- Necelé tři měsíce sezóny jsou za tebou. Jak ji zatím hodnotíš a co tě ještě čeká?
Právě jsem se vrátila z Maďarska, což byl můj poslední mezinárodní turnaj do konce tohoto roku. Nyní je čas na pořádný trénink, protože cítím, že jsem trochu oslabená. Na začátku prosince hrajeme s našim SKB týmem druhé kolo extraligy a začátkem příštího roku mě čeká celostátní turnaj dospělých v Těšíně. V plánu mám ještě Litvu, Lotyšsko, Holandsko nebo Finsko. Už teď toho opravdu není málo.
- Jsi členkou České reprezentace. Kolik badmintonistů společně s tebou naši zemi reprezentuje?
Od 14 do 18 let jsem byla v juniorské reprezentaci. Teď, když hraji za dospělé, je mnohem náročnější se do této skupiny probojovat. Momentálně jsem v širším výběru, kde jsme čtyři holky singlistky a pět kluků singlistů, a poté několik málo párařů, kteří hrají debla a mix.
- Jak probíhá samotný výběr reprezentantů a nominace na jednotlivé zápasy?
Reprezentanty vybírá profesionální komise, kde jsou trenéři a lidé z badmintonového svazu, kteří sledují průběžné turnaje a výsledky hráčů. Před každým turnajem nebo zápasem se vytvoří nominace, ze které komise vybírá. Pokud má někdo dobré výsledky, podívá se často i do zahraničí. V nejbližším termínu se bude konat Mistrovství Evropy družstev v Kazani, tam bude nominace pět plus pět, tedy pět kluků a pět holek, kteří pojedou reprezentovat. Protože se ale budou hrát jak singly, tak debly, je těžké se tam z mé pozice, jako čtvrté singlistky, dostat.
- Působíš v SKB Český Krumlov, kde s vaším týmem několik sezón hrajete nejvyšší soutěž v Čechách. Jak se vám momentálně daří?
Čtyři sezńy za sebou se držíme na čtvrtém místě. Jsem trochu zklamaná, že jsme minulý rok neobdrželi bronzovou medaili, na kterou jsme měli. V semifinále se počítalo s mým bodem za výhru ve dvouhře, ale zápas jsem nevyhrála. To samé ve čtyřhře s Hankou Milisovou následující den, kdy jsme hráli o bronz. Na konci sezóny jsme si dali cíl, že extraligu vyhrajeme, ale nyní je vše trochu jinak, a my doufáme, že se v této soutěži udržíme, protože jsme letos hodně oslabili náš tým. Nemáme žádnou zahraniční posilu, což je v extralize velkou výhodou.
- Jak se ti s vaším krumlovským týmem trénuje a hraje?
V našem týmu jsou převážně kluci. Už jsem si zvykla na to, že svůj čas trávím převážně s klukama, za což jsem i ráda, protože nemám strach, že bychom se někdy hádali, jak tomu bývá u holek. Parta jsme skvělá, je to možná i tím, že jsme všichni v podobném věku, rozumíme si a navzájem se podpoříme. Na kurt nikdy nejdu s pocitem, že nesmím ostatní zklamat, protože všichni počítáme s výsledkem i s prohrou. Myslím si, že bych v Česku těžko hledala lepší tréninkovou skupinu, než je ta naše.
- Kdy si poprvé vzala do ruky raketu a vyrazila na kurt?
Badminton jsem začala hrát v osmi letech. Rodiče chtěli, abych dělala nějaký kroužek, tak jsem nejdříve docházela do hudebky, kde jsem hrála na zobcovou flétnu. Po nějaké době začali přemýšlet o sportu, a protože mamka dříve také hrála badminton, byl jasnou volbou. Sport vlastně najednou zvítězil nad hudbou, na kterou jsem postupně přestávala mít čas.
- Čím jsi starší, tím to musí být čím dál více náročnější. Jak zvládáš badminton se studiem?
Na základní škole to bylo jednoduché, pak jsem začala docházet na gymnázium, a to začalo být těžší. Musela jsem něco obětovat a smířit se s tím, že nebudu mít vždy skvělé známky. Nyní mám na vysoké škole individuální plán, který nebylo tak jednoduché dostat. Musela jsem přinést potvrzení o tom, že jsem členkou reprezentace. Povedlo se, a tak mohu s čistým svědomím jezdit na turnaje.
- Badminton je fyzicky náročný sport. Co je pro tebe po té druhé stránce, psychické, nejtěžší?
Badminton je rychlý sport. Na kurtu se tedy musím maximálně soustředit. Když na dvě minuty vypadnu myšlenkama jinam, něco se nepovede, a já na to stále myslím, nemám šanci soupeře dohnat.
- Jak vypadá tvůj klasický týden v roce?
