Svoboda je nejvzácnější dar, který může člověk mít. Její důležitost a význam jedu oslavit na Národní třídu v rámci oslav 17. listopadu. Korzo Národní zde má připravený bohatý program, který nám připomene historii a zároveň nám zdůrazní potřebu budování naši budoucnosti. Čekají mě jak besedy s hosty, tak stanoviště různých organizací. A samozřejmě také jedinečná atmosféra, která tady každoročně panuje.
Hned po výstupu z metra na stanici Můstek cítím, že dnešní den, je jedním z těch speciálních, byť na první pohled působí docela obyčejně. Už v 11 hodin dopoledne směrem k Národní třídě putuje zástup lidí, kteří hodlají dnešní Den boje za svobodu a demokracii spojený s Mezinárodním dnem studentstva oslavit jak se patří.
První kroky nemůžou mířit jinam, než pro připínáček české trikolory, který je přišpendlen na každé bundě a kabátu, kam až oko dohlédne. Zároveň přispěji pár korunami do kasičky na podporu Korza Národní, které si připravilo více než bohatý program. Dále procházím kolem stánků organizací jako Člověk v tísni, Prague Pride, Gulag.cz, nebo Samet na školách. Ty zde představují své programy a cíle skrze interaktivní hry.
Dojmy, pocity a brunch
Když procházím Národní třídou, vidím kolem sebe lidi různého věku, zaměstnání i vzezření, Všichni ale mají jedno společné – mají možnost žít ve státě, který ač se potýká se svými problémy, které nás všechny občas parádně naštvou, je stále svobodnou zemí, ve které panuje demokracie. A to je důvod k oslavám.
Cestou na Náměstí Václava Havla, kde se v Obýváku Václava Havla střídají na panelu novináři, herci a jiné osobnosti objevující se ve veřejném prostoru, kteří předčítají pasáže z literatury, procházím kolem tří odstavených tramvají. V nich je více lidí, než když se v neděli večer snažíte dostat z olomouckého hlavního nádraží směrem k Hornímu náměstí. Důvodem jsou přednášky a workshopy, které se soustředí jak na historická, tak na aktuální témata. Procházím také kolem oblíbeného Sametového brunche, v rámci kterého se servíruje čerstvý chleba s vajíčkovou pomazánkou a koláč. Návštěvníci, kterým se povedlo zakoupit si vstupenku, patří mezi ty nejspokojenější, které za celý den potkám.
Vzpomínka na beatnickou básnířku
Blíží se půl dvanáctá a s ní první program, který mám ve svém kalendáři označen. Ve zmíněném Obýváku Václava Havla bude novinářka a moderátorka Linda Bartošová předčítat z knihy Vladimíra Čerepková: Beatnická femme fatale, která vypráví o složitém, zážitky naplněném příběhu české básnířky, jež si své těžké dětství bez otce a s matkou, která ji odkládala do dětských a domovů a pasťáků, léčila skládáním básní a uměním obecně. Dnes dostala příležitost znovu ožít díky slovům Lindy Bartošové a autorky knihy – Alice Horáčkové. Přes občasné výpadky elektřiny, kvůli které nefungují mikrofony a reflektory, jsme svědky poutavého a srdce drásajícího příběhu ženy, která po ruské okupaci emigrovala do Francie, kde prožila zbytek svého života.
Setkání uprostřed davu
Po skončení se celá klepou zimou, a proto zamířím k blízkému stánku pro svařák, který mi rozehřeje i zmrzlé prsty u nohou. Do dalšího programu mi zbývá nějaká ta chvíle, a tak jen bloumám skrz Národní a užívám si atmosféru dnešního dne. Cestou potkávám například předsedu senátu Miloše Vystrčila obklopeného policií a ochrankou, nebo reportéra Aktuálně.cz Radka Bartoníčka, který celý den monitoruje oslavy 17. listopadu.
„Dělá mi neskutečnou radost, že si toto datum stále připomínáme. Spousta lidí si nedovede představit, jaké to je žít v nesvobodě, měli bychom být opravdu vděční. Já tu jsem dnes pracovně a chci čtenářům přiblížit, jak probíhají oslavy 17. listopadu,” uvedl novinář.
Besed není nikdy dost!
