Je chloubou celého Španělska. Skromný dříč z Mallorky, který dobyl a navždy změnil tenisový svět. Vyhrál vše, co se v bílém sportu vyhrát dá. Drží rekordy, nad nimiž zůstává rozum stát. Rafael Nadal je prostě živoucí legenda, s jejíž odchodem se málokdo dokáže smířit. Ale věk holt nejde zastavit. V osmatřiceti letech se minulý týden Rafa rozloučil na Davisově poháru se svou bohatou kariérou.
Vyhrál 22 grandslamových turnajů, z toho dvakrát slavil na tvrdém povrchu v Melbourne, dvakrát opanoval nejslavnější podnik v All England Clubu, čtyřikrát uspěl ve Flushing Meadows v New Yorku a hlavně čtrnáctkrát dobyl pařížskou antuku. K tomu přidal 92 ATP titulů, 209 týdnů okupoval čelo světového žebříčku, rekordních 912 týdnů v řadě figuroval v elitní desítce. Získal dvě olympijská zlata a čtyřikrát Davis Cup. Tenisem si za 23 let profesionální kariéry vydělal 135 milionů dolarů a jeho majetek činí dokonce 338 milionů dolarů.
Před měsícem, 10. října, však Rafael Nadal umístil na sociální sítě pětiminutové video, v něm fanouškům oznámil: „Myslím, že je správný čas ukončit kariéru, byla dlouhá a mnohem úspěšnější, než jsem si kdy dokázal představit. Mám za sebou pár těžkých roků, zvlášť ty dva poslední. Nebyl bych už schopen hrát bez omezení. Ale to je život, všechno má nějaký začátek a konec.“
O jeho konci se spekulovalo delší dobu, za poslední dva roky totiž nastoupil pouze do 23 zápasů. Kvůli operaci kyčle vynechal skoro celou loňskou sezónu, vrátil se až letos v lednu. Od té doby pravidelně čelil otázkám, kdy vlastně hodlá odejít do sportovního důchodu, dosud se odpovědi vyhýbal.
Od emotivního příspěvku uplynulo šest týdnů.
Kalendář se překlopil na 19. listopad.
Rafael Nadal nastupuje za Španělsko k úvodnímu čtvrtfinálovému utkání proti Nizozemci Boticu van de Zandschulpovi, 80. hráči světového žebříčku. V zaplněné hale v Málaze se tísní zhruba deset tisíc fanoušků. Někteří z nich byli ochotní zaplatit až 130 tisíc korun za vstupenku, aby mohli svou loučící se modlu sledovat přímo u kurtu. Všem je jasné, že jsou svědky mimořádné události.
Při tónech národní hymny se neubrání slzám. Publikum aplauduje po každé zdařilé výměně, přesto je cítit smutný pach nad centrkurtem. A když po necelých dvou hodinách dospěje zápas do stavu: 0:1 na sety, 4:5 ve druhé sadě a 30:40 v gemu, zrak se upře na jediného muže.
Předkloněný, pohupuje se ze strany na stranu, raketu svírá oběma rukama a čeká na podání svého soupeře. Tuší, že právě vyhlíží poslední míček své kariéry. Miliony fanoušků pomalu začíná přepadat dojetí. A když o pár vteřin později returnem rozvlní síť, je definitivně hotovo, jedna velká sportovní epocha se právě uzavřela.
Tady je jeho příběh.
Zázračné dítě z Manacoru a strejda životním učitelem
Narodil se 3. června 1986 na Mallorce do sportovní rodiny. Strýc Miguel Ángel Nadal byl profesionálním fotbalistou, který hrál i za slavnou FC Barcelonu. Naopak druhý strýc Toni Nadal byl zase amatérským tenistou. To on objevil v tehdy čtyřletém Rafaelovi výjimečný talent a začal ho trénovat. Rafaela učil skromnosti, respektu, ale také jak být psychicky odolný. Styl hry společně pilovali do sebemenších detailů, od tvrdosti úderů až po držení rakety.
Ačkoliv je dodnes Nadal v běžném životě pravák, dal na Toniho doporučení hrát s raketou v levé ruce, aby získal unikátní výhodu nad svými soupeři. Navíc Rafa jako malý neměl dostatečnou sílu. A tak i forhend začal hrát nezvykle obouručí. Dovedl ho k 16 z celkových 22 grandslamových titulů, ale nikdy ho nešetřil. Výuka tenisu v podání Toniho byla tak tvrdá, že se někdy Rafael vracel z tréninků i s pláčem. Přesto jejich vzájemná spolupráce trvala přes sedmadvacet let. „Toni je základem všeho, co jsem dokázal. Bez něj bych nebyl tam, kde jsem dnes. Vždy bude součástí mého týmu, je víc než jen trenér, je mým strýcem, mým přítelem,“ komentoval Nadal v roce 2017 pro Eurosport jejich vztah po ukončení vzájemné spolupráce.
