Co si představíte pod pojmem hrdina? V každém věku jistě úplně odlišné postavy. Dříve dobývali místo v naší fantazii kovbojové a mořské panny. Dnes nám na mysli přijdou spíše reální lidé než postavy z Disneyovek. Pro někoho to mohou být umělci, sportovci nebo zdravotníci. Pro jiné zase poslanci z vysokých křesel či vojáci čelící opravdovému nebezpečí. Jedno nás ale všechny spojuje. Jedna věc je pro nás všechny totožná, a tou je touha.
Touha stát se někým, kdo v očích našich vyvolených nebude jen ten, co snil. Touha dokázat věci, na které dlouho myslíme a stále je odkládáme. Hrdina není ten, co zahodil své touhy proto, že na ně při sledování Netflixu zkrátka nezbyl čas. Hrdina je ten, kdo se postavil na peron a nastoupil do prvního vlaku směr nové dobrodružství. Když vystoupil měl jasný cíl. Chtěl ho dosáhnout, a proto si šel za ním střemhlav. Cesta byla zprvu strmě do kopce. Po prvních sto metrech hrdina zavrávoral, možná i upadl. Pár kroků se musel vrátit zpět, aby zjistil, zda jde po správné cestě. Stále měl však vidinu. Vidinu jasného a vzrušujícího sebenaplnění, že dokáže to, po čem opravdu touží. Neztrácel čas váháním nad tím, zda i on může být hrdina.
My všichni jsme přeci hrdinové. Každý z nás se za jednoho z nich může považovat. Své dětské hrdiny stačí vyměnit za ty opravdové. A vzorem, který jsme si předurčili, se následně řídit. Rozvinout své představy a touhy v reálné činy.
Sama v sobě jsem hrdinu musela objevit, když jsem si dala za cíl projít cestu po hřebenech naší republiky, a to Severní stezku. Velkým vzorem se pro mě stala Lenka Vacvalová. Superžena, která tuto trasu dlouhou 491 kilometrů uběhla za devět dní. V momentě, kdy jsem měla možnost ji osobně potkat, byla na konci své cesty. Brala jsem jako znamení, že končí právě v mojí domovině. Už na první pohled jsem věděla, proč tak náročnou cestu absolvovala. Našla tam samu sebe. A co víc, vysbírala také neuvěřitelnou peněžní částku, kterou věnovala na pomoc onkologicky nemocným dětem. Hned po krátkém rozhovoru mě nabila takovou energií, že mi v cestě za objevením sebe samé nestálo už nic.
Za zmínku stojí také lidé, kterým se hrdinské činy staly povoláním. Záchranáři, lékaři, hasiči či policisté jsou často v očích veřejnosti přehlíženi. Z osobní zkušenosti však vím, jak jsou pro nás bytostně důležití.
Není to tak dávno, co jsme si užívali zimního lyžování a lanovky byly místy až přeplněné. V jednom lyžařském středisku v Jesenících došlo dokonce k zaseknutí lanovky plně obsazené lyžaři. Následné uvedení do provozu se obsluze nedařilo dlouhých čtyřicet minut. O pomoc si musel zavolat až jeden z lyžařů, říkejme mu zachránce Pavel. Pavel po promarněných dvaceti minutách, kdy lanovka stála na místě, usoudil, že žádná pomoc zřejmě není na cestě. Proto přestal váhat a sám zavolal záchranáře z místní horské služby. Ti na místo dorazili společně s hasiči a okamžitě začali slaňovat promrzlé lyžaře. Celé dramatické odpoledne tedy mělo šťastný konec, a to především díky Pavlovi.
Osud nám do cesty hodí všemožné situace, a je jen na nás, jak se zachováme a kolik odvahy projevíme. A koneckonců nezáleží ani na tom, kdy si svůj sen splníme, ale jaké kroky děláme pro to, aby se vůbec splnil. Probuďme tedy v sobě hrdiny, kteří v nás dřímou. Byť nemusíme být hrdiny pro masy lidí, můžeme být hrdiny sami pro sebe.
Jednou si chci totiž říct, že jsem TO dokázala!
Autor: Veronika Turková
Hrdinové nejsou pouze lidé, ale mohou to být třeba i naši domácí mazlíčci. O neuvěřitelné loajalitě malého psíka ze Skotska se můžete více dočíst zde.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás podpořit? Zavítejte na náš Patreon! Prostřednictvím drobné částky nás můžete měsíčně i jednorázově podpořit a pomoci nám dále se rozvíjet.
Foto: vecteezy.com, instagram.com/@lenkavacval
