Rok 2019 se pomalu chýlí ke svému konci a je čas na bilancování. V tomto případě se bude jednat o bilancování hudební. Jaká nová zajímavá alba v našem českém rybníčku vyšla? O shrnutí toho (pro mě) nejdůležitějšího se nyní pokusím v tomto článku. Chápu a předem se omlouvám těm, kdo mají své hudební favority „jinde“ a v tomto článku je budou postrádat a dobře radím, dočtěte to až do konce!
Pardubická punk-rocková parta Vypsaná Fixa vydala v pořadí již devátou desku, kterou pojmenovala možná trochu troufale, ale podle mého názoru (a nejen mého názoru) je „Kvalita“ v tomto případě opravdovou kvalitou. Na desce je jedenáct skladeb, mezi kterými najdeme jak tradiční „fixí“ vypalovačky (Kvalita, Ivan Trojan, Peprmintoví nosohlti), tak i pomalé a zamyšlené písně (Izit Láv, Krabička, Dobrá vzpomínka, Ester jede pryč). To, co mají všechny písně společné, jsou ale geniální texty z pera frontmana Márdiho. Tedy až na jednu, píseň Kvetoucí alej je totiž zhudebněná verze stejnojmenné básně od moravského básníka Jana Skácela. Celá deska měla být původně ve stylu šedesátých let. Z těchto ambiciózních plánů ale nakonec při nahrávání sešlo. A možná je to i dobře.
Šestou studiovou desku vydal v tomto roce i „rapový básník“ a mistr slova Kato (Adam Svatoš) se svou kapelou Prago Union. Deska je pojmenovaná příznačně pro interpretův životní styl „Perpetuum promile“ a obsahuje úctyhodných třiadvacet skladeb. V intru nazvaném „Teď“ se hlavní hrdina (sám Kato) probouzí z komatu a začíná vyprávět svůj příběh. Pro album jsou také příznačné oldschoolové beaty proložené hláškami z českých filmů. Toto album je navíc, jako snad každé od „Pragáčů“, stravitelné i pro neposluchače hip hopu. Vždyť přece „Prago je pro dědky, ale klidně i babky, děti, psy, kočky, flinky, floutky, smažky – takže vlastně pro všechny“ – jak zazní ve skladbě nazvané „Trauma z dědství“.
Se svou v pořadí druhou deskou se v roce 2019 vytasil i písničkář Jan Pokorný alias Pokáč. Desku pojmenoval podle jedné z nejvýraznějších skladeb na ní –Úplně levej. Většina písní byla jeho fanouškům už předem známa z Pokáčova youtube profilu, kde je nejdříve nahrával v obýváku s kytarou na webkameru a následně k některým z nich nahrál videoklip. Na albu najdeme typický Pokáčův humor plný originálních vtipných slovních hříček. Na desce má Pokáč i pár spoluprací. V písničce „Jaro“ s ním zpívá Berenika Kohoutová, v „Hrdinském činu“ se se svou angličtinou přidal Jakub Ondra, písničku „Láska na vsi“ zpívá spolu s Pokáčem Petra Göbelová a ve „Voděvzdorných šibenicích“ se objeví i dětská zpěvačka Kája Bulawová.
O hodně zajímavý počin se postarala post-hardcorová parta z Ostravy nazvaná The Truth Is Out There. Na albu nazvaném All little revolutions, které vyšlo již v polovině ledna, se jim podařilo do sebe skloubit osmdesátkové syntetizátory s tvrdými kytarami i dnešně laděnou elektronikou. Skvěle také ve svých skladbách přecházejí z pomalých partů do těch rychlých. Za sebou už měla tahle klubová kapela dvě dema (The Truth Is Out There a A Strange game the only winning move is not to play) a jedno plnohodnotné album (Lighthouses). Toto zatím nejnovější album je ale, alespoň pro mě, jejich nejkomplexnějším a nejpropracovanějším. Obsahuje deset skladeb a frontman Hanzi (Martin Hanzelka) se k němu vyjádřil takto: „Hodně osobní deska, ve které jsem se doslova utápěl přes dva roky. Z nějakých padesáti demáčů jsme nakonec vybrali směsici všeho, co mě a kluky baví. Tvrdé kytary, osmdesátkové synťáky, upřímné texty o lásce a životě. Písničky jsem sám produkoval, a nakonec udělal i finální mix. Kdo něco podobného zažil, asi pochopí, že jsem si chvílemi sáhnul na dno.“
Kultovní kapela z ValMezu, Mňága a Žďorp je dalším, kdo v tomto roce přispěl svou troškou do mlýna. Jejich nové, v pořadí již sedmnácté, album dostalo název „Třecí plochy“ a obsahuje dvanáct skladeb. Album odstartuje předělávka písně od J.A.R. s názvem „Je to nejistý,“ která je však od originálu téměř k nerozeznání a pokračuje skladbou „Kdo čím chce být“. Té dominuje energický rytmus s klasickým textem Petra Fialy, ve kterém bilancuje svůj „propařený“ život během devadesátých let. Na albu je znát, že se hudebníci při jeho tvorbě nedrželi jedné jasně dané šablony a výsledkem je velice různorodé album, které skalní příznivce možná trochu znejistí, ale rozhodně neurazí. Všechno totiž dokonale zachraňují skvělé Fialovy texty.
Zajímavého počinu se zhostil také nejznámější český reggae zpěvák Messenjah (vlastním jménem Jiří Peč), který po pěti letech vydal svou druhou desku s názvem Balanc. Ta v sobě ukrývá čtrnáct skladeb a doslova překypuje pozitivní energií. Jako první jde na řadu píseň „Zdravim,“ ve které autor všechny zdraví a sděluje, že už je zase zpět. Pozitivita z ní jen srší. Potom se dostane na zamyšlenější věc, ve které s Messenjahem vystupuje i raper Dorsey. Jmenuje se Originální a pojednává o tom, že my všichni jsme vlastně originální tvorové. Na albu se také vyskytují tracky kritizující naši soudobou společnost, její konání a také současné a minulé politiky. Za všechny můžu zmínit např. „Balanc“, „Kde jsou“, „Sdílej“ a „Příběh“. Na albu také nechybí texty o tom, v jak nádherné zemi žijeme. Konkrétně se jedná o skladby „V maličkatý zemi“ a „Československá“. Všechno nakonec dokoná závěrečná „Naděje je“, která nám všem připomene, že to poslední, co umírá, je právě až naděje. A co by to bylo za reggae desku, kdyby na ní chyběla písnička o marihuaně. Je tam, je čtvrtá v pořadí, jmenuje se „Weedkend“ a satira obsahující jména Andrej Bališ či Brkoslav Balousek prostě člověka pobaví.
Vás všechny, kteří máte své české hudební favority „jinde“ vyzývám, abyste o nich dali vědět do diskuze. Tento článek je hlavně o rozšíření povědomí o zajímavých českých interpretech. A pokud si myslíte, že se jedná skutečně o něco výjimečného, můžete klidně přidávat i něco staršího.
Autor: David Kubatík
Foto: frontman.cz, biggmagg.cz, festivaly.eu, spark-rockmagazine.cz, magazin.aktualne.cz, hithit.com