V pondělí mám hned ráno trénink, odpoledne jedu do školy, ze které chvátám na další večerní trénink. Ostatní dny jsou na tom podobně, vždy škola spojená s tréninky. V úterý a v pátek odpoledne se ještě snažím pomáhat s tréninkem malých dětí. O víkendu jezdím většinou na turnaje a když jsem náhodou doma, tak opět trénuji. Když se nad tím zamyslím, tak opravdu moc volného času nemám. Pokud se nějaký najde, snažím se chodit na regenerační masáže nebo navštěvuji fyzioterapeuta.
- Do jakých zemí jsi se díky badmintonu podívala?
Kromě našich sousedních zemí, jako je například Slovensko, jsem navšítivila Estonsko, kde jsem měla možnost dva týdny trénovat, a poté jsem se zúčastnila mezinárodního turnaje juniorů. Byla to skvělá zkušenost, protože jsem jela poprvé sama trénovat do zahraničí, a otevřelo mi to oči v tom, že jsem si uvědomila, že člověk, pokud není sám aktivní, tak je mu k ničemu, že je v jiné zemi.
Také musím zmínit turnaj v Bulharsku nebo Izraeli, který mi dal opět hodně zkušeností, protože jsem nikdy necestovala tak daleko, a tak nervozita vzala za své.
„V Bulharsku jsem se umístila na 3. místě, a posunula se v žebříčku o sto míst dopředu.“
- V České republice si stojíš na třetím místě ve dvouhře, jak je to s žebříčkem světovým?
Světový žebříček se aktualizuje každý týden, momentálně jsem na 310. místě. Hodně jsem se posunula, protože v sprnu jsem byla na nějakém 640. místě. K tomu mi pomohl hlavně turnaj v Bulharsku, kde jsem se umístila na 3. místě, a posunula se o sto míst dopředu. Teď už vím, že na nejlepší třístovku mám a mým cílem je dostat se do nejlepší dvoustovky.
- Co považuješ za svůj dosavadní největší úspěch?
To je velmi těžké říct, vyzdvihnu tři největší úspěchy. Když jsem začala jezdit na mezinárodní turnaje, stanovila jsem si cíl, a to získat medaili z dvouhry. V Bulharsku se mi to povedlo vlastně hned napoprvé, což považuji za svůj největší úspěch. Druhý úspěch jsou mé tři zlaté medaile z celostátního turnaje dospělých, z toho dvakrát za sebou na turnaji v Benátkách nad Jizerou, který se koná vždy hned po letní přípravě, takže na něj jedu dostatečně připravena. Loni jsem ho vyhrála poprvé a letos jsem své vítězství obhájila. Na třetí místo mých největších úspěchů rozhodně patří bronzová medaile našeho týmu z extraligy.
- Zkus si sebe samu představit za nějakých pár let. Kde se vidíš?
Studuji obor Výchova ke zdraví na Jihočeské univerzitě, kde mě ještě čekají tři roky studia, a nevím, co bude potom, protože nejsem moc studijní typ a k životu nepotřebuji nejlepší titul a skvělou práci. Chtěla bych dělat to, co mě baví, a hlavně aby byla má práce jedna velká akce. U badmintonu bych chtěla zůstat napořád, ale nejvíce samozřejmě záleží na zdraví. Hodně se zajímám o stravu a zdravý životní styl, což bych chtěla spojit se sportem a být například kondiční trenérkou.
- Nastala někdy chvíle, kdy sis řekla: „Teď s badmintonem končím?“
Určitě, a ne jednou. Poprvé, když jsem se rozhodovala, na jakou střední školu půjdu. Byla jsem totiž hrozně nerozhodná, protože jsem věděla, že kdybych šla studovat do Českých Budějovic, neměla bych tolik času na trénování. Nakonec jsem tedy zvolila místní gymnázium, abych se mohla věnovat tréninkům naplno. Druhá krizovka přišla ve třetím ročníku na gymnáziu, protože jsem neustále jezdila na turnaje a ve škole jsem hodně chyběla. Říkala jsem si, jestli mi to vůbec za to stojí, jestli přeci jen nechci ten klidný život, který mají moji spolužáci, kdy si můžou po škole zajít na kafe nebo do hospody, na což jsem neměla čas. V červnu jsem se dokonce rozhodla, že přestanu trénovat a budu dělat to, co ostatní, tak jsem si našla brigádu v kavárně, ale po dvou měsících mi došlo, že mi vlastně něco hrozně chybí. V srpnu jsem tedy začala opět trénovat a od té doby vím, kam patřím.
- Co je pro tebe na badmintonu nejkrásnější?
Nejkrásnější je pro mě pocit, kdy si po nějaké delší tréninkové odmlce vezmu do ruky raketu a vrátím se zpět na kurt. Přirovnala bych to k muzikantovi, který v určitém věku odložil svůj hudební nástroj, po letech se k němu vrátil, a zjistil, že je vlastně hrozně šťastný. To je to, co mě naplňuje. Samotný pocit, že můžu hrát. Člověk se musí neustále zlepšovat a posouvat vpřed a je velmi těžké skloubit sport se školou. Trénink mě ale naučil velké soustředěnosti a disciplíně. Badminton je můj život a nedokážu si představit, že by nebyl mou součástí.
Autor: Radka Kmochová
