Dokumentární film režisérky a držitelky ceny BAFTA Victorie Mapplebeck zachycuje dvacetiletou cestu samoživitelky a jejího syna – od prvních ultrazvukových snímků až po dospělost. Prostřednictvím autentických záběrů natočených na pět generací smartphonů nabízí neidealizovaný pohled na mateřství, osamělost i sílu rodičovské lásky. Jaké to je vychovávat dítě bez partnera a zároveň se stát protagonistkou vlastního filmu?
Mateřství bývá často zobrazováno skrze idealizované filtry, ale dokumentární film Mezi matkou a synem (Motherboard, 2024) nabízí zcela jiný pohled – syrový, upřímný a nesentimentální. Během více než dvaceti let natočila stovky hodin záznamů, které zachycují každý zvrat v Jimově životě – od palce nahoru, který ji ukázal během prvního ultrazvuku, až po jeho první den na vysoké škole. Původně začala dokumentovat jejich životy pomocí staré kamery DVCAM, než postupně přešla na natáčení téměř každodenních momentů pěti generacemi smartphonů, od iPhonu 6 po iPhone 15. Tento přechod od tradičního natáčení k mobilnímu filmu odráží nejen technologický vývoj, ale také měnící se způsob, jakým zaznamenáváme své životy – spontánně, autenticky a bezprostředně. Kromě intimního pohledu na mateřství se snímek dotýká i širších témat, jako je absence otcovské role, finanční nejistota či boj s rakovinou prsu, který režisérka podstoupila, když bylo Jimovi pouhých třináct let. Přestože se jedná o velmi osobní zpověď, příběh má univerzální přesah a osloví každého, kdo někdy čelil rodičovským výzvám nebo hledal své místo v rodinných vztazích.
Technologický vývoj a osobní příběh
Victoria je nejen režisérkou, ale také hlavní kameramankou a producentkou, což jí umožňuje zcela autenticky zachytit svůj vlastní příběh. Film má jasnou chronologickou strukturu, avšak není lineární. V pozdějších fázích vyprávění se objevují i retrospektivní záběry z Jimova dětství, čímž snímek získává na hloubce a ukazuje, jak se jejich vztah vyvíjel. Nechybí ani „talking head“, neboli záběr, kde postava mluví přímo do kamery, obvykle sdílí své myšlenky nebo pocity. Zajímavé bylo i použití materiálů od přímo Jima, jeho snapchaty nebo fotky, které posílal kamarádům. Kromě videí se divák setkává i s nahrávkami telefonátů, SMS zpráv a konverzací, které snímek propojují a dodávají mu ještě větší autenticitu. Všechny tyto prvky tvoří koherentní celek, jenž se dotýká každodenního života, aniž by ztrácel na síle vyprávění. Zvuková stránka filmu je stejně silná jako vizuální, hudba podkresluje klíčové momenty a dodává jim potřebný emocionální náboj, ať už jde o intenzivní nebo jemnější scény.
Mateřství bez iluzí
Film se odvážně dotýká složitých a hlubokých témat, která jsou často zcela neidealistická. Jedním z nejvíce emotivních momentů je pro matku Victoriu, rozhodnutí vzdát se své vysněné kariéry za kamerou na volné noze a přejít k učení. Tento krok jí poskytl stabilitu – nemocenskou, pravidelný plat a dovolenou – ale zároveň ji připravil o to, co jí bylo nejbližší: natáčení a vyjádření sebe sama skrze kameru. Tento pocit ztráty ji nakonec přivedl k tomu, že otočila kameru na sebe a svůj život, chtěla ukázat nejen krásu, ale i realitu mateřství, které není vždy snadné. Film odkazuje na okamžiky, kdy, například, ztratí malého Jima v obchodě, což je pro ni traumatizující, ale zároveň příležitost ukázat, že rodičovství je plné těžkých a neúplných chvil.
Jedním z nejpozoruhodnějších momentů je, když její syn Jim, ve věku šesti let, při každodenním ukládání ke spaní položí otázku, která by mohla znít jako jednoduchá, ale ve skutečnosti se dotýká hlubokých otázek života: „But mom, how do people happen? How do we happen?“ (pozn. red. „Ale mami, jak se tvoří lidi? Jak se to děje?“) Tento okamžik není jen o vědecké odpovědi na to, odkud se berou děti, ale o skutečné, otevřené konverzaci mezi matkou a synem, kde Victoria s klidem vysvětluje vznik nového života. Tento rozhovor je symbolickým momentem filmu a odhaluje nejen vztah mezi matkou a synem, ale také skutečnost, že rodičovství není o perfektních momentech, ale o neustálé komunikaci a výzvách. S podobným otevřením se diváci setkávají i v těžkých chvílích, kdy Victoria čelí diagnóze rakoviny prsu. Tento strach ze smrti a její boj s nemocí nejsou pouze osobními problémy, ale i těžkou zkouškou pro jejího syna, ten se musí vyrovnat se ztrátou nejen otce, ale i s realitou vlastní matky čelící smrti. Film sleduje, jak Jim prochází osobními boji se svými emocemi, problémy s drogami a duševním zdravím, stejně jako jeho pomalé vyrovnávání se s absencí svého otce. S každou těžkou zkušeností, která přichází do jejich života se rozvíjí silnější a komplexnější vztah mezi matkou a synem, plný skutečných lidských emocí.
Veselé a lehké momenty v těžkých časech
I když Mezi matkou a synem nezapomíná na silné momenty, které provází život Victorie a Jima, zároveň ukazuje i spoustu veselých a vtipných chvilek odlehčujících jeho těžkou atmosféru. Mezi ně patří například scéna, kdy Jim pomáhá své matce vytvořit profil na online seznamce. Tento moment ukazuje nejen jejich vzájemnou blízkost a humor, ale i to, jak se jejich vztah vyvíjí do dospělé formy – od malého chlapce, který se tancuje na balkoně v dešti , až po téměř dospělého muže, který se směje a baví svou matku svým vnímáním světa. Tento kontrast mezi minulostí a přítomností vytváří v rámci filmu silnou paralelu, která ukazuje, jak se věci mění, ale zároveň se mnoho věcí, jako je láska a radost ze společných chvil, nemění. Takové chvíle nejen že dodávají filmu lehkost, ale také ukazují, že v každodenním životě, i v těžkých obdobích, je prostor pro smích a radost.
Silný osobní příběh a univerzální témata
Mezi matkou a synem je nejenom silným osobním příběhem, ale i hlubokým pohledem na to, co znamená být matkou, čelit životním výzvám a hledat rovnováhu mezi osobními ambicemi a rodičovstvím. Film skvěle kombinuje těžké, dramatické momenty s těmi veselými a humornými, což činí jeho vyprávění autentické a zároveň přístupné širokému publiku. Režisérka Victoria Mapplebeck dokázala vytvořit dílo, které osloví každého, kdo někdy čelil výzvám v osobním životě, ať už v roli rodiče nebo ve chvílích, kdy bylo třeba se postavit na vlastní nohy. Tento dokumentární film, zachycující skutečné momenty z života matky a syna, není pouze příběhem o bolesti a strachu, ale také o síle, odhodlání a lásce, která i přes všechny těžkosti dokáže přetrvat.
Autorka: Jasmína Tarabíková
Editorka: Soňa Lichtenbergová
Další film, uvedený během festivalu Jeden svět, nahlíží do zákulisí vrcholového sportu. Do kterého? To se dozvíte v naší recenzi.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
zdroj: jedensvětolomouc.cz, victoriamapplebeck.com
foto: victoriamapplebeck.com
