potřebu ho jakkoli obhajovat. Nebo tím, že si k večeru sedneme sami do kavárny, restaurace či kina. A to ne proto, že bychom neměli vůbec s kým jít, ale proto, že tentokrát chceme jít sami.
Takové valentýnské solo date nemusí být nijak velkolepé. Může mít podobu pomalého podvečera, kdy si člověk dovolí být venku sám, zajít si na procházku, pozorovat ruch kolem sebe a nebýt neustále k dispozici. Večer pak může pokračovat kulturním programem bez kompromisů – dobrým filmem, koncertem nebo divadlem, které si vybíráme podle vlastního vkusu nebo vybrat náhodně, pokud rádi zkoušíme nové věci a nebojíme se vylézt z komfortní zóny. A návrat domů se může proměnit v intimní chvíli, která není určena publiku. Ideální je třeba dlouhá koupel, pustit si oblíbenou hudbu nebo se svěřit diáři, co hezkého či úspěšného jsme zrovna v ten den zažili.
Nejen jeden den v roce, ale součást běžného dne
To, co Valentýn nabídne jako jednorázové gesto, se ale může stát i součástí běžného roku. Solo dates totiž nejsou o konkrétním datu v kalendáři, ale o způsobu, jak
se sebou zacházíme. Podobně je to tak i v párových randech v partnerském vztahu s tím rozdílem, že tady pečujeme o kvalitní společný čas.
Když pak nastane moment, kdy nás napadne myšlenka chvilku se zastavit, za něco se odměnit nebo prostě přijde ta myšlenka chvilku být sám, můžeme tak učinit třeba obyčejnou návštěvou oblíbené kavárny, kde necháme telefon v kapse, vychutnáme si dezert a pustíme se do četby knihy, kterou dlouho odkládáme. Nebo si dáme oběd o samotě, který není vyplněný prací ani rychlým scrollováním, ale skutečnou pauzou a vychutnáním výborného pokrmu.
Podobně fungují i malé rituály, které se nenápadně mohou opakovat. Krátká procházka po práci, návrat na stejné místo jednou týdně, čtení knihy tam, kde bychom normálně jen prošli kolem. Nejde o výkon ani o seberozvoj, ale o budování vztahu, který se skládá z pozornosti a opakování.
Vlastní zážitky, péče i dobrodružství
Jiný rozměr mají solo dates kulturní a kreativní. Jít sám do galerie nebo muzea znamená pohybovat se vlastním tempem, zastavit se tam, kde to nám samotným dává smysl, a odejít bez nutnosti cokoli vysvětlovat. Stejně tak kino, koncert nebo lákavý workshop či návštěva zajímavého podniku mohou přestat být společenskou událostí a stát se osobním zážitkem, na který se nemusíme bát chodit sami. V těchto chvílích se ukazuje, jak silně jsme zvyklí sdílet zážitky okamžitě a jak osvobozující může být je nejdřív jen prožít.
Pro někoho mohou mít solo dates podobu péče. Ne okázalé, ale klidné a pomalé. Ranní snídaně venku na zahradě nebo na balkóně i ve všední den, večer bez obrazovek, kreslení na vyplavení stresu, návštěva sauny nebo dlouhá bublinková koupel s filmem, která nemá sloužit k „dobití energie“, ale prostě k bytí. Tyto chvíle často působí nenápadně, ale právě v nich se učíme nebýt na sebe přísní a výkonnostně zaměření.
A pak jsou tu třeba solo dates dobrodružné. Jednodenní výlet vlakem do neznámého města, toulání se cizí čtvrtí bez plánu, vyzkoušet nový sport nebo výlet do přírody. V těchto situacích se samota mění ve svobodu. Člověk se rozhoduje sám za sebe, reaguje na okamžik a zjišťuje, že být sám nemusí být zranitelné, ale naopak posilující.
Chvilky jen tak doma a co to vlastně všechno znamená
Možná nejintimnější jsou ale solo dates v domácím prostředí. Nemusí se tak jednat o nic nákladného a ani náročného na přípravu. Stačí si udělat nápaditou večeři připravenou jen podle vlastní chuti, tematický filmový večer, poslechnout si nově vydané album interpreta v klidu od začátku do konce. Stejně tak se může jednat o přerovnávání knihovny, starých fotografií nebo psaní dopisu sobě samému, třeba s poznámkou, že si ho otevřeme až za několik let nebo prostě v ten správný moment. Jsou to chvíle, které sice nikdo nevidí, přesto mají velkou váhu.
Každý si může najít svůj způsob, jak se sebou trávit kvalitní čas, kdy se třeba zrovna nevěnuje práci, studiu či jiným povinnostem. A vyplývá z toho skutečnost, že Valentýn tak nemusí být dnem, který rozděluje na ty, kdo mají s kým slavit, a ty ostatní. Může se stát připomínkou, že vztah k sobě samému není provizorium ani náhradní řešení. Láska k sobě není klišé, jen jsme se ji dlouho nenaučili prožívat a starat se o ni. A možná právě solo dates jsou jedním ze způsobů, jak s tím začít. Ne okázale, ale vytrvale a s péčí. Po celý rok.
Autorka: Anna Sládková
Editorka: Klára Šipulová
Pokud nevíte, jaký solo date si zorganizovat, můžete si třeba něco upéct. Na našem webu vám přinášíme i tipy na valentýnské recepty.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Foto: freepik.com, pinterest.com