Když bylo Rafovi čtrnáct už vyhrával mezinárodní juniorské turnaje a v roce 2001 se stal profesionálem. O rok později pak jako nejmladší v historii slavil své první vítězství na ATP Tour. V osmnácti zdolal ve finále Davis Cupu světovou dvojku Andyho Roddicka a znova přepsal historické zápisy. Zlomovým bodem kariéry byla ale sezóna 2005, kdy vyhrál svůj premiérový grandslamový titul na French Open, čímž v podstatě započala jeho antuková nadvláda.
Antukový král
Nenajdete sportovce, nebo tým, který by měl takovou bilanci na jednom turnaji, na jednom stadiónu jako právě Rafael Nadal na oranžových dvorcích. „Rafa je na antuce jako ryba ve vodě. Je to jeho domovský povrch, na něm se cítí nejlépe,“ komentovala před lety jeho výkony Martina Navrátilová. „To, co dokáže na Roland Garros, je opravdu mimo tento svět,“ má zase jasno Andre Agassi.
Do Paříže se každoročně sjíždí 128 tenistů, ale poslední dvě dekády většinou zcela zbytečně. Legendární Pohár mušketýrů totiž mezi lety 2005 až 2022 zvedl Rafa celkem čtrnáctkrát. Těžko se tomu chce věřit, ale Nadal tady nikdy neprohrál finále, přestože v nich pětkrát čelil světové jedničce, polovinu z nich navíc zvládl se skóre 3:0 na sety. Čtyřikrát si došel pro titul bez ztráty sady. Za celou dobu ho dokázali vyřadit jen tři hráči (Söderling, Djokovič a Zverev). Vyhrál 112 ze 116 zápasů. Úspěšnost 96,6 procenta je nejvyšší, jakou kdy tenista na jednom turnaji Velké čtyřky měl.
Nadalova převaha na antuce zdaleka nekončí u triumfů v Paříži. V Barceloně si připsal 12 titulů a v Monte Carlu dokonce 11. Během své kariéry nasbíral na antuce celkem 63 trofejí, konečná bilance na oranžovém povrchu –484 výher a pouze 51 porážek. Ve svém nejdominantnějším období, mezi lety 2005 a 2007, na něm vyhrál rekordních 81 utkání za sebou!
Zlatý věk tenisu
Zlatým věkem označujeme obdobím ve sportu, kdy tým nebo sportovec dosáhne svého vrcholu, a to jak z hlediska úspěchů, tak popularity. Toto období má pak vliv na rozvoj daného sportu, inspiruje budoucí generace a zůstává v paměti fanoušků jako nezapomenutelné. Třeba za zlatý věk basketbalu jsou považovaná 80. léta, rivalita mezi Los Angeles Lakers a Bostonem Celtics, vedenými Magicem Johnsonem a Larry Birdem. V boxu jsou to zase 70. léta, kdy rivalita v ringu mezi Muhammadem Alim, Joe Frazierem a Georgem Foremanem pobláznila Ameriku.
Kdežto za zlatý věk tenisu je považována naše nedávna současnost, kdy na kurtech dominovala „Velká trojka“, tedy nekonečné zápolení mezi Rogerem Federerem, Novakem Djokovićem a Rafaelem Nadalem. Odborníci asi nikdy nepřestanou spekulovat, kolik by toho každý z nich vyhrál, kdyby se nepotkali a narodil se každý v jiné éře. Tím víc jejich rivalita fascinovala davy nejen díky kvalitě zápasů, ale také tím, jak byli všichni tři odlišní.
Nejatraktivnější přesto vždy byly duely mezi Federerem a Nadalem. Profesor tenisu, elegán v tričku s límečkem proti barbarovi s čelenkou na hlavě a tílkem bez rukávů. Umění proti dřině.
Vrcholem jejich rivality už navždy zůstane finále Wimbledonu 2008. Podle mnohých jde vůbec o nejkrásnější zápas, jaký se kdy na tenisovém dvorci odehrál. Někteří novináři dokonce tvrdí, že předčil i legendární duel Björna Borga s Johnem McEnroem ve Wimbledonu 1980, který je považován za zápas století.
Oba byli ten rok bezkonkurenční. Federer na cestě do finále neztratil ani set, Nadal prohrál jeden jediný. Hrálo se o víc než jen o vítězství. Švýcar mohl získat šestý wimbledonský titul po sobě. Španěl zase nesmírně ceněný a obtížný double – vítězství na pařížské antuce i na londýnské trávě. Když oba nastupovali o půl třetí odpoledne na centrální dvorec, nemohl nikdo ve vyprodaném hledišti tušit, že poslední ze 413 míčků onoho finále se odehraje až skoro za tmy ve 21 hodin a 16 minut, což z něj udělalo nejdelší wimbledonské finále v historii.
První dva sety patřili Nadalovi, bil se jako bulldog, neúnavně běhal a dělal jen minimum nevynucených chyb. Obě sady vyhrál poměrem 6:4. Třetí set patřil Federerovi, bylo to velmi těsné – 7:5 v tie-breaku. Také čtvrtý set došel až do zkrácené hry, při němž tribuny plynule přecházely od nábožného ticha do ovací, připomínajících spíše fotbalový zápas. Nadal vedl 5:2 a dvěma svými podáními mohl zápas ukončit, jenomže udělal dvojchybu.
