Dnes ve věku 89 let zemřela zpěvačka Hana Hegerová, první dáma českého a československého šansonu. V šedesátých letech zpívala v pařížské Olympii, stejně jako Edith Piaf, a dostala přezdívku „Piaf z Prahy“. Byla oceňovaná zejména pro svou schopnost dramatické interpretace textu. Písně pro ni skládaly takové osobnosti, jako pánové Horáček, Hapka nebo Milan Lasica. V roce 2002 obdržela z rukou pana prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy.
Carmen Mária Štefánia (Beatrix) Farkašová-Čelková – tak zní rodné jméno Hany Hegerové. Vymyslela jí ho její slovenská babička, která milovala operu a název té Bizetovi se jí zdál příhodný pro osud své vnučky. Nemýlila se. Svůj temperament Carmen začala projevovat záhy. Maminka chtěla pro svou dceru vyžití, a tak mladou přihlásila do baletní školy. Tak začala láska k umění. Tak začal příběh největší československé šansoniérky, která nikdy nezpívala jen slova, ale žila hlasem příběh.
Často hovořila o svém životě jako o velkém sledu náhod. Bylo jich však tolik, že šlo spíše o osud. Na gymnáziu se setkala s knězem, který kvůli zločinnému režimu nemohl její třídu učit náboženství, ale něco dělat musel, aby nebyl odsouzen jako „příživník“. Tak vymyslel, že budou hrát divadlo, a Carmen zcela nepřekvapivě excelovala. Po maturitě se rozhodla pro studium na vysoké škole, ale opět tu byl režim, kterému její volná duše „nevoněla“. Tak musela do výroby. Pracovala v loděnici v Komárně, ale to v žádném případě nemohlo naplňovat holku, která byla předurčena pro jeviště a svět potlesku. Tak zasáhla opět „náhoda“. Když šla Carmen s kamarádkou z konzervatoře do divadla, všiml si jí režisér, který hledal hlavní herečku do filmu Frona. Filmu o ženě, která touží po lepším životě.
Lepšího života se dočkala. V období pražského jara, když se poměry ve společnosti trochu uvolnily, začala hostovat v pařížské Olympii. Právě tam se proslavila nejznámější světová šansoniérka Edith Piaf, takže Carmen byla velmi brzo díky svému nespornému talentu překřtěna na „Piaf z Prahy“. Spolupracovala s velkými textaři, osudové bylo seznámení s dvojicí Petr Hapka a Michal Horáček. V 70. a 80. letech byl jejím dvorním textařem Pavel Kopta a její osudovou píseň Čerešně pro ni napsal Milan Lasica.
Několikrát hovořila o tom, jakou radost měla ze sametové revoluce a uvolnění poměrů, cítila se svobodná, její publikum ji milovalo a umění už nebylo angažované. Kariéru kvůli zdravotním problémům ukončila v roce 2011 a stáhla se do ústranní. V roce 2002 obdržela od pana prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy za své pěvecké mistroství. Ocenění obdržela také od slovenského prezidenta. Andrej Kiska jí 7. ledna 2016 na Bratislavském hradě udělil Řád Ľudovíta Štúra.
V posledním rozhovoru vyjádřila Hana Hegerová přání, aby byl její popel po smrti vysypán do Dunaje a ona prostě „vyšuměla“.
Slečno Carmen, paní Hano, obávám se, že tohle přání zůstane nenaplněno. Vy nemůžete vyšumět. Vaše mistrovské umění tady s námi zůstane. Za to jsme vinni v plném rozsahu. Ale hlavně jste za to vinna Vy. Svým neobyčejným životem.
Autor: Václav Ágh
Foto: ahaonline.cz (upraveno)
