Mnohdy si to ani neuvědomujeme, ale i malé laskavosti mohou potěšit někoho v našem okolí. Každý dobrý skutek je však skvělým nápadem hned z mnoha důvodů, kromě radosti druhých má totiž pozitivní vliv také na naše vlastní psychické zdraví. A někdy si možná ani nevšimneme, že laskavé skutky konáme. Zeptali jsme se proto několika lidí na to, jaký dobrý skutek pro ně někdo udělal a co laskavého naopak dopřáli oni druhým.
Zbyšek, 21 let, barman:
Kamarád Erik mi pomohl najít práci v gastronomii a zaučil mě, ukázal mi nové věci, které jsem ještě neovládal. Moje laskavost byla třeba ta, že jsem pomohl jednomu kamarádovi ve finanční tísni zaplatit nájem a postavit se na vlastní nohy.
Kristina, 21 let, studentka žurnalistiky:
Snažím se dělat laskavosti denně, obzvláště starším lidem, protože vím, jak jsou zranitelní. Naproti nám bydlí starší paní, tak se jí občas zeptám, jestli něco nepotřebuje nebo jí něco napeču. A zrovna včera jsem zavolala kamarádce, že ji mám ráda a že je skvělá. Věděla jsem, že to zrovna potřebuje slyšet. Laskavost vnímám hlavně od služebně starších kolegů, kteří při mně stojí a zastávají se mě, když na mě někdo útočí.
Manželé Jana a Jan, důchodci:
Jan (81): V roce 1968, když přišli ruští vojáci, tak měla naše babička šestiměsíční dítě. Doma jsme měli auto „Moskvič“, čili ruské auto. Tehdy šly fámy, že budou Rusové tato auta zabavovat. Babička vytáhla Moskviče, který byl schovaný pod chvojím na zahradě a jela. Byl neuvěřitelný zmatek, přijela k pumpě a Moskvič přestal jet.
Jana (82): Byla jsem z toho zničená. Stála jsem ve frontě a auto nejelo, nechtělo startovat. Zjistilo se, že mi v něm odešla baterie. Volala jsem alespoň tchánovi, Janovu tátovi. V blízkosti byla opravna, kde mě vůbec neznali, nicméně mi do auta dali novou baterii. Neměla jsem u sebe peníze, ale tu baterii mi namontovali. Aniž by mě znali! Díky nim jsem mohla natankovat a odjet, což pro nás bylo důležité. Cizí lidi pro nás udělali v té době dobrý skutek. Poté, když se situace uklidnila, tchán samozřejmě baterii uhradil.
Jakub, 22 let, student:
Laskavost mi byla vyjádřena v podobě pomoci v rámci studia či práce. Oplácím ji pak ve stejné či větší míře tím, že někomu pomohu nebo v něčem vyhovím. Každopádně se snažím být laskavý i k lidem, ke kterým mám spíše antipatie.
Lukáš, 21 let, prodejce hokejového vybavení:
Před čtrnácti dny jsem měl jít v sobotu do práce, ale v pátek slavil můj dobrý kamarád narozeniny. Mrzelo mě, že bych nemohl moc pít a musel bych z narozenin odejít brzy, tak jsem zkusil napsat kolegovi, jestli to nevezme za mě. Byl tak laskavý, že za mě šel do práce a já si mohl pořádně užít oslavu mého kamaráda.
Ve všední den šli moji kamarádi do klubu s tím, že mají zajištěný odvoz domů. Ten jim ale asi o půlnoci odpadl a neměli se jak dostat domů. Zkusili zavolat mně, jelikož si nevypínám vyzvánění, když jdu spát. Telefon jsem zvedl a pro kamarády jsem kolem třetí ráno dojel i přesto, že jsem šel v ten stejný den v osm do práce.
Alena, 50 let, na rodičovské dovolené:
Laskavost, která mi uvázla v paměti je ta, když jsem poprvé jela svým novým autem tankovat. Na benzince jsem chodila kolem auta, nevěděla si rady. Najednou přišel nějaký muž a sám od sebe mi natankoval. Ani neměl takové ty řeči o ženských. Prostě to jenom udělal a odešel. Byla jsem mu moc vděčná.
