Využívá se téměř 3 tisíce let. Řeč je o kroužkové zbroji, která i dnes najde své využití. Mladý Němec přivádí historii zpět k životu, protože pomocí středověkých technik vyrábí kroužkové zbroje od začátku do konce. Případně provádí úpravy ve střihu již existujících brní, přesně na míru jejich majitelům. Jeho práce je pro oko laika nerozeznatelná od dochovaných originálů. V současné době se také snaží spojit lidi se společným zájmem alespoň pomocí sociálních sítí. Tam sdílí svoje nápady i práci ostatních. I když se kroužková zbroj používala jako způsob ochrany vojáků dokonce i v 1. světové válce, dnes se již využívá za jinými účely. Kromě rekonstruktivní archeologie nalezne tato metoda ochrany využití například v řeznictví nebo potápěčství.
Sebastian Völk žije poblíž Augsburgu v jižním Německu. Většina lidí, kteří ho sledují na sociálních sítích, ho však zná pod jménem Ironskin. Zabývá se výrobou kroužkových zbrojí pro stejně velké nadšence pro historii, jakým je i on sám. Inspiruje se historickými dochovanými exempláři nebo dobovým uměním. Jelikož toto řemeslo již dávno zaniklo, nezbývalo mu v počátcích své tvorby, stejně jako mnohým dalším, nic jiného než experimentovat.
„Bylo mi asi šestnáct a zrovna jsem viděl Pána prstenů. Tak jsem si koupil svůj první drát ze železářství a zkusil jsem zavíranou kroužkovku. Od té doby jsem se toho nemohl vzdát,“ říká Sebastian o svých začátcích.
Dnes je však mezi reenactory, tedy lidmi, kteří se ve volném čase snaží napodobit určité historické období, světově známý. K tomu přispělo i to, že při výrobě používá dobové postupy a snaží se tak staré evropské řemeslo přivést zpět k životu.
Práce to však není pro každého. Kromě samotné výroby kroužků je zapotřebí pochopit princip, jakým se kroužky skládají do sebe. Také časová náročnost mnoho lidí odrazuje. Výroba jednoduché košile s krátkým rukávem může trvat dva měsíce. Pokud se tedy chcete pustit do takového projektu, je potřeba se nejprve obrnit trpělivostí.
Z historických pramenů se nám dochovalo jen velmi málo informací ohledně postupu výroby takové zbroje. Mnohem větší roli hrála ústní tradice předávání dovednosti z mistra na učně. Mnoho informací se však nalézá ve výtvarném umění. Například ve středověkých manuskriptech jsou zachyceni jak řemeslníci během práce, tak vojáci, kteří výtvory z jejich dílen nosí. Také v sochařském umění nacházejí znalci spoustu inspirace. Dobové náhrobní kameny šlechticů často nesou jejich podobu v plné zbroji. Dalším zdrojem jsou již výsledné produkty, které je možné vidět v muzeích. Příliš mnoho se jich však nedochovalo, jelikož železo, ze kterého kroužková zbroj byla zhotovená, bez patřičné péče zkoroduje.
Zajímavostí je bezpochyby to, že se jednalo o nejdéle používanou ochranu vojáků skrze historii. Odhaduje se, že v Evropě se začala běžně používat již ve 3. století před naším letopočtem. Standardním prvkem výstroje vojáků zůstala až do poloviny 16. století. Návrat zaznamenala během první světové války, kdy se používala jako přídavná ochrana obličeje pro posádky tanků.
Dnes se moderní obdoba takové ochrany využívá například v řeznictví. Kovová rukavice zhotovená z drobných nerezových kroužků ochrání nositele proti sečným zraněním, které by si mohl při výkonu povolání přivodit. Další využití najde například při potápěčství. Tam se využívá jako ochrana před zuby žraloků nebo murén.
Autor: Jan Myšák
Nadšence, kteří se při výrobě produktů snaží zachovat historickou přesnost, najdeme napříč mnoha obory. Například Radim Zapletal v malé moravské dílně staví lodě pro seriály Hra o trůny či Vikingové.
Zdroj: ironskin.com, english-heritage.org
Foto: ironskin.com, wikipedia.org