Pak si vypracoval další mečbol za stavu 7:6, ale ani ten nedokázal potvrdit. Federer následně využil svůj druhý setbol a poslal bitvu do rozhodující sady. V rozhodujícím pátém setu musí jeden z hráčů prolomit podání soupeře. A tak se hrálo stále dál, nikdo nedokázal využít svůj brejkbol. Centrkurt v All England Clubu se začínal halit do soumraku.
Teprve za stavu 7:7 na gemy to přišlo.
Nadal získal při Federerově podání další dva brejkboly a druhý z nich konečně proměnil. Následně zvládl i shodu při svém servise a vyhrál zřejmě nejlepší zápas v dějinách.
Ze začátku se oba moc nemuseli, jeden na druhého si stěžoval, navíc Rafa v té době neuměl moc anglicky a držel se v bublině svých krajanů. Postupně však převládla úcta k druhému i fakt, že v soukromí jsou oba vlastě stejní. Stali se z nich přátelé, Roger dorazil na otevření Rafovi akademie v rodném Manacoru a v roce 2022 spolu odehráli čtyřhru za tým Evropy při Laver Cupu. Zároveň šlo o úplně poslední zápas Federerovy kariéry, po porážce pak seděli dojatí na lavičce a plakali. Roger dokonce chytil největšího rivala své kariéry za ruku, což dojalo nejednoho sportovního fanouška.
Zabijácký forhend
Je to možná nejničivější zbraň tenisové historie. Forhend Rafaela Nadala nemá v dějinách tenisu obdoby. Vědec John Yandell ze San Franciska v roce 2010 analyzoval onen magický úder a zjistil, že jeho forhend rotuje rychlostí 3200 otáček za minutu (Agassi 1900, Federer 2700 otáček, pozn. red.), což z něj dělá nejsilnější tenisový úder všech dob.
Klíčem je samozřejmě síla, kterou Nadal známý svou svalnatou postavou má, ta mu pak umožňuje vytvářet extrémní rotaci. Podle běžných technik, jak se děti odmalička učí, by se měl forhend hrát v pohybu dopředu, raketou byste měli opsat oblouk před tělem. Kdežto Nadal činí naprostý opak. Místo oblouku před tělem, švihá raketou nahoru za hlavou.
Experti se navíc shodují, že se jedná o natolik specifický úder, založený na rychlém zápěstí, který v podstatě nejde napodobit.
Neodmyslitelné rituály
Žádný jiný tenista neměl tolik rituálů jako právě Nadal. Dával si pravidelné ledové sprchy před zápasem, díky čemuž se prý dostal do jiné dimenze. Před svou lavičku si vždy postavil dvě láhve s vodou tak, aby mířily směrem do kurtu. Z pověrčivosti třeba nešlapal na čáry, nebo si pokaždé kontroloval, jestli má ponožky stejně vytažené.
Nejznámějším rituálem je však bezpochyby jeho série úkonů, jež prováděl před každým podáním. Nejprve si raketou bouchl po obou podrážkách, následně si vybral vhodný míček, zastrčil si vlasy za uši, upravil spodní prádlo a pětkrát pinknul balonem o zem – až pak servíroval. Nesčetněkrát dostal napomenutí za zdržování hry, či se stal terčem vtípků, ale nikdy se nezměnil.
Rafův odkaz
Od roku 2004, kdy se jeho kariéra rozjela naplno, vynechal 17 grandslamových turnajů, z dalších dvou odstoupil kvůli zranění neporažený v jejich průběhu. V roce, kdy si v devatenácti poprvé podmanil dvorec Philippea Chatriera mu lékaři diagnostikovali coby důsledek růstové vady degenerativní onemocnění v levém chodidle, takzvaný Müller-Weissův syndrom. Potýkal se s ním po celou kariéru, přidávaly se k němu postupně další a další problémy. Nesmírně namáhavý tenis, který praktikoval, stejně jako hodiny tréninku si vybíraly svou daň.
Naučil se hrát pod prášky proti bolesti, aby mohl pokračovat v zápasech. Někteří fanoušci to považovali za formu dopingu, protože léky mu umožnily hrát i v momentě, kdy by to bez nich nebylo možné. To vyvolalo mezi fanoušky i odborníky rozporuplné reakce, i když Nadal nikdy nebyl obviněn z porušení antidopingových pravidel.
Přesto můžeme být vděční, že i přes všechny zdravotní patálie dokázal Rafael Nadal pokračovat v profesionální kariéře až do svých osmatřiceti let, a my tak mohli sledovat nejlepší kapitolu tenisové historie.
Autor: Kryštof Morong
Protože věříme, že jste tenisoví fanoušci stejně jako my v redakci, připomeňte si s námi také, jaký byl loňský Wimbledon.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účetmůžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Zdroj: isport.cz, idnes.cz, sport.cz, thetennisgazette.com, atptour.com, rolandgarros.com, tennis.com
Foto: atptour.com, TheTennisLetter (X)
