Roadtrip neboli cestování autem (včetně spaní v něm) nachází čím dál víc příznivců. Nejvíce volí tento způsob cestování mladí lidé, protože je to jedna z levnějších variant, jak se podívat na hodně míst za málo peněz. A my to letos s přítelem vyzkoušeli také. Našim cílem bylo České Švýcarsko a jeho okolí. Po této dovolené se hlásím k nadšencům roadtripů. Skvělý zážitek a dobrodružství zaručeno.
Sbalit a vyrazit
Příprava byla hodně rychlá a nenáročná. Do auta Citroën C4 jsme nainstalovali starou matraci s prostěradlem, to nám zabralo asi patnáct minut. Balení proběhlo taky rychle – oblečení, hygiena, spacáky a potřebné věci na kempování, jako jsou baterky, malý vařič a nějaké to nádobí. Všechno jsme v sobotu dopoledne dali do auta a plni očekávání z nových zážitků vyrazili. Základní chyba, tedy vyjet v sobotu o prázdninách na cesty, se nám nevymstila a nikde nás kolona nezastihla.
Roadtrip má ale hlavně tu výhodu, že nejste vázáni na místo, kde musíte být v určitý čas a den, takže můžete vyrazit úplně kamkoli v jakoukoli hodinu. A to je ta pravá svoboda na cestách.
Adrenalin a první noc v autě
Hledat místo na přespání je každý večer tak trochu adrenalin. Pomohla nám aplikace park4night, ve které lidé zaznamenávají do mapy, kde v autě přespávali, a ostatní uživatelé se mohou inspirovat. Naše první noc byla v Českém ráji u rybníka. Zaparkovali jsme a začali chystat auto na spaní. Naprostý chaos, určitý systém, kam co dát a co potřebujeme mít ráno po ruce, jsme si vytvořili asi až třetí noc. Spalo se nám dobře, probuzení bylo s překvapivým zjištěním, jak pohodlná může být noc v autě.
Ráno přišla první chvíle, kdy jsme narazili. Nedostatek vody na umytí zubů. Nevyvedlo nás to z míry a po patnácti minutách jízdy autem už jsme se procházeli po Hruboskalsku. Ranní osmá hodina nám zaručila vyhlídky bez turistů. Snídaně na skále s výhledem na les a další skály má hodně co do sebe.
Další kousek k cíli
Následoval přejezd do Liberce a návštěva zoo. Hezké, ale docela malé, očekávání bylo větší. Dalším bodem na trase byl Ještěd. Po zadání do navigace přišlo zjištění, že cesta bude trvat hodinu, protože ta kratší (přímo z Liberce) je uzavřena. V celém Liberci byl velký provoz a snad v půlce města se opravovaly silnice. Docela rádi jsme opustili město.
Přírodní koupaliště po cestě bylo příjemným osvěžením a pod vrcholkem začalo pršet. Zmrzlí a zmoklí jsme došli zpátky k autu, kde nám byl útěchou croissant s nutellou. Další noc strávená v autě byla vedle pastvy s krávami, blíž přírodě už jsme být nemohli.
Déšť a polévka v sáčku
Po ránu, kdy prší a je zima, je i polévka ze sáčku příjemné zahřátí. To, že moknete, než se vám uvaří voda, je druhá věc. Ke kempování to ale patří a dopředu jsme s tím počítali. Poučeni z předešlého rána už jsme měli vody v zásobě hodně.
Protože v dešti se nám do Českého Švýcarska na procházky lesem ještě nechtělo, jeli jsme do Děčína. Oběd, procházka městem, vyhlídka a aquapark – to vše během jednoho dne a město se nám moc líbilo. Večer jsme zaparkovali na parkovišti jako dělaném pro přespávání. O dva dny později jsme zde přespali znovu.
Další den, další déšť a lehce podrážděná nálada z počasí. Takže žádný plán a prostě to nějak přečkat, knížka v autě byla záchranou. Večer po dešti jsme si ale vylezli na Ostrovské skály a odtud sledovali západ slunce. Celou dovolenou jsme vymýšleli plán maximálně na den dopředu – u nás normální proces, pro jiné stres. Další noc na lesní cestě a ráno se konečně ukázalo sluníčko.
Jak jsem nás ztratila, dvakrát
Po snídani jsme si vyšli na Děčínský Sněžník, nahoře bylo tak nádherně! Nad Děčínem byla ještě mlha, zatímco přítel poletoval kolem a nevěděl, co vyfotit dřív, já jsem se kochala okolím. Mnou vybraná cesta dolů nebyla šťastnou volbou. Tři kilometry chůze navíc, protože parkoviště bylo jiným směrem. Přítel byl nadšením bez sebe. Moje superschopnosti ale toho dne ještě nekončily.
Jeli jsme do Hřenska, odkud jsme chtěli na vodopád u německých hranic na druhé straně řeky Labe. V Hřensku není žádný most přes Labe. Nechali jsme se tedy převézt přes vodu. Vodopád nenalezen a zjištění, že nejbližší most zase na druhou stranu přes Labe je v Děčíně, nás stálo pár nervů. Tenhle den byl hlavně o chůzi a jízdě navíc.
Hřensko, penzion a zkrácení výletu
Odjet bez toho, aniž bychom viděli dominantu Českého Švýcarska – Pravčickou bránu – nešlo. Zároveň nechyběla projížďka loďkou v Edmundově soutěsce. Moc se nám líbila, ale nikomu bychom tento výlet nedoporučili. Přelidněno a předraženo, bohužel.
Dost unavení jsme si nakonec našli na jednu noc penzion. Večerní západ strávený na Panské skále nebyl vůbec špatný nápad. Už jste určitě poznali, že jsme spíš pro západy než východy slunce.
V pátek dopoledne jsme dojeli do obce Jetřichovice a zamířili po červené stezce do Pavlina údolí. Krásná procházka podél řeky Kamenice. Cestou k autu padlo rozhodnutí České Švýcarsko opustit a zamířit do Kutné Hory. Procházka městem, nevynechali jsme chrám svaté Barbory a jeli zpátky směr Olomouc.
Výlet se nám oproti původnímu plánu zkrátil, ale ne tak docela. Víkend jsme strávili na jižní Moravě a stihli si zamilovat Znojmo. Takové zvraty a náhlé změny programu jsme si mohli dovolit díky cestování v autě. S ubytováním bychom tolik míst za krátkou chvíli neviděli. Bylo to skvělé a těšíme se na další výjezd.
Autor: Adéla Sobotíková
Když už budete v severních Čechách, zavítejte také do Krkonoš a navštivte město Vrchlabí.
Foto: Rostislav Lupík
Západ slunce u Panské skály 
Chrám svaté Barbory v Kutné Hoře 
Cesta k Edmundově soutěsce 
Plavba loďkou v soutěsce 
Dechberoucí Prašná brána 
Snídaně na skále v osm ráno v Českém ráji 
Pohled z Děčínského Sněžníku 
Polévka ze sáčku na zahřátí
