Tři tygři. Improvizační show plná originálního humoru z dílny ostravského divadla Mír, kterou má na svědomí herecký trojlístek Albert Čuba, Štěpán Kozub a Robin Ferro, dnes již pravidelně doplňován „čtvrtým tygrem“ Vladimírem Polákem. Prkna, která znamenají svět však už této partičce začala být malá a tak postupně své pole působnosti rozšířili i na svůj hojně navštěvovaný YouTube kanál. Tento krok se v aktuální době koronavirové krize ukázal jako velice prozíravý. Tygři totiž využili své popularity a dnes pořádají pravidelné divadelní livestreamy, za které se od diváků nechávají odměňovat takzvaným virtuálním vstupným.
Do divadla v Ostravě-Vítkovicích jsem dorazil asi čtvrt hodiny před plánovaným začátkem rozhovoru. Lehce nervózní. Všechny moje obavy však nadobro padly při setkání s již od pohledu dobře naladěnými Štěpánem Kozubem a Vladimírem Polákem. Po pozdravu loket na loket a vydezinfikování svého oblečení jsem konečně vstoupil dovnitř, do zázemí herců. V celé místnosti panovala výborná atmosféra a zdálo by se, že můžeme klidně začít s rozhovorem. Museli jsme však ještě počkat na hlavní osobu celé akce – majitele, principála, herce a „krotitele tygrů“ v jedné osobě Alberta Čubu. Jediný, kdo z této party bohužel k rozhovoru nedorazil, byl Robin Ferro.
Na Štěpánův povel jsme se všichni přesunuli do samého srdce divadla, na jeviště. Posadili jsme se ke stolu, během pár minut konečně dorazil „Bertík“ a mohlo se začít. Položil jsem tedy první otázku: „Jak jste se dostali k herectví? Jaké byly vaše profesní začátky?“ Ani jsem nestihl doříct poslední slova a okolo stolu se rozhostil výbuch smíchu. Hned ze startu jsem dostal pochvalu za velice „originální“ dotaz. Jako první ze všech se chopil slova Albert, který popsal, jak se nejdříve jako dítě účastnil recitačních soutěží, potom nastoupil na ZUŠku do dramatického kroužku, odkud postoupil na ostravskou Janáčkovu konzervatoř, kde se z něho stal herec. Potom si vzal slovo Štěpán, který vylíčil, jak se z něj stal herec přes dětské recitační soutěže a stejně jako Albert také přes dramatický kroužek a Jánáčkovu konzervatoř.
Se zajímavou odpovědí vyrukoval Vladimír Polák, který řekl doslova toto: „Já jsem chtěl být hokejovým brankářem, ale otec byl proti. Chtěl, abych hrál v útoku. Tak jsem se mu pomstil a šel jsem do dramatického souboru. Otec se následně rozhodl, že budu závodně střílet. A tak jsem potom závodně střílel ze vzduchovky a malorážky. Já se ale v době vzdoru přihlásil na konzervatoř. A oni mě vzali. Já jim sice řekl, že to nepřichází v úvahu, ale zrovna v tu chvíli šel okolo pan teatrolog Just s panem Hořínkem a řekli mi: ‚Vy jste naděje českého divadla, vám my věříme, běžte prosím na konzervatoř.‘ Když jsem se s nimi pak po letech potkal, řekli mi, že se zmýlili (smích).“
Další dotaz mířil k „tygřím“ hereckým vzorům. Kdo sleduje Tygry pravidelně, mohl si být odpovědí jistý. Byli to samozřejmě van Damme, Schwarzenegger, Stallone a hlavně Clint Eastwood (následoval smích všech zúčastněných).
Hovor se potom stočil i k zajímavějším věcem. Konkrétně k založení samotného divadla a také samotných Tří tygrů. A to nebylo téma pro nikoho jiného, než pro Alberta. Ten se svěřil, že už mu dlouho zrál v hlavě nápad o založení soukromého ostravského divadla, které by bylo skutečně nezávislé. Jelikož prý znal inscenace ostatních divadel na území města, ve kterých předtím i sám hrál, vycítil naději na úspěch. A nutno dodat, že se mu tato vize rozhodně vyplnila.
Jelikož sám o sobě skromně prohlásil, že s většinou dobrých nápadů přichází on, není pochyb o tom, že i koncept Tří tygrů se zrodil v jeho hlavě. Dle jeho slov v Ostravě dlouhou dobu postrádal nějakou skutečně kvalitní komediální show, a tak oslovil ty správné lidi a od té doby už to jsou čtyři roky, co návštěvníci divadla dostávají pravidelnou dávku svérázného ostravského humoru.
