Čína u nás donedávna bývala terčem vtipů, výsměchu a despektu, případně bylo záhodno ty zaostalé chudáky z východu politovat. Kdo z vás nikdy nepohrdnul „čínským šuntem“, nešel nakoupit „k Číňanům“ (byť pravděpodobně vietnamského původu) nebo nesoucítil s ubohými Číňánky v továrnách?
Máme rok 2018. Čína napíná síly k mocenskému a technologickému dobytí světa umělou inteligencí, hlásí Respekt. Mezi zahraničními turisty v Čechách přibylo nejvíce Číňanů, prozrazuje titulek ČT24. Čína otevřela 55 kilometrů dlouhý most přes moře. Prezident Zeman navštívil Čínu. Čína triumfuje v atletice. Trump uvaluje na Čínu cla. Čína, Čína, Čína.
Můžeme hudrovat nad nesvobodným politickým systémem, který v zemi s téměř půl druhou miliardou obyvatel vládne, názory o západní nadřazenosti je však záhodno podrobit revizi. I podle prognózy bývalého šéfa Googlu východní mocnost do roku 2020 technologicky překoná USA. Vzdělání je v Číně jasnou cestou k úspěchu, namísto toho, aby někdo „elitářským vysokým školám“ neustále okopával kotníky. Čím dál častěji se stává, že studenti míří na univerzity ze západu na východ, ne naopak. Čínské výrobky už dávno vládnou světu. Počtem obyvatel Čína převyšuje celou západní civilizaci dohromady.
Čínský turista si dnes české památky prohlíží jako kuriozity v zaostalém skanzenu, asi jako když Američany začali zajímat indiáni, nebo když Evropan obdivuje ruiny antického Řecka. A když se rozhlédneme a zhodnotíme infrastrukturu, dopravu či služby, se kterými se zde návštěvník setká, není se co divit.
I dnes vídá člověk v hospodě či na facebooku posměšky na adresu zaostalé Číny. Možná je ale načase přestat se smát a považovat Čínu za východní periferii, a místo toho se ptát, co se můžeme od Číny naučit my (a ne, nemyslím tím onu pověstnou „stabilizaci společnosti“). Nyní mne omluvte, z nočního stolku volají „Dějiny Číny“, protože poprvé po téměř šestnácti letech vzdělávání nějaký učitel vzal existenci „Říše středu“ v potaz.
Autor: Ondřej Rolník
