V pondělí 16. listopadu oslavil 210 let od svého narození básník s velkým B. Světem se šířil romantismus a srdce většiny umělců toužila po poznání, nehynoucí lásce a osamělosti. U Hynka tomu nebylo jinak, a i když se dožil pouhých pětadvaceti let, dokázal ze svého literárního a romantického ducha vytěžit to nejlepší. Stal se zakladatelem moderní české poezie a jeho báseň Máj zní lidem v hlavách a v srdcích dodnes.
Narodil se jako Ignác Mácha 16. listopadu roku 1810 v Praze na Újezdě matce Marii, která pocházela z rodu českých hudebníků, a otci Antonínovi, který byl mlynářský tovaryš a voják. Jméno Karel si přidal v době obrozenectví a druhé jméno Ignác si počeštil na Hynek. Kvůli finanční krizi, která rodinu stíhala, nevydrželi na Újezdě dlouho bydlet, a když bylo Máchovi šestnáct let, přestěhovali se na Dobytčí trh, tedy na dnešní Karlovo náměstí. Zde také vznikla převážná část jeho literárního díla.
Hynek byl velice vzdělaným chlapcem. Studoval piaristické gymnázium, které patřilo pod katolický Řád zbožných škol, a poté se rozhodl jít studovat filozofii a práva na pražskou univerzitu. Uměl skvěle německy, česky a latinsky. Díky revoluci v roce 1830 a oblíbenosti polských spisovatelů se naučil i polsky. Na přednášky chodil k českému filologovi a spisovateli Josefu Jungmannovi, který mu často hodnotil jeho literární práce – například i báseň Svatý Ivan.
Hynkovou obrovskou zálibou bylo také hraní. Rád navštěvoval česká i německá divadelní představení. Ve Stavovském divadle v letech 1834–1835 dokonce ochotnicky vystoupil až v šestnácti hrách a byl opravdu chváleným hercem, což i dokazují slova divadelního kritika Chmelenského, který Hynka nazval „ochotníkem pěkně rostlým a vší chvály hodným“. Hynek se taktéž pokoušel o dramatickou tvorbu. Pár jeho dramat, jako jsou Král Fridrich nebo Bratrovrah, se dochovalo. Žádnou divadelní hru však nikdy nedokončil.
K jeho dalším koníčkům se řadilo cestování. Miloval chůzi a romantiku, proto ani nebylo překvapující, že na svých pěších cestách vyhledával především romantická místa mnohdy spojená s historií. Jeho nejznámější trasou je cesta z Prahy přes Mělník, Kokořín, Housku, Doksy až na Bezděz. Tato trasa „Po stopách Karla Hynka Máchy“ je v současnosti velice známá a oblíbená. Zálibu měl i v malování, proto rád tento koníček s cestováním spojoval, a pokaždé když dorazil k nějakému hradu nebo zřícenině, si ji zdokumentoval na plátno. Takových kreseb a akvarelů se dochovalo na sto patnáct. Zajímavostí je, že hrady nekreslil v jejich blízkosti, ale většinou z dálky za použití dalekohledu.
Karel Hynek Mácha byl opravdu romantikem tělem i duší, není proto divu, že jej jeho partnerky velice ovlivňovaly jak v jeho životě, tak v tvorbě. Jeho opravdovou láskou a snoubenkou se stala Eleonora Šomková (zvaná Lori), která mu také porodila syna Ludvíka. Charakter vztahu, který po téměř třech letech ukončila Máchova smrt, nastiňuje Máchův intimní deník a dopisy z roku 1835. Mácha v nich přiznal svoji přecitlivělost, žárlivost a zklamání z Lorinné lhostejnosti k českému jazyku. Pár měl problémy také v intimních záležitostech, jež lze tušit za mnohými tématy v Máchově díle, zejména v Máji a Cikánech. Je známo, že Mácha byl tak moc žárlivý, že v době své absence zamykal těhotnou Lori doma, jelikož ji neustále podezříval z nevěry.
„Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal.“ – Karel Hynek Mácha
Máchovo literární nadání však bylo neuvěřitelné. Zaměřoval se hlavně na sonety a lyrickoepické skladby, které pojímal především autobiograficky, stejně tak jako jeho prózy. Ve svých dílech se inspiroval zejména Shakespearem, Goethem a Byronem. Jeho největším literárním skvostem se stala skladba Máj, která až do dnešní doby zaujímá ústřední místo v dějinách české literatury. Tento literární skvost pojednává o postupném osamocování romantických hrdinů Jarmily, Viléma a Hynka uprostřed dechberoucí májové přírody. Báseň se již za jeho života stala velice oblíbenou. Zajímavostí je, že podle kritiků je popis Máje jako písně lásky, oslavy přírody či líčení romantického příběhu zavádějící, jelikož pravděpodobnou inspirací byla Máchovi k napsání Máje otcovražda.
Ještě než se jim narodil syn Ludvík, získal Mácha místo koncipienta v Litoměřicích. Těhotná Lori však setrvávala v Praze, a tak to zůstalo i po narození syna. Mácha pobýval v Litoměřicích a Ludvíkovi s Lori často posílal dopisy. Naposledy je navštívil v noci 15. října 1836, aby viděl svého dlouhodobě nemocného syna. Zemřel 6. listopadu 1836 ve věku 25 let na mírnější formu infekčního onemocnění cholery. Pohřeb se konal 8. listopadu, v termín jeho svatby s Lori. Syn Ludvík zemřel o osm měsíců později na tetanické křeče. Na litoměřickém hřbitově byly Máchovy ostatky uloženy na téměř 102 let. Dnes si jej mohou lidé připomínat na vyšehradském hřbitově.
Po smrti Karla Hynka Máchy okruh jeho příznivců našel v jeho tvorbě jedinečnost, a tak na scénu nastoupila generace májovců. V roce 1858 vznikl almanach Máj pod vedením básníka Jana Nerudy a Vítězslava Hálka. Mácha se se svými díly stal opravdovým kultem, který je v dnešní době srovnatelný s kultem svatého Václava. Je podle něj pojmenováno Máchovo jezero, celá oblast kolem Bezdězu je nazývána Máchovým krajem a měsíc květen Máchovým časem.
Karel Hynek Mácha se stal symbolem romantismu, lásky a mladistvého entuziasmu, který v sobě měl i navzdory své povaze a nešťastnému osudu.
Autor: Aneta Luksová
Letos své výročí slaví i hudební skladatel Ludwig van Beethoven. Narodil se před 250 lety.
Zdroj: aktualne.cz, wikipedia.org
Foto: s-antikvariat.cz, wikipedia.org, prague.eu
