Zimní slunovrat i vrcholné období poskytovatelů půjček jsou za námi a Štědrý večer nastal, jak praví název jisté vlezlé písničky. Domovy přetékají pochoutkami jako hobití nory a lidský obytný prostor okupují jehličnany, ať už jsou neekologicky plastové nebo neekologicky pokácené. Příbuzní (skoro) všech zemí, spojte se!
První příznak, že už je vážně třeba shánět dárky, se objevuje spolu s již zmíněným stromečkem. Ten v naší domácnosti musí za každých podmínek být „živý“ a větší, než si skromné prostory reálně mohou dovolit. „Bez tý smůly a vůně a píchajícího jehličí by to nebyly Vánoce!“ švitoří vesele mamka, zatímco stromeček s funěním táhnu na rameni přes celé sídliště. Bude třeba kvůli němu trochu přestěhovat nábytek. A nedostaneme se na balkon. A nejspíš neuvidíme na televizi. Nevadí, ten je ale krásný! Představ si, až ho ozdobíme!
Následuje lítá bitva o to, kdo, kde a s kým bude tenhle poklidný svátek trávit, přičemž se nejednou celý klan dokonale rozhádá. Výsledky střetnutí se rok od roku různí. Každopádně jakákoliv část stáda, kterou se podaří shromáždit, se schází u tradiční večeře. To jest hráškové polévky, bramborového salátu a řízku, protože kapra u nás nikdo dobrovolně nepozře. Vzpomínky na dobu, kdy se tento u nás cizorodý prvek pokoušel na tabuli násilně vklínit otec, již utěšeně blednou. Za standardní řízek je zde považován vepřový, takže je třeba připravit zvláštní variantu pro mou kuřatomilnou maličkost a případně ještě jednu pro starší generace vyžadující rybinu. Dobře zamýšlený přípitek šampaňským se okamžik za okamžikem rozpadá na přípitek šampaňským, červeným, kolou či džusem. Dá si někdo chlebíčky? Ne? Ne, opravdu nemůžeme. Ano, dej si.
A pak? Pak již jen zažehnutí svíček na monstrózním stromečku a překvapené výkřiky nad společně objednanými a nakoupenými dárky. Kočka se raduje. Disponuje vlastní horou balícího papíru. Veselé svátky Vám všem.
Autor: Ondřej Rolník