Postupně jsme se začali dostávat k vážnějším tématům, jakým bylo například fungování divadla během aktuální koronavirové krize. Nutno říct, že ze strany „Míráků“ je díky jejich online přenosům famózně zvládnuté. I přes všechnu jejich dobrou práci se jim ale, ostatně jako všem umělcům a živnostníkům, nevyhnuly potíže. „Náklady na provoz divadla jsou strašně velké. Na energie, štáb a gáži herců zaměstnaných divadlem si online hraním sice vyděláme, ale s běžným provozem se to srovnávat nedá“, řekl Albert. Na to navázal Vladimír, který dodal, že Albert už musel přestat létat první třídou a do Prahy musí jezdit vlakem bez obsluhy a klimatizace (všichni jsme se znovu od srdce zasmáli).
Při otázce k výhledu do budoucna šla ale legrace stranou s tím, že letos už má divadlo vlastně po sezóně. Od června by sice podle vládních plánů mohla některá divadla hrát pro padesát lidí, ale to by pro divadlo Mír, které je většinou vyprodané, skutečně postrádalo smysl. Znamenalo by to akorát zbytečné finanční ztráty navíc. Hrát pro skutečné, nejen to virtuální, publikum by se tak v divadle mělo začít až na začátku září.
Na otázku, zda se chystají nějaké změny v programu, Albert odpověděl, že ano. Nechce ale o nich teď moc mluvit, protože se prý týkají i ostatních členů a on jim nechce připravit zbytečný šok. Dle jeho vyjádření by navíc tyto změny neměly být pouze přechodné, ale trvalé. O jedné z novinek ale přece jen promluvil. Mělo by se jednat o zavedení videoinscenací, které jsou dle jeho slov v rámci České republiky naprostou novinkou.
Dále jsem se chtěl zeptat, jaké jsou další mimodivadelní profesní aktivity Tygrů. Bohužel jsem ale otázku začal slovy „Pro čtenáře, kteří vás tak úplně neznají…“ „COŽE?“ zaburácel na celý sál Vladimírův hlas. Musel jsem mu pak za smíchu složitě vysvětlovat, že takových čtenářů je samozřejmě úplné minimum.
Ale zpět k těm mimodivadelním profesním aktivitám. Dle „Bertíkových“ slov jim ve shánění další práce pomáhá ostravský režisér Vladimír Skórka. Díky němu si například on sám zahrál v jednom z připravovaných seriálů televize Nova.
Štěpán se zase svěřil, že si sám pro sebe píše různé skeče nebo úryvky vtipných situací. Příkladem za všechny může být například Luptákův vlogísek vysílaný na TV Seznam. Jinak ale tento mladý talentovaný herec, který i přes svůj poměrně nízký věk hrál v mnohých seriálech České televize přiznává, že na divadle není vůbec finančně závislý a na živobytí si vydělává úplně jinde. Jak sám podotkl, divadlo pro něj znamená hlavně radost.
Vladimír zase řekl, že je příležitostným moderátorem různých veřejných akcí a také členem ostravského zastupitelstva za hnutí Ostravak.
Řeč přišla také na to, co říkají známí a rodiny herců na videa Tří tygrů. Zatímco u Alberta a Štěpána byla odpověď jasná: „Líbí se jim to“, Vladimír se nechal slyšet, že to raději ani nikomu nepouští. Rozdílné byly i názory na pokřikování fanoušků na ulici. Zatímco Štěpán jasně řekl, že ho to se.e (skutečně řekl, ať to tak napíšu), Albert oproti tomu směle prohlásil, že se mu to líbí a už to pomalu po lidech začíná dokonce vyžadovat.
Málo kdo také ví, že se mezi Tygry nachází i úspěšný spisovatel. A nejedná o nikoho jiného, než o Alberta. Ten totiž na konci února (těsně před krizí, jaká smůla) vydal knihu s názvem Herec k nepřežití. Hlavním hrdinou je velice špatný herec Milan Nikl, který má navíc hodně špatných lidských vlastností. I on se ale shodou šťastných náhod stane slavným. Po odeznění pandemie by kniha měla být k dostání v knihkupectvích.
Ke konci příjemného a velice odlehčeného rozhovoru došlo i na oblíbené volnočasové aktivity. Vyšlo však najevo, že koníčků kluci moc nemají. Kromě letního grilování, vaření či příležitostného hraní počítačových her jim totiž v běžném režimu příliš volného času nezbývá.
Když jsem pak vyšel ven a na poslední chvíli doběhl autobus, pomyslel jsem si, že s tímto nahraným materiálem mě čeká skutečně dlouhá noc. Nemýlil jsem se. Mnoho z toho, co v rozhovoru padlo, jsem zde bohužel publikovat nemohl. Ale stálo to za to? Ano, stálo!
Autor: David Kubatík
Foto: ostravan.cz, facebook Tří tygrů, tritygri.cz, divadlomir.cz, www.patriotmagazin.cz
