Sobota patnáctého listopadu 1969. Den, kdy se více než půl milionu Američanů sešlo před washingtonským Bílým domem, aby obří demonstrací dali najevo své rezolutní NE dalšímu krveprolití a také zbytečným smrtím svých vlastních vojáků, které byly způsobené operacemi amerických jednotek na území Vietnamu.
Psal se rok 1969 a válečná situace ve Vietnamu byla stále horší a horší. O rok dříve se do USA vrátila mrtvá těla téměř sedmnácti tisíců vojáků a v roce 1969 to bylo okolo dalších dvanácti tisíc. A to i přes sliby tehdejšího prezidenta Nixona, který již v roce 1968 sliboval, že začne s postupným stahováním amerických vojáků ze země. Tyto sliby se ale nakonec ukázaly jako plané. A americký lid to začal naplno vnímat.
I když tato masová demonstrace mohla připomínat mnohé předchozí, byla přece jen v něčem jiná. V dřívějších letech bylo zvykem, že se podobných akcí účastnili hlavně různí míroví aktivisté, přívrženci hippies a levicově orientovaní občané. Patnáctého listopadu se ale ve Washingtonu před Bílým domem sešlo okolo půl milionu demonstrujících pokrývajících téměř celé spektrum americké společnosti.
Okolo čtyřiceti tisíc lidí dokonce přišlo s transparenty, na nichž byla napsána jména padlých vojáků. Jakmile každý z nich dorazil na chodník před Bílým domem, zakřičel to jméno nahlas.
S projevem vystoupil i tehdejší senátor a jeden z největších odpůrců nasazení amerických vojáků ve Vietnamu Eugene Mccarthy, který mimo jiné řekl: „Přílišná loajalita Římanů umožnila jejich císařům vést stále nové války a přílišná loajalita Francouzů zase dovedla Napoleona k činům, které se neměly nikdy stát. My, dnešní Američané, si z toho musíme vzít ponaučení.“
Akce se zúčastnilo i mnoho hudebníků. Například folkové trio Peter, Paul and Marry, folkový zpěvák známý svými protestsongy Arlo Guthrie či Pete Seeger, který před celým půlmilionem účastníků zazpíval Lennonovu skladbu „Give Peace a Chance“. Celou akci sledoval i hudební skladatel Leonard Bernstein, který na adresu protestujících pronesl: „Jsem s vámi, jste nádherní.“
Tento den byl také výjimečný v tom, že oproti jiným akcím proběhla tato v naprosto bezproblémové atmosféře bez střetů s pořádkovými jednotkami. A když akce skončila, rozešli se všichni účastníci (až na malou skupinku, která se poprala s policií) v poklidu do svých domovů.
Protesty se však nekonaly pouze v hlavním městě, ale téměř po celé Americe. Celkově v tento den demonstrovalo proti válce ve Vietnamu přes dva miliony lidí.
Slabé reakce
A jak na tuto událost zareagovala média? New York Times označil demonstrující za mladé příslušníky umírněné i radikální levice, liberály starého typu, komunisty a pacifisty. Celou akci potom jako „Srocení násilné Nové levice“.
A prezident Nixon? Ten, ač byl po celou dobu konání demonstrace uvnitř Bílého domu, řekl, že si ničeho zvláštního nevšiml, jelikož zrovna v televizi sledoval sport.
Bohužel, i tyto neadekvátní reakce prezidenta i médií vedly k tomu, že válka ve Vietnamu trvala ještě další tři roky. Je ale velice pravděpodobné, že kdyby této a jí podobných akcí nebylo, válčilo by se tam možná i mnohem déle.
Autor: David Kubatík
Zdroje: televizeseznam.cz, learning.blogs.nytimes.com
Foto: davidhirzel.wordpress.com, theguardian.com
