Podle svých slov si zakládá na pečlivosti a kvalitě. Zároveň chce, aby si její zákaznice uvědomily cenu práce na každém výrobku. To je ve zkratce nová značka Czeska, kterou na Instagramu spustila počátkem tohoto roku Hana Skokanová z Brna. Ve své práci se také snaží navazovat na historii oděvního průmyslu v moravské metropoli. Nejen o tom se rozpovídala v rozhovoru pro Dobrý zprávy.
Proč vlastně název Czeska?
Nad názvem jsem přemýšlela strašně dlouho, protože je velmi těžké něco najít tak, aby byla volná doména. Hledala jsem název, který bude znít jednoduše a lokálně. Chtěla jsem něco, v čem se každý najde. Navíc spřežky se teď docela používají. Nějak mě ten název prostě napadl. Nechtěla jsem tam svoje jméno. Kdybych chtěla značku prodat v budoucnu, nešlo by to.
Jak byste ji charakterizovala jedním/dvěma slovy?
Určitě je to minimalismus, vůbec mi totiž nejdou zdobné věci, krajky, flitry, zlaté zdobení. Tohle mi nejde prostě. Potřebuji mít všechno jednoduché a minimalistické. Prostě a zkrátka minimalismus a pečlivost. To je pro mě základ.
Na čem si při výrobě svých produktů zakládáte nejvíc? Kromě zmiňované pečlivosti.
Dalo by se určitě říct, že si na pečlivosti zakládám hodně. Kvalita je totiž dneska velký problém i u lokálních značek. Troufnu si říct, že to oceňují i zákaznice, které mám. Když má něco moji značku, tak zákaznice ví, že tam nikde nebudou čouhat nitě a že to bude poctivě ušité. Chytla se hláška „proužek na proužek“. (smích)
Co byste ideálně chtěla svými výrobky – nejen svým zákaznicím, ale vlastně takříkajíc světu – předat?
Chtěla bych, aby se zákaznice navrátily k tomu, aby byly ochotné zaplatit a vidět férovou cenu za ten daný výrobek. Což je v České republice, která je závislá na slevách, docela těžké. Beru to ale jako výzvu.
Snažíte se tím stylem práce a výrobky navazovat na historii? Tím narážím i na Brno, kdysi silné textilní město.
Textilní historie Brna mě hodně oslovuje, při tvorbě mě to inspiruje a prostupuje to i do toho, co vyrábím. Brnu se vlastně dříve říkalo „moravský Manchester“, vozily se odtud látky do Anglie, které se tam prodávaly jako místní.
Je pravda, že nevyrábíte do zásoby?
Ano, přesně tak.
Znamená to tedy, že je každý produkt originál? Na svém Instagramu jste například napsala, že chcete, aby si každý kousek našel svou zákaznici.
U každého modelu dělám pár kusů, protože šití modelu po jednom by bylo strašně nákladné a drahé. Nemám na to ani správnou cílovou skupinu zákaznic, aby mi byly ochotné takovou práci zaplatit. Je to o tom, že musíte ke každému modelu udělat vlastní střih a návrh, to pak každý model prodražuje. Proto je nutné udělat vždycky deset až patnáct kusů, aby se výrobní cena rozumně rozprostřela. Každopádně každý je i tak originál, protože u mě v dílně neprobíhá sériová výroba. Každý kus se samostatně nastříhá. Ve velkých výrobách to probíhá tak, že se látky sériově nastříhají ve vrstvách. Pak je problém právě navazovat ty proužky, protože spodní části ujíždějí. Já tyhle technologie ale používat nechci. Chci, aby mě i švadlenu práce bavila. Když budeme sériově stříhat po dvaceti kusech, projeví se to na kvalitě, protože nás to prostě nebude bavit.
Vím, že jste dřív dělala bytové doplňky – jaká byla cesta od bytových doplňků k výrobě oblečení?
S výrobou bytových doplňků jsem začínala v roce 2007. Byla to tehdy díra na trhu, šlo to tehdy docela pěkně a nějak se to začalo nabalovat a musela jsem si pronajmout dílnu, začala jsem to dělat ve větším. Ačkoliv to není úplně přesné, ani teď nedělám ve velké. Postupně jsem vystřídala různé prodejní platformy, měla rok pauzu, udělala si vlastní e-shop a potom, když se začal trh s bytovými doplňky přeplňovat, jsem přišla s novou značkou Czeska. To bylo letos v lednu.
Když jste značku zakládala na počátku tohoto roku, jaké byly ty poslední měsíce?
