Další den začíná a my se opět balíme a opět vyrážíme o kousek dál na naší cestě. Tentokrát nevyužijeme auto, ale nasedáme na trajekt – směr Mykonos. Je to docela malý ostrov, asi sto dvacet kilometrů od přístavu v Athénách, respektive v Pireau. Plavba tam může trvat dvě, nebo taky čtyři hodiny. Záleží, jakou loď zvolíte, my zvolili tu levnější a pomalejší. Po poledni ale připlouváme na ostrov, kde strávíme zbylé tři dny.
Ještě v den, kdy jsme dopluli, jsme vyrazili na pláž, prostě jsme se nemohli dočkat. Ubytovali jsme se tedy v krásném hotelu jen patnáct minut od centra. Mykonos je malý, ale docela kopcovitý, i pár set metrů tu tak může být docela náročná cesta. Obzvlášť pak na letním slunci. I přesto je ale naše první pláž Ftelia tři kilometry daleko a my se tam vydáváme pěkně pěšky, autobusy tam totiž nejezdí. Na zbylé pláže už nás ale autobusy dovezou, takže tohle je jediná větší túra. Nakonec se vyplácí, že jdeme pěšky, po cestě jsme totiž narazili na motokárovou dráhu a dáváme si tak spontánní závod na úplně neznámé trati. V tom horku jsme se chvíli cítili jako skuteční piloti monopostu uprostřed závodu.
Teď už se ale opravdu potřebujeme opláchnout a pláž se nachází naštěstí jen pár minut daleko. Písek je dost hrubý a voda klidná a čistá. S radostí vbíháme do vody a další hodinu se nám vůbec nechce ven. Skoro neuvěřitelné, že až ke konci našeho výletu po Řecku jsme v moři. Ale dočkali jsme se. Slunce už pomalu zapadá, a tak míříme zpět na hotel. Celí natěšení na další den a na pláže, které nás čekají.
Z Mykonosu jezdí autobusy na většinu významných pláží na ostrově. A když říkám Mykonos, myslím teď hlavní město stejnojmenného ostrova. To je opravdu krásné, všechny domy v tradiční bílé, dokonce i chodníky mezi budovami mají bílé spáry mezi velkými kameny. Na poslední chvíli měníme plán, když zjišťujeme, že autobus, na který jsme chtěli jít, jede z druhé strany města. Pláž jako pláž, vyrážíme nakonec směr pláž Paraga a Kalafati necháváme na zítra.
Na Paraze teprve poznáváme realitu pláží tady na ostrově. Celou ji zabírají placená lehátka a na volné ležení tak zůstal jen malý kousek na okraji. To by asi nevadilo, pokud dopoledne přijdete a odpoledne odcházíte. My ale chceme ještě na další pláže a platit dvacet euro za dvě hodiny ležení se nám vážně nechce. Sice nám tedy chybí stín slunečníku, ale stejně jsme skoro pořád ve vodě a užíváme si její krásu tak či tak. Jsou tu dokonce i sprchy, takže výbava dostatečná.
Náš hotel San Antonio Summerland byl opravdu stylový. 
Výhled na město z naší stezky na hotel 
Městské uličky v Mykonosu jsou opravdu bílé, jak to jen jde. 
Ftelias je krásná přírodní pláž, nejezdí sem ale autobus a od civilizace je poměrně daleko. 
Paraga byla naše druhá pláž, plná lehátek. Ručník si tak nejspíš nikam nedáte jen tak.
Když máme téhle pláže dost, vydáváme se procházkou na Super Paradise Beach, je to asi čtyřicet minut pěšky. V horku žádná sláva, ale o to větší radost z osvěžení nás pak čeká. Když přicházíme na pláž, zchladily nás hlavně ceny, ty jsou tady ještě vyšší. Lehátko za dvacet euro a drink za ještě vyšší cenu. Chceme tu zůstat po zbytek dne a jiná možnost v okolí není, takže platíme. Taky tady jsou sprchy a voda je opět úžasně čistá, taky docela studená. Zanedlouho dorazí i naše drinky a máme tedy plážovou pohodu se vším všudy. Jede odsud autobus zpátky do města, takže si stačí jen hlídat čas a za patnáct minut jsme zpátky ve městě.
Od autobusové zastávky pak jede soukromý autobus přímo na hotel, tuhle službu jsme se po dobu našeho pobytu naučili využívat. Párkrát jsme šli na hotel z města po stezce vedoucí do strmého kopce. To by samo o sobě taková hrůza nebyla. Zápach a odpadky, které tuto stezku lemují, nás ale dost odradily. Nečisté okolí je tak trochu problém celého Mykonosu – vlastně asi celého Řecka. Stále jsme na Balkáně a je to poznat se vším všudy.
