Je tady nejkrásnější a nejpříjemnější období v roce. Všichni se těšíme, že si konečně na chvilku odpočineme od práce a užijeme si trošku rodinné blízkosti. Na zem se konečně snesly první sněhové vločky. Některé domácnosti už provoněly perníčky a linecké. Na náměstích se rozsvítily vánoční stromy. A v ulicích nazdobených světýlky krása střídá nádheru. Teda až na to, že občas je to spíš děs a běs.
Nejsem negativní člověk. Vánoce jsem měla od dětství vždycky ráda. Ale po několika hodinách strávených během prosince v nákupním centru zkrátka ztratíte veškerou toleranci vůči lidskému bytí. Znáte hodně lidí narozených v září? Já osobně ne. A dává mi to smysl. Po tom, co se vrátíte z obchodu, kde kolem vás dvě hodiny v kuse pobíhaly a křičely caparti, si totiž dvakrát rozmyslíte, jestli chcete, aby se z takových dvou hodin stalo několik let.
Snad se před tím křikem někam schovaly i ty tisícovky z vaší peněženky, se kterými jste do centra přišli. Peníze jsou ve hře na schovávanou před Vánoci opravdovými mistry. Hodně špatně se hledají. To máte tak. Jedno balení ponožek, jeden hrníček, deluxe výběr čokoládových bonbónů… A najednou začnete uvažovat o tom, že si letos přece jen napíšete tu vánoční směnu.
Ale nakonec to neuděláte, protože si přece nemůžete nechat ujít tradiční vánoční rodinnou hádku. Tedy, pardon, tradiční vánoční rodinnou večeři. Protože když se sjedou prarodiče s košíkem zbytků z předvánoční zabijačky, sestřenka bojovnice za práva zvířat, starší sestra vdaná za cizince a strýc protestující proti imigraci, nemůže z toho přece vzniknout nic špatného, že?
„To máte umělej, ten stromeček? A ještě takový koště. To za nás byly aspoň tradice, táta vás bral do lesa pro jedličku,“ pronese babička a vyslouží si od dědečka významné pokývání hlavou. „No, holt už nic není, jak bejvalo,“ řeknu si v hlavě těsně předtím, než to babička vysloví nahlas. Každý rok stejný scénář. To stále je, jak bývalo. Maminka třesoucíma se rukama začne obalovat první řízek. Taky už tuší, co přijde. „Marjápanno, ty to vidíš, pusť mě k tomu, prosim tě!“ ujme se nonšalantně babička role hlavního kuchaře. To už se rozklepe i sestřenka, které je jasné, že svoje celerové řízky si bude muset zase uhádat.
Ale pak tatínek otevře první láhev vína a všechno se zdá klidnější. Kapra neděláme a kost z kuřete snad nikomu nezaskočí. Svíčky jsme dávno nahradili světýlky, tak nám snad ani to umělé koště nevzplane. A pokud bratranec při výběru dárků alespoň napůl potlačil svůj smysl pro humor, už nás do půlnoci žádná rozepře nečeká. Vlastně je všechny ráda vidím. I s těmi zbytky ze zabijačky a tradičními průpovídkami.
Je snadné zapomenout, o čem by Vánoce opravdu měly být. Nejde o závod skrz nákupní centra, nejde o dárky, nejde o to, aby bylo všechno perfektní. Naopak máme na konci roku možnost se na chvilku zastavit. Už naši keltští předci touto dobou oslavovali. Zimní slunovrat, znovuzrození světla. Tehdy také zdobili domy, řezali jmelí a dávali pod stromy dary přírodě. Žili ovšem v souladu s přírodou, která v zimě zpomaluje a odpočívá.
Dnešní doba nám nedovoluje plně zvolnit, ale Vánoce by neměly být hlavně o stresu. I v případě svátků do jisté míry platí pořekadlo: „Jaký si to uděláš, takový to máš.“ Každému je jedno, kolik druhů cukroví máte. Místo nákupního centra můžete doma v tichu navštívit internetové obchody. A pokud vám příbuzenstvo bude něco vytýkat, zachovejte klidnou hlavu, rok bude zase klid. A bramborový salát koneckonců za pár nepříjemností stojí.
Autor: Vendula Berčková
Vánoce občas umí být opravdu stresující. Přečtěte si naše tipy na to, jak si svátky více užít a nezbláznit se z nich.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Foto: Inc.com, MovieZone.cz