Marek, 25 let, referent na finančním úřadě:
Rodiče mi umožnili studovat školu, kterou jsem chtěl a nechali mi byt několik let bez nájmu. Já jsem například nabídl nejlepším kamarádkám, že klidně mohou jít bez nutnosti placení nájmu ke mně, když se zrovna nepohodnou se svým přítelem.
Tereza, 18 let, studentka:
Moji rodiče mě naučili vážit si věcí a taky to, že nic není zadarmo. Třeba na nový mobil jsem si vždy musela našetřit a jsem zvyklá, že když něco chci, musím pro to něco udělat. Já jsem tu pak byla pro kamaráda, když to nejvíce potřeboval.
Tereza, 48 let, učitelka:
Není to jen můj příběh, ale spíše mé dcery, z toho dobrého skutku jsem ale měla pocit, že lidstvo přece jen bývá i přátelské, jako ona. Strávili jsme s dcerami jeden letní podvečer procházkou po rajhradské oboře. Bylo tam krásně, jenže po příjezdu domů se nálada začala kazit. Anuška nemohla najít mobil a vypadalo to, že zůstal někde v přírodě.
Rozjely jsme se zpět a zároveň začaly na mobil volat v naději, že na něj neupozorníme příležitostného zloděje, ale že jej zvedne někdo poctivý. A opravdu se to stalo. Ačkoli člověk doufá, doufá stísněně. U nás to dopadlo dobře, vyzvedli jsme si telefon u usměvavé rajhradské cukrářky a aniž jsme předem věděli o jejím povolání, vezli jsme nálezkyni jako dárek granulovanou čokoládu. Takže krása.
Veronika, 22 let, studentka:
Aktuálně se v okolí našeho bydliště pohybuje nějaký chlap a obtěžuje ženy. Když jsem šla ze školy, můj přítel mi volal, že pro mě do školy přijede, ať nemusím po tmě sama domů, věděl totiž, že se bojím. Moje laskavost pak byla třeba ta, že když si on svou hloupostí zranil nohu, tak jsem mu ji ošetřovala a celkově se o něj starala, i když jsem na něj byla naštvaná.
Danielle, 23 let, asistentka prodeje:
Laskavost, kterou udělal někdo pro mě, byla od mojí maminky. Bydlíme od sebe několik tisíc kilometrů – ona v ČR, já v USA – a občas je ta vzdálenost těžká. Onehdy jsem si vzpomněla na knížku z dětství a řekla jsem mamce, že bych si ji zase chtěla přečíst. Druhý den mi koupila audioknihu a poslala mi ji.
Lidé tady v USA si dělají navzájem laskavosti pořád. Jezdíme se ségrou a jejím manželem na výstavy, kde prodáváme drahé kameny. Jednou za námi přišla starší paní a ptala se kolik co stojí. Šlo vidět, že ji to vše přijde drahé a pak smutná odešla s tím, že si nemůže nic koupit. Já vzala jeden kámen, co si prohlížela, běžela jsem za ní a darovala jí ho. Takovou radost jsem dlouho neviděla a velmi ráda na to vzpomínám.
Michal, 25 let, bagrista:
Nevzpomenu si na laskavost, kterou by pro mě někdo v poslední době udělal. Ale minulý týden jsem pracoval na vesnici a starší pán tam překopával hnůj. Dělal to tak hodinu a pořád to neměl hotové, protože to pro něj byla těžká práce. Při další jízdě okolo něj jsem zastavil a zeptal se ho, jestli nechce pomoct. Řekl mi, že nemá peníze, aby mi za to zaplatil. Nic jsem nechtěl a za pět minut měl obrácený hnůj.
Autorky: Kristýna Krejčí a Tereza Vaňková
Dnes slavíme den laskavosti! Nezapomeňte si také přečíst další tematické články – myšlenkář od redaktorky Kristýny a povídku od redaktora Lukáše.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás podpořit? Zavítejte na náš Patreon! Prostřednictvím drobné částky nás můžete měsíčně i jednorázově podpořit a pomoci nám dále se rozvíjet.
Foto: Pixabay
