Dalajláma měl jednou vyučování a jako poslední dostal od jednoho z účastníků otázku: ,,Co vám můžeme dát?“ Radostně se podíval do publika. ,,To je snadné,“ řekl, ,,jen mi dejte úsměv. Cítím se dobře, když vidím lidi, jak se na mě usmívají. A jestliže se na sebe usmíváte, můžete být také velmi dobří. Tak mi prosím dejte své úsměvy.“
Myslím si, že vnitřní úsměv člověka je ten nejdůležitější. Zahřátí u srdce a klid na duši. Pro každého je tento úsměv individuální. Každý hledá úsměv někde jinde. Mezi přáteli, v rodině, u oblíbeného pořadu, s domácím mazlíčkem nebo v zálibě či profesi. Obvykle tam, kde je člověku nejlépe, cítí se v bezpečí a milován.
Někteří lidé se moc často nesmějí. Nemusí to být ale nezbytně kvůli tomu, že jsou nešťastní. Mohou mít problémy ve škole, doma, ve společnosti nebo jen nevědí, kde hledat úsměv.
Já hledám svůj úsměv mezi nejbližšími přáteli, rodinou a v činnostech, které mě naplňují. Ráda se směji s kamarády, když si vyprávíme vtipné historky nebo zážitky. Na rodinných oslavách nebo jen tak u večeře, když se všichni sejdeme u jednoho stolu a líčíme, co všechno jsme ten den dělali a co nového se stalo. Smějeme se na sebe a je nám spolu dobře. Ráda čtu, všechny knížky ale nedávají člověku pouze ponaučení, můžeme si díky nim i dobře pobavit. I napínavý příběh mnohdy vykouzlí úsměv na tváři.
Jsem přesvědčená o tom, že najít si svůj osobní důvod pro úsměv je určitě hodně důležité. Jak pro nás, tak i pro naše okolí, které nás obklopuje. Najděte svůj úsměv, a jestliže se usmíváte, můžete být dobří. Jak radí Dalajláma, rozdávejte svoji radost, ať u vás lidé nachází místo, kde hledat úsměv.
Autor: Kateřina Srudená
