Od vzniku Československa v roce 1918 až do současnosti samostatné České republiky se na Pražském hradě vystřídalo 11 prezidentů. V dnešní výroční den je vhodná příležitost na krátké připomenutí jejich životů i postojů v úřadu.
Tomáš Garrigue Masaryk (ve funkci 1918–1935)
Často označovaný jako prezident Osvoboditel nebo také jako „Tatíček Masaryk“. Byl prvním prezidentem Československé republiky a velmi schopným vyjednávačem. Jeho kontakty zejména v USA u prezidenta Woodrowa Wilsona významně přispěly ke vzniku Československa. Jeho zásluhy uznalo v roce 1930 Národní shromáždění přijetím ústavního zákona ve znění: „T. G. Masaryk zasloužil se o stát.“ Zákon nezrušili nacisté ani komunisté. Tak velkou auru ve společnosti měl a dodnes má. Nebál se zároveň jít proti názoru davu, když se jako jeden z mála postavil v procesu s Hilsnerem na jeho obranu. Označil rituální vraždu, ze které byl Hilsner obviněn za pověru a pozadí procesu označil za antisemitské, za což si na čas vysloužil nenávist veřejnosti.
Edvard Beneš (ve funkci 1935–1938 a 1945–1948)
Edvard Beneš byl ve funkci mimo jiné v období Mnichovské dohody a začátku tzv. druhé republiky, poté se rozhodl republiku opustit. Mnohými mu bylo vyčítáno, že se o obranu proti Hitlerovi ani nepokusil. Během druhé světové války stál v čele exilové vlády v Londýně. Po konci války se stal opět prezidentem. V roce 1948 přijal demisi nekomunistických ministrů a pověřil Klementa Gottwalda sestavením nové vlády. V současné době se vedou debaty o tom, jak se měl zachovat v roce 1938, kdy byla ohrožena samotná existence Československa, a v roce 1948, kdy se definitivně rozhodovalo o jeho poválečném vývoji. Jeho zásluhy na vzniku republiky jsou však neoddiskutovatelné a za ty především mu patří vděk.
Emil Hácha (ve funkci 1938–1945)
Stal se prezidentem v mimořádně těžkých dobách pro naši zemi. Jeho slova po zvolení: „Je mi 66 let, připravoval jsem se na odpočinek. Místo toho mám být prezidentem republiky v těžkých dobách, v nichž se neví dnes, co může být zítra,“ hovoří sama za sebe. Hácha stál v čele protektorátu Čechy a Morava, s jehož vznikem byl pod pohrůžkami násilí donucen souhlasit. Zejména na začátku války se stavěl proti germanizaci a zasazoval se za propuštění vězněných Čechů. V roce 1945 byl zatčen, zemřel ve vězeňské nemocnici na Pankráci. Jeho pověst kolaboranta s nacistickým režimem umně vytvářel především komunistický režim, který jej nekompromisně označoval za zrádce. V poslední době se ale zásluhy Háchy, který se snažil dělat politiku možného, čím dál více zdůrazňují.
Klement Gottwald (ve funkci 1948–1953)
První komunistický prezident Československa. Gottwald stál za pučem v únoru 1948 a převzetím moci komunistickou diktaturou. Za jeho vlády proběhla násilná kolektivizace zemědělství a došlo k mnoha politickým procesům. Zavražděno bylo mnoho vlastenců, včetně Milady Horákové, které neudělil prezidentskou milost ani přes přímluvu mnoho významných osob mj. Alberta Einsteina. Zemřel krátce po pohřbu Stalina, údajně si už na letišti po přistání stěžoval, že mu není dobře. Přesto se pak vyrojila celá řada konspiračních teorií o jeho možné otravě. Pravdou však je, že měl syfilis a mnohem více než svoji zemi měl rád flašku alkoholu. Po smrti bylo jeho tělo nabalzamováno a vystaveno v Národním památníku na Vítkově. V období odklonu od kultu osobnosti jak u nás, tak v Sovětském svazu však bylo jeho tělo zpopelněno a po sametové revoluci byly jeho ostatky uloženy na Olšanských hřbitovech.
Antonín Zápotocký (ve funkci 1953–1957)
Zápotocký byl v době první republiky odsouzen za organizování generální stávky na Kladensku. Jeho požadavkem tehdy byla demise vlády a vytvoření dělnických rad. Za tuto svoji činnost mu byl vyměřen trest na 18 měsíců, devět měsíců byl vězněn a propuštěn byl až amnestií prezidenta Masaryka. Jeho zločinným krokem byla měnová reforma z roku 1953, jež znehodnotila většinu úspor obyvatel Československa. Většina obyvatel přišla o veškeré pracně našetřené úspory. To vše provedl přes slib, že žádná měnová reforma nebude. Komunisti a sliby…
Antonín Novotný (ve funkci 1957–1968)
Do funkce byl zvolen díky podpoře sovětského vůdce Nikity Chruščova. Během vlády byl často terčem posměchu kvůli své nízké inteligenci. Ve svém projevu například slíbil, že „maso bude vbrzku“, ihned poté byla celá republika plna dotazů, „kdeže to Brzko je„. V období pražského jara musel A. Novotný pod tlakem veřejnosti abdikovat z funkce prezidenta republiky. V květnu 1968 byl dokonce odvolán ze všech funkcí a bylo mu pozastaveno členství v KSČ. Vráceno mu později sice bylo, ale to již v období, kdy se zpět do politického života nemohl a snad ani nechtěl vrátit.
