Jáchymov – místo, kde se komunisté dopouštěli na lidech takových zločinů, které si dnes dokáže představit jen málokdo. Proto si každoročně připomínáme tyto smutné události festivalem Jáchymovské peklo. Do Jáchymova se vždy na tento festival sjíždějí nejrůznější státní zastupitelé, bývalí političtí vězni i lidé nejrůznějších věkových kategorií, aby uctili památku politických vězňů.
Je pátek 27. května a vyrážím z Prahy na již 33. ročník festivalu Jáchymovské peklo. Naskýtá se mi tedy jedinečná příležitost uctít památku těch, kteří za minulého režimu byli mučeni a vězněni v lágrech na Jáchymovsku. Političtí vězni nebo také jinak zvaní muklové byli na těchto místech nespravedlivě odsouzeni k několikaletým výkonům trestů v surových podmínkách. Dnes už žije jen pár muklů, kteří jsou svědky těchto hrůzných zločinů, proto se mi nemohla naskytnout lepší možnost než vyrazit do Jáchymova se spolkem Dcery, což jsou, jak jejich název napovídá, dcery politických vězňů.
Když přemýšlím, jak představit Jáchymov, slova ministra kultury Martina Baxy před Branou ke svobodě u místního kostela jsou více než výstižná.
„Jáchymov, to je stříbro, bohatství, svého času také druhé největší město Čech, velkolepé náměstí, lázně, jedno z nejromantičtějších míst naší země, kterému lidé říkají jáchymovský ráj. Ale Jáchymov je také uran, muklové, korekce, ostnaté dráty, střílny, mučení, neúspěšné útěky končící zastřelením, ponižování a smrt. Bohužel Jáchymov je symbol zrůdnosti totalitních idejí a režimů, Jáchymovské peklo – český gulag, místo, kde se potkaly a protnuly nacismus a komunismus.“
Po těchto slovech se ve mně mísí pocity, mám husí kůži z toho, co se tady všude kolem před několika desátkami let stalo. Přesto jsem šťastný, že tady můžu být a uctít památku těch, kteří si to opravdu zaslouží.
Hřbitov zahalen temnotou komunistického režimu
Naše první kroky vedly na hřbitov v Horním Slavkově, kde byl festival za doprovodu zástupců obou komor Parlamentu ČR, lokálních politiků a zástupců církve, zahájen. Celý ceremoniál doprovázely černá mračna a silný déšť jako by i počasí naznačovalo, jaké hrůzy se v okolí děly.
Akce se účastnil i bývalý politický vězeň Leoš Žídek, který mluvil o poměrech v pracovních táborech na Jáchymovsku. Mimo jiné připomněl i útěk jedenácti hrdinů – politických vězňů, jichž bylo ve skutečnosti dvanáct, které přirovnal k apoštolům, protože jeden z nich je stejně jako Jidáš zradil, a proto se jim jejich hrdinský čin nepodařil. Za svou řeč sklidil potlesk všech zúčastněných. Nakonec jako na všech zastávkách Jáchymovského pekla zazněla slova české a slovenské hymny.
Uctění památky pod Rudou věží smrti
Ve stejném složení pokračujeme i se spolkem Dcery pod Rudou věž smrti. Slova, která zaznívala z úst řečníků, mrazila v zádech. Všechny ty hrůzy, jež se zde odehrávaly, jako by stále zůstávaly přítomny i po desetiletích. Ceremoniál byl ukončen modlitbou a hymnami obou zemí. Jako jedni z prvních jsme měli možnost navštívit nově otevřenou expozici v prostorách věže a přilehlých budov. Těmito místy jsem procházel se zatajeným dechem, protože historie tady byla vrytá do současnosti.
„Jáchymovské peklo je velice důležitý festival, protože je to paměť národa v tom špatném, kdy se tady děly velké hrůzy, které by si měli všichni připomínat. Hlavně děti by o takových věcech měly vědět, protože si musí uvědomovat, že můžou dnes žít svobodně. Tento odkaz musí mladá generace přenášet na generace další, aby se zachoval i do budoucna,“ říká místopředseda Senátu Jan Horník.
Mše svatá a slavnostní ukončení
Časně v sobotu ráno spěcháme na ranní mši svatou v kostele sv. Jáchyma, kterou sloužil plzeňský biskup František Radkovský a svoje svědectví přednesl již dříve řečnící Leoš Žídek. Pro mě jako nevěřícího byla mše obrovským zážitkem, kdy na mě zapůsobila atmosféra onoho místa a události. Poté jsme se všichni sešli před kostelem u Brány ke svobodě, kde jako předešlý den řečnili zástupci obou komor parlamentu, církve a bývalí čeští a slovenští muklové. Na počest politických vězňů proběhl slavností ceremoniál a kladení kytic a věnců k Bráně ke svobodě za doprovodu vojenského hudebního sboru. Za neutichajícího potlesku a následných končících melodiích obou hymen byl letošní ročník Jáchymovské pekla ukončen.
A nakonec mám velké štěstí, když můžu krátce pohovořit s bývalým politickým vězněm Leošem Žídkem. Jeho slova se nesla ve stejném duchu jako celý festival – mísí se ve mně pocity. Právě slovy pana Žídka tento text zakončím.
„Mladým lidem bych vzkázal, aby se dokázali obětovat a aby si uvědomili, že na světě není jenom zábava. V dnešní době je svoboda znovu ohrožována a stojí za to se chvíli uskromnit, abychom ji udrželi. Nic ovšem mladým lidem nezazlívám, u nás se hodně říká, že mladí lidé o minulosti nic neví a že se o ni nezajímají. Ale pokud jim o historii nikdo nic neřekne, tak to není jejich chyba. Čili já mladým lidem fandím a přeji si, aby se s naší minulostí lépe seznámili, protože je to důležité i pro jejich budoucnost. Stejně tak je důležité, aby si mladí lidé uvědomili, že za naději a svobodu se musí něco zaplatit a nic není zadarmo. Na světě si máme sloužit a mít se rádi, dnes se svět rozděluje na západ a východ, což není nic nového, samozřejmě se nedá říct ani o jedné straně, že je dokonalá, ale záleží na tom, jak budou obě strany dodržovat přirozené zákony, jak budou žít a nebudou-li hodni, tak zlo nepřemůžou.“
Autor: Dominik Tatarka
Více z československé historie najdete třeba v článku ZDE.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Foto: Izabela Waclawková
