Česká mše vánoční – Hej, mistře od Jakuba Jana Ryby patří neodmyslitelně k českým Vánocům. Od českých sborů a orchestrů ji můžeme slýchat již přes 200 let. Pojednává o pastýřích, kteří byli vzbuzeni, aby se šli poklonit narozenému Ježíškovi do Betléma. O okolnostech jejího vzniku jsme mluvili se člověkem nejpovolanějším, s předsedou Společnosti Jakuba Jana Ryby Hubertem Hoyerem ze Starého Rožmitálu, tedy místa, kde Ryba žil i skládal a kde také „Rybovka“ zazněla poprvé.
Po různých životních peripetiích a častém stěhování se Jakub Jan Ryba ve svých 23 letech usadil v Rožmitále, kde působil jako učitel až do své předčasné a stále ne úplně vyjasněné smrti. V té době za sebou měl již studium v Praze a vystřídal několik učitelských míst. Role vesnického kantora zahrnovala i vedení sboru v kostele a pozici varhaníka. Jako hlavní hudebník v obci musel novou hudbu také skládat. „Ryba napsal asi 1 500 skladeb, ale ‚Rybovka‘ je z nich nejznámější,“ uvádí Hubert Hoyer.
Česká mše vánoční zazněla poprvé v roce 1796 na štědrovečerní půlnoční mši ve Starém Rožmitále. Ryba ji tehdy řídil a zároveň hrál na varhany. „Tehdy v klasicismu to byla běžná praxe. Dirigenti nebývali. Sbor řídil varhaník, nebo první houslista,“ říká Hoyer. „Tehdy zněla v komornějším provedení, než jak ji známe dnes. Šedesátičlenný sbor ji tehdy určitě nezpíval.“
Největší změna oproti dnešní podobě byla v obsazení zpěváků i hudebníků. „Je důležité připomenout, že před rokem 1800 zpívali a hráli pouze muži,“ připomíná Hoyer. Jak ale mohli zpívat part sopránu a altu? „Ženské pasáže zpívali chlapci před mutací. Mělo to vyvolat dojem, že zpívají andělé. Celé to byla taková chlapská záležitost,“ uvádí současný rožmitálský varhaník.
S jakými pocity Jakub Jan Ryba mši skládal se dnes už nedovíme. Na jaře toho roku zemřelo manželů Rybovým druhé dítě. Válka s revoluční Francií se nevyvíjela dobře, ale po vítězství Rakouska u Würzburgu bylo nebezpečí zažehnáno a po celé zemi se sloužili děkovné mše. Varhany v Rožmitále byly po požáru, k Rybově radosti, nově opraveny. Právě za těchto okolností vznikala skladba, jejíž text vyjadřuje i touhu po míru, klidu a pokoji. „Ryba napsal: ‚Uděl nám všem pokoj svatý, po němž všichni dychtíme…‘ To jsou nadčasové hodnoty,“ říká Hoyer.
Za zmínku stojí i textová stránka skladby. „Tehdy se v kostelích obvykle zpívalo latinsky. Ryba však psal své texty střídavě česky a latinsky. Ale toto je jediná jeho mše, která je celá v češtině.“ Ve skladbě se několikrát objevují i místa ze skladatelova života. „Třeba pastýři zpívají, aby svolali lidi z boru. Ale v okolí Rožmitálu nejsou borové lesy. Ryba tím Borem myslel název nedaleké vesnice,“ vysvětluje varhaník.
Nejznámější Rybova skladba provází české Vánoce řadu let. K vánočnímu evergreenu patří zhruba od dob první republiky. Zpívala se i za války, tiše tolerována byla i za minulého režimu, avšak byla vytlačena z kostelů do koncertních sálů. Svůj největší rozkvět ale prožívá v posledních zhruba třiceti letech. V tomto období překročila „Rybovka“ hranice Čech i Evropy a byla přeložena do několika světových jazyků. „V německy mluvících zemích je velmi oblíbená. Před několika lety byla přeložena do švédštiny a hudebníci ji uvedli v Gőteborgu. Zněla i ve Vatikánu. Co víc si přát?“ rozplývá se Hubert Hoyer a dodává, že jde o opravdový český klenot. „V českém originále ji hráli už i v Japonsku zazněla v Buenos Aires, před deseti lety ji český orchestr zahrál v britském parlamentu…“
Jestli jste ještě tento rok Českou mši vánoční neslyšeli, neváhejte se na nějakou vypravit. Nejznámější Rybova skladba zazní během Vánoc na stovce míst po celé republice. Třeba dnes na hlavním vlakovém nádraží v Praze, kde se může svým zpěvem nebo hrou přidat každý. Devatenáctý ročník této spontánní akce bude vést dirigent Lukáš Prchal.
Autor: Lukáš Kuřík
Foto: ceskatelevize.cz, malaupa.cz, informuj.cz, tyden.cz
