Tak jo. Už je to víc jak měsíc, co jsem na Erasmu v Portugalsku. Není to dlouhá doba, každopádně za ten čas jsem pochytila nějakých pár věcí, které se úplně liší od našich českých zvyků a samozřejmostí. Proč jsem se pro Erasmus vůbec rozhodla? Jakto, že zrovna Portugalsko? Co škola a počasí? Tak tedy začneme.
Občas se člověk dostane do situace, kdy si řekne, že je něco v jeho životě špatně, tudíž je třeba něco změnit. Něco zásadnějšího. Něco, co jeho život ovlivní a postaví ho to před nové výzvy a zkušenosti. Přesně tohle se stalo mně. Cítila jsem, že potřebuju změnu víc než nutně. Možnost odjet na půl roku pryč do zahraničí si přišla pro mě v tu správnou chvíli.
V zimě jsem zažívala složitější období, které nemálo zamíchalo s mojí psychikou, a tak na tuto část roku vzpomínám opravdu nerada. Na konci ledna, během zkouškového, přišla moje kamarádka Ráďa s myšlenkou, která mne zaujala. „Ani, příští semestr mířím na Erasmus. Chci vypadnout někam, poznat nový lidi a studovat v angličtině.“ V první chvíli jsem s úsměvem, a zároveň s údivem na tváři, Rádi odvětila: „No… to je teda pěkný. To mě tu jako necháš?“ Ráďa neváhala a řekla: „Tak pojeď taky!“ Zpočátku jsem se její odpovědi smála, vždyť půl roku v cizí zemi, tisíce kilometrů daleko od rodiny a nejbližších, to není nic pro mě. Po chvíli uvažování a sumírování bodů pro a proti jsem přišla na to, že tohle by pro mě mohl být ten správný a potřebný krok. A tak to bylo na světě.
Z nabízených zemí se mi zalíbily nejvíc dvě. Haag poblíž Amsterdamu v Holandsku, kde jsme před rokem byly s holkami na dámské jízdě. Další pro mne vhodnou lokalitou se stalo Portugalsko, konkrétně severní město Braga. Preferovanější možností se pro mě stalo právě Portugalsko, kam jsme s našima cestovali karavanem před 15 lety, a v paměti mi zůstaly jen hezký vzpomínky. Začal kolotoč kolem papírování, shánění potřebných dokumentů a lidí, kteří mají program Erasmus+ v Olomouci na starosti. Po absolvování přijímacího řízení se má volba vyplnila a já jsem si mohla sama pro sebe říct: „Ani, vypadá to, že za pár měsíců poletíš pěkně daleko na pěkně dlouho!“ Ráďa už je přes měsíc v Irsku a její zápisky si můžete také přečíst na našem webu.
Pracovně nabitý prázdniny utíkaly hrozně rychle, a tak se začátek mé vlastní cesty k velké změně blížil neúprosným tempem. Na stres z celkové dlouhodobé změny zbyl čas až těsně před jejím začátkem. „Mám nějaký pojištění? Kam jsem dala tu zahraniční kreditku? Doháje. Můj kufr do letadla má o kilo navíc, co teď? Budu v Portugalsku potřebovat vůbec deštník?“ Spousta podobných dotazů mi lítalo hlavou, samozřejmě až během večera před odletem 🙂
Sedmého září to všechno začalo. V brzkých ranních hodinách cesta do Krakowa, odtud přelet do Porta a potom cesta autobusem do Bragy. Asi se ptáte „Co? Kam?“
Braga je třetí největší portugalské město, to největší studentské. Je dvakrát větší než má milovaná Olomouc, takže ideální velikost na studijní léta. Historické jádro města je opravdu moc pěkný, všude parky, fontány, stylové kavárničky, a tak dále. Další části rozlehlého města časem určitě prozkoumám.
Za uplynulou dobu jsem zaznamenala pár důležitých bodů:
- Portugalci jsou pohodáři (na mě ale až moc velcí)
- Anglicky se tu domluvíte i se starším pánem v sámošce
- Portugalci milují ryby, zeleninu, mlíko a rýži
- Pracovní den tu začíná mezi 9-10 hodinou ranní
- Se svými světlejšími vlasy a očima jsem se stala terčem uhrančivých pohledů
- Řízení místních je tu jeden velkej punk
- Dodržování jízdních řádů jakbysmet
- Potkat obézního Portugalce je docela rarita
- Přes víkend to na ulicích vypadá jak ve městě duchů
Je toho samozřejmě víc a na delší povídání, ale pro tento úvodní díl by podle mě stačilo.
Autor: Anna Skopalová
