Byl spisovatelem, redaktorem mládežnických časopisů a významnou osobností českého skautského hnutí. Na jeho knihách vyrostlo mnoho chlapců a dívek, ale stále patří k oblíbené četbě i mezi dospělými. Počet výtisků jeho téměř třiceti románů překročil milion kusů. Pojďme si proto připomenout bohatý život Jaroslava Foglara, který se šestý červencový den roku 1907 narodil, a zároveň v letošním roce uplynulo 20 let od jeho smrti.
Jaroslav Foglar byl pražským rodákem, narodil se v Novém Městě pražském, v Benátské ulici číslo 3. Když měl Jaroslav čtyři roky, zemřel mu na srdeční onemocnění jeho otec Jindřich, a on tak zůstal pouze s matkou a bratrem Zdeňkem. Ve dvanácti letech poprvé navštěvuje skautský oddíl, který se mu v jeho životě stává osudným. V necelých osmnácti letech se stává členem 34. skautského oddílu, kde dostává přezdívku Jestřáb, která jej provází celý život. O dva roky později již stojí v čele celého oddílu a v této funkci vydrží neuvěřitelných 60 let, až do roku 1987.
Zážitky ze skautu pak začíná zhmotňovat v nejrůznější povídky, což mu ostatně vydrží až do konce života. V roce 1934 publikuje svou prvotinu – Přístav volá. Postupně Foglar přidává na frekvenci a publikuje další knihy, na kterých rostly celé generace českých dětí: Pod junáckou vlajkou, Hoši od Bobří řeky, Chata v Jezerní kotlině. Zlatým písmem se pak do literatury zapíše nadčasovými příhodami Mirka Dušína, Jarky Metelky, Rychlonožky, Červenáčka a Jindry Hojera – Rychlými šípy. V prosinci 1938 vychází v časopise Mladý hlasatel první díl tohoto komiksu, který ovlivnil statisíce lidí, a to nejen v České republice.
Původně měl být tento komiks jen jakýmsi zpestřením, úspěch těchto kreslených dobrodružství proto Jaroslava Foglara velmi zaskočil, a nakonec jich napsal 317. Dnes můžeme směle říct, že jsou Rychlé šípy národním kulturním dědictvím, přestože jsou cyniky občas kritizovány jako naivní soupis „správňáctví“. Ostatně již zlidovělé „To je Mirek Dušín, který nikdy neřekl slovo“, nejspíš vykouzlí úsměv na rtu snad každému. Se začátkem 2. světové války jsou však Rychlé šípy zakázány, válečné období totiž z pochopitelných důvodů nepřeje komiksu o boji dobra se zlem.
Po skončení války pak působí Jaroslav Foglar krátce v časopisu Junák, později začíná vydávat časopis Vpřed, který však po zločineckém, komunistickém puči v roce 1948 zaniká. Poté se Foglar oficiálně stává profesionálním spisovatelem a mimo to vede skautský oddíl pod názvem Městská stanice mladých turistů, protože skauting je režimem oficiálně zakázán. Po nástupu komunistů je navíc Foglar jako spisovatel nežádoucí a jeho knihy nesmějí vycházet.
V období Pražského jara je už režim uvolněný, a také „Jestřábovi“ je postupně dovoleno vydání dalších knih. Na tomto místě je také nutno dodat, že se Foglar nechal v polovině šedesátých let naverbovat Státní bezpečností, tato spolupráce však trvala pouze půl roku a nebyla příliš plodná, spisovatel byl prý příliš slušný a líčil patrně velmi nepodstatné informace, v hledáčku tajné policie však zůstal dlouhá léta. Pokud se „Jestřáb“ provinil, bylo to pro to, co tak hluboce miloval – pro skauting. Přestože byl Foglar poměrně slavný již za komunistického režimu, naplno jeho knihy byly doceněny až v porevolučním období. To bylo pochopitelné, souboj dobra a zla, a především vítězství dobra, které je pro jeho knihy signifikantní, najednou nebylo jen teoretickým cvičením, ale empirickou a krásnou zkušeností české země.
Dne 23. ledna 1999 Jaroslav Foglar v pražské Thomayerově nemocnici umírá ve věku 91 let a je pochován na Vinohradském hřbitově v Praze. Dne 28. října 2017 mu pak byla z rukou českého prezidenta udělena in memoriam medaile Za zásluhy.
Jedno z hesel foglarovských Vontů znělo: „Buďme svorní.“ Milí čtenáři a milé čtenářky, nepřál bych si nic jiného, aby tu a tam bylo naplněno…
Autor: Václav Ágh
Zdroj: spisovatele.cz
Foto: ceskatelevize.cz
