Mezi snímky promítané na festivalu dokumentárních filmů Jeden svět patří nejen ty o lidských právech, ale také o právech zvířat. Jedním z nich je finský dokument Za zvířata (Just Animals) z režie Saily Kivelä a Vesa Kusomanena. Zachycuje nejen mnohdy otřesné zacházení se zvířaty ve velkochovech, ale také napětí mezi režisérkou a zároveň protagonistkou Sailou a její sestrou Mai, která se od aktivismu postupně přesouvá do politické sféry.
Do problematiky práv zvířat ve Finsku nás uvádí záběr z vepřína, jenž zobrazuje nepohodlí chovaných zvířat. Tento záběr, stejně jako několik dalších, je mimochodem nelegálně natočený. Saila společně s dalšími aktivisty obchází zákon a proniká do farmářských chovů bez povolení, aby natočila a zveřejnila záběry toho, jak se zde se zvířaty zachází. Kvůli těmto počinům se v roce 2011 dostala s kolegou Karry Hedbergem před soud, dotčení farmáři za ně totiž požadovali vysoké odškodné.
Ačkoliv Saila nakonec vyvázla bez postihu, začala si uvědomovat jiné následky. Někteří farmáři své podniky zavřeli kvůli psychickému tlaku. Ten začala pociťovat i Saila a rozhodla se v těchto aktivitách nepokračovat. Od snahy záchrany hospodářských zvířat však neupustila a v natáčení dokumentu, který sleduje tento boj během zhruba deseti let, pokračuje.
Aktivistickým vzorem byla Saile vlastní sestra
Snímek prolínají také záběry z režisérčina dětství, které prožívala se starší sestrou Mai. Ta se už v mládí začala věnovat aktivismu za práva zvířat a Saila chtěla totéž. Poté, co se Mai narodilo první dítě, však byla na podobné aktivity sama. I přesto se sestry snaží udržet vřelý vztah. Mai se po letech rozhodne za zvířata bojovat na vyšší úrovni a v roce 2019 vyhrává volby do parlamentu.
Kamery zachycují Sailino nepochopení sestřina rozhodnutí pozměnit celý systém i přesto, že je s ním ona sama více než nespokojená. To navíc umocňuje i zklamání ze selhání návrhu nového zákona o ochraně zvířat. Satisfakcí je pak oběma alespoň unijní zákaz kožešinových farem.
Dokument si zakládá na pravdivém vyobrazení problému
Mezi hlavní složky dokumentu patří také autentické záběry z velkochovů. Od prvotních nelegálních záběrů se dostáváme například k záznamům z průmyslových kamer na jatkách nebo drůbežích či kožešinových farmách. V tomto ohledu snímek není vhodný pro slabé povahy. Režie se nebála upozornit na problém tím nejtvrdším způsobem a promítá zabíjení krav, mrtvá kuřata a norky v klecích nebo natolik vykrmené brojlery, že je neudrží vlastní nohy.
Brojleři jsou kuřata záměrně vykrmovaná k produkci masa. Podle Pavla Buršíka z organizace OBRAZ, jenž se účastnil po-filmové debaty, se jich pro srovnání v Česku ročně narodí a zemře sto milionů. Z 85 gramů jsou vykrmeni až na pět kilogramů a žijí přibližně 35 dní.
Sledujeme problém celého světa, nejen Finska
Dokument je kvalitním dílem zaměřujícím se na práva zvířat. Díky zobrazení pozitivního sesterského vztahu s občasným názorovým konfliktem je film osobnější. Zároveň však nevynechává klíčový problém, kterým jsou velkochovy a zacházení se zvířaty v nich. Režisérka zvolila cestu investigativy, která dokáže diváka naprosto vtáhnout do děje. Kromě toho nezapomíná ani na psychickou stránku nejen zvířat, ale i aktivistů.
Snímek by měl vidět každý, kdo se jen trochu zajímá o tento systém a ochranu zvířat. Pro ty, kteří kvůli podobnému zacházení odmítli živočišnou stravu, bude film možná utvrzením v jejich cestě. Někoho naopak může motivovat k podobnému smýšlení o stravě, nebo minimálně k zamyšlení nad tím, jaké produkty zpracováváme. Přestože se jedná o dokumentování finských farem, jde o téma napříč mnoha státy a mělo by se dostat do povědomí veřejnosti třeba i tímto snímkem.
Autor: Tereza Vaňková
V Olomouci začal další ročník festivalu Jeden svět a Dobrý Zprávy budou opět u toho. Co si pro nás organizátoři festivalu připravili letos?
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás podpořit? Zavítejte na náš Patreon! Prostřednictvím drobné částky nás můžete měsíčně i jednorázově podpořit a pomoci nám dále se rozvíjet.
Foto: Ses.fi, CSFD.cz, Yellowaffair.com
