… aneb Článek dva v jednom. Někteří lidé mají pocit, že trhy jsou předražená bio zábava pro hipstery. Jiní zase říkají, že na takový věci nemají čas. Vždyť sednout do auta, dojet do supermarketu a sehnat veškerý ovozel na 10 metrech čtverečních šetří čas i peněženku. Proč tedy chodit na trhy?
Asi každý, kdo má zahrádku, ví, že chuť všeho domácky vypěstovaného předčí rajčata ze Španělska asi tisíckrát. Bohužel ne každý má svoji vlastní zahrádku nebo přístup k domácí zelenině, a tak se prostě spokojí s tím, co je v obchodě. Přitom trhy jsou dnes pomalu v každém městě. Od té doby, co jsem na ně začala chodit, se snažím supermarketům spíše vyhýbat. Pochopila jsem totiž několik věcí. Kromě nesrovnatelné chuti (a až díky zelenině z trhů jsem zjistila, že i salátová okurka má chuť) potravin mají trhy mnoho nesporných výhod.
- Jsou bez obalu. Nebo teda jasně, pokud si nepřinesete nic svého, většinou vám to prostě prsknou do igelitovýho pytlíku (i když na trzích, kam chodím já, mívají i kompostovatelné), ale důležitý je, že si vše můžete dát do svého. Žádný ledový salát ve třech vrstvách celofánu ani rajčata v plastové vaničce obalená v dalším plastu. Z bedýnek se na vás místo toho směje ovoce, zelenina, houby, chléb a další věci, které si můžete osahat a jejichž vůni cítíte i na dálku. A nesměje se na vás jen jídlo…
- Podpora lokálních prodejců. Trhy jsou mnohem osobnější. Většina prodávajících se na vás usmívá, prohodí i pár slov a není tam atmosféra uspěchaných supermarketů, kde vyhrává ten s největším počtem zákazníků za hodinu. Když budete chodit často, pravděpodobně si vás i zapamatují a o to jsou ta setkání milejší. Navíc často prodávají ti, kteří danou potravinu připravili nebo vypěstovali a ten osobní vztah k tomu, co vám nabízí je znát. S tím souvisí i….
- Uhlíková stopa. Papriky z Maďarska, rajčata ze Španělska vs. to samé ale od pána z Horní Dolní kousek za městem. Potraviny dozrálé na slunci, ne v letadle ani na nákladní lodi. S láskou a broučkama. Broučky beru jako malý důkaz toho, že chutná opravdu všem. No a když už jsme u těch broučků tak…
- Čerstvý vzduch. To, co mám na trzích opravdu ráda je to, že mě donutí jít ven. V Praze na Kulaťáku, kam chodím, jsou trhy takový malý svět sám pro sebe, lemovaný loukou a stromy. Člověk najednou, jakoby ani nebyl v Praze. Vezme košík, pytlík, co si „splichtil“ po večerech ze záclon, pohodlný oblečení a vyrazí na dobrůtky, od kterých se odráží pozdně letní/podzimní slunce. A ta atmosféra, když pak jdete domů s tou voňavou nadílkou, je prostě jiná, než když jdete s plnýma igelitkama z Jednoty nebo Penny.
A když pak ty dobroty doma vyložíte na stůl, máte prostě chuť na něco 
zdravýho a dobrýho a tady je můj tip na slibovanou Buddha Bowl. Těch variací je milión, a pokud si budete chtít přidat cokoliv, co máte rádi, jen do toho. Tento pokrm má mít vyvážený poměr luštěnin, obilovin, zeleniny a má to být jakási miska hojnosti. Já jsem vzala jednoduše věci, které mám ráda a doufala, že to bude dobrý. Nikdo si nestěžoval a tak ho předkládám i vám:
V podstatě jsem udělala 3 vrstvy:
Pevný základ: Jasmínová rýže smíchaná s quinoou uvařenou ve vývaru
Zelené intermezzo: Mungo fazole (já dala vařené, ale určitě by byly fajn i naklíčené – chutnají pak jako čerstvý hrášek)
Zeleninový čtyřboj: Rajčata a papriky naložené v olivovém oleji, mírně nasolené, mrkev nakrájená na tenké plátky a kadeřávek opět v olivovém oleji se za’atarem
+ polito tzatziki (nastrouhaná okurka, neslazený kokosový jogurt a koření na tzatziki), posypáno opraženými slunečnicovými semínky a jarní cibulkou, zakápnuto citronem.
Toť vše.
Dobrou chuť!
Autor: Barbora Černošková
Další recepty na jídla z lokálních surovin si můžete přečíst ZDE.
