I když se distribuční práva filmu Chicagský tribunál prodala Netflixu a film se nedostal na plátna kin, svou pozornost si i tak získal nadprůměrně. Hvězdně obsazené drama režiséra Aarona Sorkina o největší kauze 60. let 20. století má nejen oscarové ambice, ale i poutavé dialogy a slušnou dávku humoru.
Film uvedený v letošním roce rekonstruuje soudní proces, ve kterém bylo po demonstraci proti demokratům v roce 1968 obviněno osm lidí včetně Abbieho Hoffmana, Jerryho Rubina, Toma Haydena a Bobbyho Sealea. Právě obžalovaný Bobby Seale byl v rané fázi z procesu řízení odstraněn, proto je také tato kauza známá jako „Chicago 7“. Organizátoři těchto protestů šli do ulic s myšlenkou poklidného a nenásilného prosazování svých názorů. Přesto však byli obviněni a zatčeni pro vyvolávání výtržnictví, násilí a střetů s policií, ve které demonstrace vyústily.
Mezitím co se Mark Rylance v roli advokáta Kunstlera snaží v roce 1969 dokázat jejich nevinu před ne moc přívětivým soudem, záběry se většinu filmu skrze flashbacky vracejí do léta 1968. V tu dobu probíhaly po atentátu na Martina Luthera Kinga a tehdejšího senátora USA Roberta Kennedyho největší americké demonstrace všech dob. Ve filmu jsou použity i reálné záběry z těchto protestů, což autentičnost a reálnost tohoto snímku povyšuje na ještě vyšší level. Divák se díky tomu může dobře vžít do situací, ve kterých se obžalovaní ocitli, a prožívat tak s nimi i samotný soudní proces. Ten ve filmu končí 151. dnem vynesením rozsudku a je také jeho závěrečnou scénou poukazující na výstup proti válce ve Vietnamu.
Ve snímku jde hlavně o preciznost dialogů, které se zde odehrávají hlavně mezi organizátory demonstrací, jejich advokátem a státními orgány. V hlavní roli hippie organizátora protestů vystupuje Diktátor a Borat Sacha Baron Cohen aka Abbie, který by se stal mezi diváky oblíbeným, i kdyby hrál toho největšího padoucha. Vidět zde můžeme i kouzelníka z Fantastických zvířat Eddieho Redmayne, který svou roli Toma Haydena, lídra strany Studenti za demokratickou společnost, zahrál skvěle. A nejsou to jen oni dva. Těšit se diváci můžou i na Jeremyho Stronga, Michaela Keatona nebo Yahya Abdul-Mateena.
No a co, že dialogy v určitých chvílích podle kritiků nebyly dynamické. Obsazení filmu je opravdu hvězdné a dobře zvolené a nevím jak ostatní, ale já jim to všechno věřila.
Osobně miluji filmy na styl dokumentu, které poukazují na historicky významné události, které se staly u nás a ve světě. Ty, které podněcují lidi se více zajímat o tak důležitou historii a minulost. Já upřímně ani neměla ponětí, že v Americe v roce 1968 nějaké demonstrace probíhaly. To asi částečně proto, že mi jako studentce byly podsouvány spíše události pražského jara konajícího se v tu dobu u nás v Československu. Už jen z toho důvodu mě snímek Chicagský tribunál zaujal, jelikož jsem se opět dozvěděla o něčem novém.
Nebudu lhát, film ve mně vyvolal docela úzkosti ohledně toho, jakým způsobem byl tento soudní proces veden. Větu „To snad ten soudce nemyslí vážně!“ jsem za celé dvě hodiny použila snad tisíckrát. Avšak tyto negativní pocity dokázal vyvážit humor, který je ve snímku dosazen opravdu skvěle a není vůbec tlačen na sílu. A i když je velká část snímku z prostředí soudní síně a může se tak zdát zdlouhavý, ba dokonce nekonečný, právě precizní dialogy tento pocit odvádějí a já tak hltala každé slovo.
Líbil se mi jak soundtrack k filmu, tak skvěle zasazená retrospekce, díky které jsem se ze soudní síně dostávala přímo do ohniska dění protestů v chicagských ulicích. Já osobně jsem tedy z tohoto kousku nadšená a vůbec se nedivím, že si na ČSFD vysloužil hezkých 86 %.
Autor: Aneta Luksová
Máte-li chuť se podívat na něco tak trochu psycho, určitě neváhejte a pušťte si snímek Čas probuzení, který se pyšní titulem „oscarový snímek“. Recenzi si můžete přečíst TADY.
Foto: netflix.com, csdf.cz