Po příjezdu do města se rozdělujeme a já jdu prozkoumat ještě jednu pláž, která je potenciální kandidátkou na naši zítřejší návštěvu. Jedná se o pláž Ornos, voda je zde taky klidná a čistá, pláž už ale tolik ne. Situace jinak velmi stejná – lehátka za stejnou cenu a sprchy na začátku pláže. Žádný zázrak. Je to tedy Kalafati, kam vyrážíme další a zároveň poslední koupací den.
Je to ta pláž, která byla v plánu první den našeho pobytu na ostrově, ale špatně zvolený autobus nás zavezl jinam. A nakonec se to asi vyplatilo, protože takhle jsme dostali to nejlepší na konec. Kalafati je dlouhá pláž poblíž městečka Ano Mera, autobus nám zastavuje přímo u pláže a před námi se ukazuje krásně modrá voda a jen pár lehátek. Zbytek je volný písek. Nakonec ale leháme na lehátko pod slunečník. Tady se totiž žádných dvacet euro neplatí a lehátka jsou tu jen tak, pro každého. I když je pláž u cesty, projede možná jedno auto za hodinu a jinak je klid. Díky tomu, jak je pláž dlouhá, navíc má každý svůj prostor a necítíte se tu jako sardinky. Rozhodně nejlepší volně dostupná pláž na Mykonosu. Aspoň pro nás. Zůstali jsme celý den a stálo to za to.
Na této velmi drahé pláži jsme si dopřáli i drink. Super Paradise Beach asi není místo, kam byste chodili každý den. 
Výhled na Super Paradise Beach. Najdete zde i taneční klub. 
Pláž Ornos není špatná, ale často dost plná. 
Pláž Kalafati, za nás ta nejlepší na ostrově
Poslední den na Mykonosu se nese ve znamení kultury a historie – ve městě prohlížíme kostel Paraportiani a touláme se centrem, dopoledne ale už nasedáme na loď. Nejedeme ještě domů, míříme na blízký ostrov Delos. Možná jste o něm slyšeli z řeckých bájí, právě zde se měl narodit Apollo a jeho sestra Artemis. I díky tomu se toto místo ve starověku stalo poutním místem a také centrem obchodu, kultury a jiných slavností. Později jej zničili nájezdníci a zůstaly tak jen ruiny, které však lze obdivovat doposud.
Cítíme se trochu jako v Pompejích, ze zbytků domů a mozaik lze hádat, k čemu ta či ona budova sloužila. Na ostrově je také pozůstatek velkého amfiteátru a vystoupat lze na horu Cintos, odkud obdivujeme výhledy na Mykonos a širé moře. Po ostrově máte volný pohyb a jako nějací objevitelé tak procházíme zarostlé stezky a objevujeme různé opuštěné chrámy. Třeba Hermův dům byl opravdu opuštěný, žádný turista na dohled a přivítaly nás v této ruině jen poměrně zachovalé mramorové sloupy a pavučiny s až moc velkými pavouky. Po dvou hodinách míříme zpátky na loď. Historický zážitek, který určitě stojí za to, když už tady jste.
Se západem slunce jsme ještě zašli k větrným mlýnům za městem, ale nic moc víc už nestíháme a hotelový autobus nás naposledy veze na hotel. Byl to krásný výlet, který ale tímto dnem končí. Viděli jsme kus přírody, historie i moře. Vše, co Řecko nabízí. Odlétáme z Mykonosu, je tady letiště, což je pro cesty tam a zpět výhoda. Můžete si třeba jako my naplánovat okružní výlet se startem v pevninském Řecku, a abyste se nemuseli vracet, odletíte pak z Mykonosu nebo jakéhokoli jiného ostrovního letiště.
V Česku je při návratu ještě větší horko než v Řecku, žádné velké problémy s aklimatizací tedy nemáme, Řecko nám ale okamžitě začíná chybět.
Autor: Jakub Jílek
Předchozí dva díly Řeckého deníčku si můžete přečíst TADY a TADY.
Foto: Jakub Jílek
Kostel Paraporitani si lze prohlédnout jen zvenčí. I to ale stačí. 
Hermův palác na Delosu budí v člověku různé dojmy. 
Městské mlýny, řecky molinos 
Ostrov Delos nabízí krásné výhledy, pokud vystoupáte až na jeho vrchol. 
Ruiny na ostrově Delos jsou vše, co zbylo po antické civilizaci.
