Vítěz prestižního benátského festivalu, držitel Zlatého Glóbu za nejlepší snímek roku a jeden z nejžhavějších kandidátů na hlavního Oscara. Dlouho očekávaný film Brutalista, dosud nepříliš známého Bradyho Corbeta, konečně dorazil i do českých kinosálů. Fiktivní biografický příběh maďarského architekta a jeho strastí, ničí zavedené stylistické pořádky a přináší epický vizuální zážitek. Tří a půlhodinový román plný kontrastů a paradoxů prezentuje syrovou až deprimující atmosféru života přistěhovalce v poválečné Americe.
Jméno Brady Corbet není pro širokou veřejnost příliš známé. O šestatřicetiletém herci a začínajícím režisérovi mohli slyšet spíše opravdoví filmoví fajnšmekři. Corbet si doposavad zahrál pár nepříliš výrazných vedlejších rolí, a jeho vlastní scénáristická i režisérská tvorba zatím také příliš neoslnila. Jeho třetí snímek, na kterém údajně pracoval bezmála 6 let, je však zcela něco jiného. Corbet opět potvrzuje otřepané klišé, že věk je pouhým číslem. I když musel bojovat s koronavirovou pandemií, přeobsazením herců, a hlavně malým, pouze šestimilionovým rozpočtem (zhruba 143 milionů korun, pozn. red.), povedlo se mu natočit podivuhodný historický román zasazený do 20. století.
Brutalista vypráví příběh maďarského architekta Lászlóa Tótha, kterého ztvárňuje oscarový Adrien Brody. Tóth se pyšnil evropským věhlasem, než byl kvůli svému židovskému původu transportován do koncentračního tábora. Válku se mu však podařilo přežít, opustil raněnou Evropu a s vidinou nového začátku, zamířil za svým bratrancem přes Atlantik do Ameriky.
Kamerová revoluce
Již úvodní sekvence záběrů na naloďování migrantů je natolik nevšední a originální, že okamžitě upoutá divákovu pozornost. Ponurá atmosféra chaosu mísící se s čtením dopisu od manželky hlavního hrdiny, která také přežila nacistickou továrnu na smrt a doufá, že se oba znovu shledají, vytváří silný emocionální náboj.
A když zaoceánská loď konečně dorazí až k symbolu, jež v miliónech lidí na počátku 20. století vzbuzoval největší naději a představoval americký sen – Soše svobody, očekávali bychom klasický kýčovitý výjev na monument a následný střih na tváře herců. Místo toho se zde kamera zaměřuje především na radující se skupinku lidí, zatímco záběr na Sochu je pouze krátký, navíc obrácený z bočního úhlu, čímž ještě více celá atmosféra graduje. Nehledě pak na úvodní titulky, které jsou také tematicky zpracované jako skutečné imigrační lístky.
Brutalista nefalšovaně vykresluje konfrontaci imigranta s americkou společností tehdejší doby. László se snaží zapadnout do zcela nové kultury, bojuje s jazykem, náturou lidí, ale především s životními podmínkami a segregací. Corbet klade důraz na co největší syrovost scén, ať už se jedná o vyobrazení nevěstinců, pornografie, rasismu či užívání drog. Dlouhé táhle záběry na hlavní protagonisty v každodenních situacích a běžných, pro děj filmu nepodstatných, dialogů. První desítky minut se soustředí především na porozumění dané době a atmosféře ve Spojených státech na přelomu čtyřicátých let.
Nádherná práce s kamerou, která využívá materiál VistaVision, vyvinutý právě v 50. letech. „Nejlepší způsob, jak se dostat do tohoto období, je natáčet na něco, co bylo zkonstruováno ve stejném desetiletí,“ vysvětlil sám Corbet důvod, proč zvolil tento specifický typ kamery. Musí se ocenit i skvělé dobové kulisy, předměstí Pensylvánie, center velkoměst a italského venkova. Přestože se celý film natáčel v Evropě, tak výsledný dojem působí na diváka až příliš autenticky. Z tohoto pohledu připomíná Brutalista Kubrickovu Spalující touhu (1999), pro níž bylo rovněž stěžejní vyobrazení špinavého New Yorku, avšak všechny scény se natáčely v Londýně a výsledný efekt byl dokonce ještě silnější. Corbet si navíc dopomáhá dochovanými rozhlasovými nahrávkami a televizními záběry na dominantní stavby, což nejenže je stylové, ale tematicky to do filmu zapadá.
Přesuňme se ale zpět k ději filmu. László vypomáhá svému bratranci v podniku s nábytkem, kde také přespává. Celkově jeho situace není jednoduchá. Lidé na něj nahlížejí skrz prsty a nespravedlivě ho osočují. Zlom nastane ve chvíli, kdy dostane zakázku na přestavbu knihovny pro mecenáše Harrisona Van Burena (Guy Pearce), který je Lászlóvou prací naprosto okouzlen. Když se navíc dozví o jeho architektonických výtvorech v Evropě, najme Lászlóa na vytvoření ambiciózního komunitního centra. Rozehrává se tak partie zneužívání a nespravedlnosti. Brutalista bravurně kontrastuje mezi bohatými, mocnými a chudými, podřízenými.