Když přišlo to, co přišlo, vypadalo to, že jsem si spuštění značky nemohla načasovat lépe. K tomu všemu, co se dělo, si ještě nová švadlena, která měla přijít, den před nástupem zlomila nohu. Takže to v tu chvíli vypadalo opravdu, že je všechno takříkajíc špatně. Pak to ale nakonec dopadlo dobře. Byl tam sice propad, v tom nejhorším měsíci, kterým byl březen, kdy se všechno zastavilo, nikdo nic nenakupoval, nebyl odbyt ničeho. Pak ale ve výsledku nakonec bylo dobře, že nová švadlena šest týdnu zůstala doma, a pak jsme do toho najely zase. Udělala jsem i akci, kdy s podporou mých pravidelných zákaznic, které mi to pomohly překonat, jsme udělaly takový malý HitHit (sbírku pozn. redakce), kdy jsem začala vyrábět bílé košile. Ty se prodaly, a to mě vlastně zachránilo. Pomohlo i to, že mám na Instagramu vybudovanou komunitu svých stálých zákaznic. Protože e-shop nebyl hotový, všechno stálo. Prodávala jsem opravdu jen přes ten Instagram.
Kam dál se značkou, co máte v plánu pro příští měsíce? Vím, že jste třeba dělala workshopy. Na co se zkrátka můžou zákaznice těšit?
Díky tomu, že u mě vlastně nastoupila nová švadlena, která je zároveň má kamarádka, získala jsem švadlenu, která je šikovná i na těžší konfekci. To jsou tedy saka a kabáty, a to je něco, co tady v té lokální nabídce od designérů trošku chybí – podle mě. Když budu hodně tvrdá, řeknu, že většina těch malých českých výrobců totiž nabízí věci z úpletu, jako jsou trika, mikiny. A to je takové šití-nešití. Sice se přiznám, že to taky děláme, ale chceme to přece jenom posunout dál a trochu víc ukázat, že to umíme. Takže máme v plánu se pustit do kabátů a do té těžší krejčoviny. Nějaké vzorky už mám připravené z jara. Chceme se pustit do výroby těch podzimních.
Uvažujete i o pánské módě? Případně proč ne?
Mně neustále nějaký muž vytýká, že nešiji i pánskou módu. Já ale pánskou módu nedělám i z toho důvodu, že jsem ji nikdy nešila a nemám s ní žádné zkušenosti. Navíc pánská konfekce má svá specifika, musela bych sehnat někoho, kdo to umí a byl by ochotný to dělat. V České republice je totiž největší problém sehnat švadlenu. Je to velký problém pro všechny značky – nové se neučí, staré už to nedělají.
Czeska ale není jen oblečení – já osobně mám trochu pocit, že razíte i se svou značkou nový životní styl.
To úplně nevím (smích), je to zajímavé slyšet. Snažím se dělat všechno naprosto přirozeně a netlačit na pilu. Je to i o hledání balancu nad tím moc neotevírat soukromí a zároveň udržet nějaký osobní přístup a zajímavost. A současně aby mě to i bavilo. Mě zkrátka třeba Instagram baví a nemám se sociálními sítěmi problém.
Jak vlastně vypadá váš pracovní den?
Mám to trošku zpřeházené, na rozdíl od ostatních lidí. Naštěstí už jsou děti větší, takže ráno mám čas pro sebe, na své psy, které pravidelně chodím venčit do lesa. Mezi desátou/dvanáctou se pak odeberu do dílny a tam jsem až do večera.
A jaký se vy snažíte razit životní styl?
Ono to všechno běží v nějakých vlnách. Mě je 44 let, člověk už toho v tomhle věku hodně zažil, slyšel a viděl. Už si taky dokáže udělat nějaký ten pohled zpátky a věci vyhodnotit, co má a nemá smysl. Nesmím si některé věci, nad kterýma přemýšlím, úplně připouštět, protože bych upadla do hluboké deprese, a to by moje zákaznice úplně nebavilo. (smích) Hledám balanc mezi moderní společností a přírodou. Aby to s ní bylo alespoň trošičku v rovnováze. Myslím si totiž, že rovnováha je základ všeho.
Autor: Jan Meichsner
Firma Czeska, jak již z rozhovoru vyplynulo, vyrábí konfekci pro ženy. Pánové, nemějte však obavy! Filip Horecký alias StyleMate vám v rozhovoru pro Dobrý zprávy prozradil, jak se správně oblékat.
Zdroj fotek: Czeska
