Je to tady. Sedím v letadle. Směr? Irsko. Poprvé letím někam úplně sama, do země, kde jsem nikdy nebyla. Hlavou mi víří myšlenky. Především se mi tedy ulevilo, že jsem nakonec nacpala do kufrů vše, co jsem chtěla, a že mi slečna u odbavení odpustila to, že je jeden z nich o kilo těžší. Co si ale všechno musím po příletu zařídit? Kam přesně mám jít? Doufám, že se mi ty kufry neztratí… „Máš, co jsi chtěla, Ráďo.“
Už na střední jsem si totiž říkala, že až budu na vejšce, musím se přihlásit na Erasmus. Když jsem si na konci roku 2017 sepisovala přehled smutných i veselých událostí, které se staly, a také nové věci, které chci zažít, pořád tam visel jeden takový nepatrný bod: Přihlásím se na Erasmus.
V té době jsem sice ještě neměla nejmenší tušení, do které země bych chtěla jet, prostě jsem jen věděla, že někam odjedu. A tak nakonec letím studovat politologii do země plné větru, deště, krásné zeleně, ještě krásnější hudby, Guinnesse a whiskey, kterou sice nepiju, ale kdo ví, co se za čtyři měsíce změní…
Limerick
První večer jsem strávila v Dublinu, kde jsem si tématicky dala svého prvního irského Guinnesse, a pak jsem plna očekávání vyrazila vstříc mému novému domovu – městu Limerick. Nechtěla jsem bydlet v univerzitním kampusu, hlavně kvůli tomu, jak je to zbytečně předražené, a tak jsem nakonec zvolila jinou variantu – bydlení na vlastní pěst s dalšími erasmáky v pronajatém domě. I když to zní docela šíleně, a také jsem se toho nepochybně obávala, nakonec si myslím, že to byla jedna z nejlepších věcí, jakou jsem kdy mohla udělat.
Především se mi tedy neskutečně ulevilo, když jsem opravdu dorazila do domu, a měla kde bydlet, protože, i když to zní jako samozřejmost, plno studentů takto přijelo, a zjistilo, že nemají kde spát, protože to byl čistý a zákeřný podvod. Takže rada pro vás všechny, kteří plánujete odjet a hledat si bydlení v cizí zemi: důkladně si ověřte, že posíláte peníze někomu, kdo alespoň trochu vypadá důvěryhodně.
OBG Gang
Domy v Irsku, které nejsou úplně v centru, zpravidla nemají číslování, ale jména. Ten náš nese název Old Butler House, a tak jsme si ihned začali říkat Old Butler House Gang, neboli OBG. Dům sdílím s dalšími šesti erasmáky, konkrétně z Německa, Francie, Belgie, Maďarska a Thajska. Máme jiné kultury, zvyky a osobnosti, ale ve výsledku tvoříme dobrou partu.
Člověk nepozná kulturu jiných lidí lépe, než tak, že s nimi alespoň na chvílí sdílí společný život, společné zážitky, a hlavně společné začátky. Jsme v tom totiž opravdu namočeni dohromady, ať už v nastupování do špatných autobusů první den do školy, když jsme jeli úplně na druhou stranu města (kdo to ale má vědět, když tady zastávky autobusů nemají ani jména), ve ztrácení a znovushledávání v univerzitním kampusu, který je poněkud větší než ten náš, ve vaření, nakupování, tancování a pití piva, které nám, bez rozdílu naší národnosti, jde opravdu všem.
Počáteční dojmy z Irska
– Opravdu tady skoro každý den prší, a fouká zákeřný vítr, takže deštník je k ničemu. Na takové počasí si člověk ale rychle zvykne, a má to také jedno velké pozitivum. Krásně se při něm spí.
– Ne všichni Irové mají tak příšerný přízvuk, jak se říká. Samozřejmě že za mnou hned v letadle musela sedět dvojice, a já jim bez legrace nerozuměla téměř ANI JEDNO SLOVO, a říkala jsem si: „Pomoc, kam to sakra jedu?“ Občas sice narazíte na někoho, kdo mluví rychlostí level 34334 a huhlá, ale není to naštěstí pravidlem.
– Irové jsou tak moc srdeční! Každý řidič v autobusu vás pozdraví, poděkuje vám, popřeje hezký den, a to nemluvím o prodavačích nebo lidech, které potkáte cestou domů.
– Ano, pivo je tu drahé. Cider taky. A pokud si chcete dát nějaké levnější, není moc dobré. Ach, ty české pivařské kořeny…
– V našem univerzitním klubu je DJ dědeček (opravdu starý pán), který nemá opravdu žádnou představu o tom, jak by mělo hraní za pultem vypadat, a tak zkrátka sedí u počítače, pouští jednu písničku za druhou (s velmi propracovaným navazováním), u toho se tváří tak, jako kdyby se ocitl na jiné planetě, ve volných chvílích tancuje se studenty, a přitom je fotografuje. Ale víte co? Každému je to úplně jedno, a všichni se nad tím společně smějí.
– Na druhou stranu ta pravá irská hudba je krásná a roztomilá. Dokonce se chystám jeden předmět této muziky studovat, tak jsem zvědavá, jak obstojím!
– Irská příroda, na to zkrátka nemám slov. Zeleň a krávy everywhere, nádherné útesy, na nichž se člověk cítí opravdu taaakhle maličký a při pohledu v dál si říká: „Tady jsem správně.“
Autor: Radka Kmochová