Postavy ukrývají tajemství
Van Buren dává Lászlóvi volnou ruku při návrhu oné velkolepé stavby, umožní mu bydlet na půdě svého dvora a díky vlivným kontaktů nakonec zajistí i shledání s ženou a neteří, které samy na náročnou cestu neměly dostatek financí. Po této pasáži následuje konec první kapitoly, přesně v polovině filmu. Druhá část ovšem nezačne okamžitě, nýbrž následuje 15minutová přestávka. Diváci si tak mohou zajít na toaletu či se protáhnout před další hodinou a třičtvrtě. Zasazení této pauzy výborně odděluje dějovou linku a dokonale zapadá do scénáristického konceptu. Brutalista si totiž hraje s časovými rovinami, a tak trochu i s retrospektivním vyprávěním. Kapitolní řazení u dlouhých filmů, které často prostupují několika desetiletími, není nikterak výjimečné. Příkladem může být kolosální drama Tenkrát v Americe (1984) od legendárního Sergia Leoneho. Kdežto Corbet s Monou Fastvoldovou přišli s určitou inovací, když do scénáře zařadili onu přestávku. Divák tak v podstatě sleduje dva celovečerní filmy.
Jakmile se zpátky uvelebíte do sedaček, začne film neustále stupňovat své tempo. László se konečně setkává s manželkou Erzsébet (Felicity Jonesová), ale šťastný románek nečekejte. Naopak psychologické vztahové drama plné nejistoty a rozhodování. Jednotlivé postavy vám ale neodkrývají všechny své karty, tudíž kromě fascinující dějové linky neustále přemýšlíte, proč jednají daným způsobem a jací jsou vlastně ve skutečnosti, což je na tom celém největší paradox. Sledujete emoční drama, avšak do celé postavy nevidíte, a přesto to skvěle funguje. Nejvíce si budete lámat hlavu nad tím, kdo vlastně je onen „Brutalista“, neboť charakterově vám na tento status bude zapadat nejedena postava. Aspoň krátkého vysvětlení se dočkáte na závěr, přesto se jedná o natolik obsáhlý román, jemuž jedním zhlédnutím prostě nemáte šanci naplno porozumět.
Herecký koncert
Adrien Brody po letech opět řádí na plátně a postupně si krade celý film pro sebe. Pro patetické postavy pendlující nad propastí zkázy, které procházející enormním emočním vypětím, se snad opravdu musel narodit. Po těch 215 minutách je každému zřejmě jasné, že si jde pro dalšího Oscara. Stylově tak 3. března může obdržet po Pianistovi (2002) svou druhou sošku za podobně znějící film. Nesmí se ale opomenout ani výtečný výkon Guye Pearce v roli bohatého průmyslníka, k němuž budete cítit jak sympatie, tak nenávist. Felicity Jonesová pak vytváří jakýsi „most“ mezi dvěma různorodými muži, ale zároveň občas přetahuje film na svou stranu a dokonale okořeňuje celkově dojem.
Není nouze ani o dějový zvrat či nečekané odhalení, na němž je pak postavené celé gradující finále. Corbet znova boří typické vyprávěcí postupy, sází na sílu atmosféry situace, mnohdy bez jakýchkoli dialogů. Táhlé záběry s minimem střihu, které navíc nejdou v klíčových scénách s herci, ale spíše stojí v pozadí celé události, čímž daleko více vzrůstá napětí. Závěr je pak vystavěn na šokujícím zjištění a epilogu, jež naplno odhaluje hlavní podstatu Lászlóvy vize. V této souvislosti by se dala najít paralela s Nolanovým Oppenheimerem (2023), kde také divák celý film dumá nad režisérovým záměrem, ale nakonec dostane naprosto fascinující vysvětlení.
Brutální ambice
Brutalista je bezesporu jedním z nejlepších filmů roku 2024, který právem obdržel tři Zlaté Glóby, čtyři ceny BAFTA a 10 nominací na letošní Oscary. Podle The Hollywood Reporter by měl dominovat technickým kategoriím, jako je nejlepší kamera, původní hudba a možná i výprava. Největší jistotu napříč všemi nominovanými filmy má však kategorie o nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli, protože Adrien Brody letos pravděpodobně nemá sobě rovného protivníka. A dokonce je Brutalista i jedním z největších favoritů na toho úplně nejcennějšího Oscara, na film roku. Z komerčního hlediska však Brutalista není filmem pro širokou veřejnost. Nepomáhá mu ani délka (je pátým nejdelším filmem nominovaným na Oscara, pozn. red.), ale hlavně se jedná o pomalé drama, které uchvátí především svou vizualitou než akčním či zábavným dějem. Jde zároveň o snímek, který je typicky ušitý přímo pro kina, takže pokud Brutalistu poprvé zhlédnete až doma v obýváku, pravděpodobně vás tolik nenadchne. Pokud však chcete vidět tu nejlepší světovou filmařinu, neváhejte – Brady Corbet totiž ukázal, že i s malým rozpočtem se dá natočit velkolepý film.
Autor: Kryštof Morong
Několikrát jsme ve článku znímili prestižní cenu Oscar. Připomeňte si s námi také, jak dopadlo loňské předávání.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Zdroj: csfd.cz, hollywoodreporter.com, rottentomatoes.com, imdb.com
Foto: rottentomatoes.com, imdb.com