Ludvík Svoboda (ve funkci 1968–1975)
Veterán druhé světové války z východní fronty. Již dávno byl v důchodu, vlivem okolností se však dostal do centra dění a byl navržen na prezidenta. Jako první komunistický prezident byl zvolen tajnou volbou a ne aklamací (projevem většinového souhlasu bez nutnosti sčítání hlasů). Svoboda se svojí autoritou postavil za reformní snahy Alexandra Dubčeka. Doufal také, že podepsáním Moskevských protokolů dosáhne odchodu sovětských vojsk. Opak byl pravdou, jak už to u Sovětského svazu bylo většinou. A tak se stal prezidentem normalizace. Po nástupu Husáka k moci se Svobodův vliv zmenšoval a marginalizoval. Jeho druhé funkční období bylo ze zdravotních důvodů předčasně ukončeno na základě ústavního zákona č. 50/1975 Sb. (Svoboda prodělal několik mozkových mrtvic a nebylo schopen nadále úřad vykonávat).
Gustáv Husák (ve funkci 1975–1989)
V roce 1954 dostal Gustáv Husák doživotí (za velezradu, sabotáž a vyzvědačství), ve vězení byl fyzicky mučen, podle výpovědi mnoha historiků to byl velmi tvrdý člověk, plně oddán komunistickým myšlenkám, který byl schopný beze slova snášet fyzickou bolest. V roce 1960 byl po rozsáhlé amnestii prezidenta Antonína Novotného propuštěn z vězení a o tři roky později i plně rehabilitován. Za jeho vlády byly v období normalizace opět utaženy šrouby totality, byl to on, kdo přispěl k tomu, že období normalizace bylo v naší zemi tak tvrdé. Proslulý je i jeho pojem „klid na práci“, ten je ostatně některými politiky bohužel používán dodnes. Po listopadu 1989 jmenoval „vládu národního porozumění“ a abdikoval. V roce 1991 zemřel na srdeční selhání. V nedávné anketě Největší Slovák obsadil 7. místo, jedno místo za Alexandrem Dubčekem…
Václav Havel (ve funkci 1990–2003)
Byl posledním prezidentem Československa a prvním prezidentem České republiky. Původním povoláním dramatik, za své politické názory byl komunistickým režimem vězněn. V roce 1977 spoluzaložil Chartu 77, občanskou iniciativu, která kritizovala politickou a státní moc za nedodržování lidských a občanských práv. Měl zásadní vliv na prozápadní a demokratické směřování ČSFR a později České republiky. Stejně jako u Masaryka byl přijat zákon o Havlových zásluhách o demokracii.
Václav Klaus (ve funkci 2003–2013)
V roce 2003 se stal nástupcem Václava Havla a druhým českým prezidentem. Zastánce volného trhu: „Trh si poradí sám.“ V 90. letech spoluzaložil ODS, dnes se však od této strany distancuje. S Vladimírem Mečiarem stál u rozdělení Československa, kritizován byl především za to, že k této otázce neproběhlo referendum. Byl a je známým kritikem boje s globálním oteplováním. V lednu 2013 vyhlásil amnestii (abolici), která se týkala kontroverzních podnikatelů.
Miloš Zeman (ve funkci 2013–dosud)
Miloš Zeman, někdejší předseda ČSSD a premiér ČR. V roce 2001 se poprvé stáhl z vrcholné politiky, ale již tehdy bylo zřejmé, že to není definitivní rozhodnutí. V roce 2003 se rozhodl kandidovat na prezidenta, tehdy volba neprobíhala přímo, ale Parlamentem ČR. Po své neúspěšné kandidatuře utekl zadními dveřmi ze Sněmovny. Poté pobýval na Vysočině a podle jeho přátel spřádal plány na návrat do vysoké politiky. Před parlamentními volbami v roce 2010 vznikla strana Strana práv občanů – Zemanovci v jejímž čele krátkou dobu stál. Její působení bylo však marginální a k 5 % nutným pro vstup do Poslanecké sněmovny se ani nepřiblížila. V roce 2013 se Zeman stal prvním přímo zvoleným prezidentem, když ve druhém kole porazil Karla Schwarzenberga. V roce 2018 svůj mandát obhájil, když těsně porazil Jiřího Drahoše. Jeho mandát vyprší za 3 roky a 130 dní.
Autor: Václav Ágh
Foto: louny.eu