Další v řadě je návštěva Divadla X10, kde se odehrávají rozhovory, debaty a živá natáčení podcastů. Jako první zavítám na program týdeníku Respekt na téma Slovensko po volbách. K debatnímu stolu zasedne Andrea Procházková v roli moderátorky a šéfredaktor Respektu Erik Tabery společně se slovenským novinářem Denníku N Martinem M. Šimečkou. Debata se postupně dotýká témat vlády Roberta Fica a budoucnosti Slovenska v následujících letech. Zároveň reflektuje i minulost, kterou si naši sousedé prošli, když seděl na premiérském křesle Vladimír Mečiar. Probírá se ovšem i situace v Česku a její podobnosti s tou slovenskou. Za třičtvrtěhodinovou debatu sklízí moderátorka s oběma hosty od publika hlasitý potlesk, který nově osamostatněné redakci Respektu jistě udělá velkou radost.
Divadelní sál ani nemusím opouštět, jelikož po Respektu se svým nahráváním následuje Deník N se zajímavým tématem Mladí a Evropa, kterou moderují Filip Titlbach a Vítek Svoboda. Jako respondenty si pozvali expremiéra a bývalého evropského komisaře Vladimíra Špidlu a novinářky Jolanu Humpálovou z Voxpotu a Evu Soukeníkovou z redakce Refresher, které se zabývají tématy Evropské unie. Tentokrát se jedná o debatu více odlehčenou a provázenou humornými poznámkami obou moderátorů. Obměnilo se také publikum, průměrný věk posluchačů a diváků je pod 25 let, což je jistě dáno zaměřením podcastu.
Modlitba pro Martu rozněžní každého návštěvníka
Po skončení debaty vystřelím z divadla, jelikož za pár minut začíná zpěv Modlitby pro Martu, kterou letos interpretuje Hana Holišová. Lidé se se na sebe mačkají tak, že není kam uhnout, a všichni upírají zrak na balkon, na kterém zpěvačka brzy vystoupí. Když se rozezní první slova hymny svobody, Národní třída se ponoří do ticha a společně si v duchu přeříkáváme slova, která tak dobře známe. Jelikož se na ulici nenachází dostatečné množství reproduktorů, musí být všichni úplně zticha, aby bylo vůbec něco slyšet. Kouzlo momentu však zůstává stejné. Po zádech mi běhá husí kůže a do očí se derou slzy, které úspěšně zaženu mrkáním.
Po skončení písně se dav tisíců svobodných obyvatel pomalu rozežene a mé kroky zamíří na poslední dnešní debatu, kterou je Velká krize médií. Té se účastní šéfredaktoři Respektu (Erik Tabery), Deníku N (Pavel Tomášek), Seznam Zpráv (Jiří Kubík), Českého rozhlasu (Ondřej Suchan) a CNN Prima News (Tomáš Vojáček) společně s jedinou ženou na pódiu, Světlanou Witowskou. Společně debatují například o trablích, se kterými se média v současnosti potýkají, nebo o ženách v médiích (respektive o tom, proč jsou v tuzemských médiích obsazeny pozice šéfredaktorů pouze muži). Díky svému přímočarému přístupu dostává Witowská odpovědi i na nepříjemné otázky, kterým se šéfredaktoři zpočátku vyhýbají. Ze všech debat, které jsem dnes navštívila, hodnotím tuto jako nejpřínosnější a pro mě osobně nejzajímavější.
Svoboda je to nejcennější, co máme
Tímto hodnocením končí má dnešní reportáž z oslav 17. listopadu. Na závěr bych ráda připomněla, že my Češi jsme si svoji svobodu vybojovali před 34 lety, v období dnes známém jako Sametová revoluce. Cinkání klíčů na Národní třídě bylo spíše aktem symbolickým, ale o to významnějším pro naše dějiny. Svoji svobodu bychom měli střežit jako oko v hlavě a nespouštět ji z dohledu, protože je to ten nejcennější dar, jaký může člověk dostat.
Některé státy o svoji svobodu bohužel musí bojovat i dnes a jejich obyvatelé musejí dokazovat, že i oni mají právo na svobodu slova, volby a vlastní existence. Podporovat jejich boj je to nejmenší, co pro ně můžeme v naší situaci udělat. Protože bez svobody nelze žít.
Autor: Vendy Rojčíková
Líbil se vám tento článek? Události 17. listopadu 1989 si můžete připomenout také díky vzpomínkám Jakuba Železného a Václava Malého.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Foto: Vendy Rojčíková
