Nespočet kostelů, ulice s krásnými domy a slunečné počasí k tomu. Takový byl výlet do Krakova, bývalého královského města, které je ne nadarmo zapsané na seznamu památek UNESCO. Osloví příznivce dobrého jídla i zajímavé architektury, a pokud by vám klasická procházka městskými uličkami přišla málo, můžete se na Krakov podívat dokonce i z horkovzdušného balonu. Druhé největší město našeho severního souseda vás jednoduše okouzlí.
Krakov mi přišel pro jednodenní výlet jako stvořený. Konkrétně z Olomouce se tam dá dostat jak autem, tak i vlakem nebo autobusem. Já zvolil poslední zmíněnou variantu, v Olomouci jsem nastoupil v sedm ráno a za čtyři hodiny už jsem byl v druhém největším městě Polska. Výhodou autobusového nádraží v Krakově je jeho poloha, nachází se totiž vedle toho vlakového a v centru jste pěšky za pár minut. Nemusíte tak po příjezdu řešit MHD a platit za jízdenku. Přes podchod plný stánků s jídlem se už pak pohodlně dostanete k prvním památkám tohoto města.
Park okolo centra a rozlehlé hlavní náměstí
Po cestě z nádraží jsem se nejprve ocitl v Parku Planty, který obklopuje značnou část historického centra. Krom cestiček, rybníčků a vysokých stromů se zde nachází Barbakan – jedna z původních bran do města, v současné době ta největší a nejzachovalejší. Od ní vedou tři široké ulice směrem na hlavní náměstí, v originále Rynek Glowny. Ačkoliv jsem zde nebyl poprvé a město jsem lehce znal už z předchozí návštěvy, jeho velikostí a rozlohou jsem byl zaskočen. Aby taky ne, když se jedná o největší středověké náměstí ve střední Evropě. Tak trochu pomyslně rozděluje náměstí Sukkienice, což je historická tržnice ze 16. století, která je nyní využívána jako galerie polských malířů. Prodávají se zde také hojně suvenýry pro turisty, pokud ale žádný nechcete koupit, můžete si prohlédnout skrz celou délku tržnice erby všech velkých polských měst od Těšína až pod Gdaňsk.
V prostoru náměstí také stojí osamocená věž, která byla kdysi součástí dnes již neexitující radnice. Věž jako jediná po zbourání zůstala stát a krom galerie nabízí i výhled na město. Jasnou dominantou celého prostranství je však kostel Nanebevzetí Panny Marie. Gotická stavba má krásný interiér, kam se platí vstupné. Pokud vám ale stačí jen nahlédnout, zadní část je bezplatně přístupná.
V blízkosti kostela jsem se nacházel v pravé poledne, a to je časem pro místního Hejnala. Ten hraje v poledne z věže na trubku melodii, která za dob opevnění města sloužila jako dorozumívací prostředek pro otevření nebo zavření bran města. Zajímavostí je ale nedokončení této skladby a k důvodu, proč tomu tak je, se váží dvě pověsti. Jedna mluví o obléhání Tatarů, kdy jeden z nich trefil Hejnala při hraní přímo do krku a on tak nedokázal melodii dokončit. Jako úcta se do dnes nedohrává do konce. Druhý příběh popisuje toto nedokončení jako signál, kdy druhý Hejnal na některé z městských hradeb jako přijetí zprávy zbytek melodie dohrál, a dal tak najevo, že zprávu přijal.
Velké množství kostelů jako bonus
Už tak je v centru dost míst, která je dobré vidět, ale nikde jsem se nedočetl o návštěvách kostelů. Na ty jsem postupně narážel při procházce městem, a i když byly někdy tak trochu zapadlé, stálo za to je vidět. Polsko je samo o sobě zemí s velkým množstvím věřících. Bazilika Svaté Trojice vás upoutá svým vysokým vstupem. Zpočátku se interiér jeví jako nijaký, avšak pokud se zaměříte na detaily, je vidět krásná práce. Návštěvu Krakova jsem uskutečnil na konci ledna, a tak jsem se divil, že jsem si ještě v tu dobu stále mohl prohlédnout jesličky a něco z vánoční výzdoby. Jak jsem psal o velkém počtu věřících Poláků, tak tady na ně byli připraveni. Příspěvky na kostel se tu totiž kromě klasické hotovosti daly zaplatit i kartou, což mě velmi zaujalo.
Na ulici Svaté Anny se nachází i stejnojmenný kostel. Před vstupem do něj jsem musel chv
íli počkat, netypicky o půl druhé odpoledne tu totiž probíhala mše. Po jejím konci jsem si mohl vychutnat o něco pestřejší výzdobu chrámové lodi s vysokým stropem, kdy při pohledu pod nejvyšší věž jsem si div nevykloubil krk. Nevím, jestli ji turistům někdo doporučuje, ale já ji objevil opět sám. Kostel svatého Františka z Assisi nebyl příliš daleko a krom výzdoby mě v menší vedlejší modlitebně zaujal jeden exponát. Byl to model vytvořený z prvků typických pro každý z jednadvaceti kostelů Krakova, což dokládá, že toto město je jich skutečně plné. Za zmínku stojí i kostel svatého Petra a Pavla, který interiérem sice nijak neohromí, zajímavá je ale jeho krypta, v níž je zhruba patnáct hrobek, v nichž jsou umístěni nejen významní polští duchovní, ale také hudebníci nebo vědci.
Zapiekanka a pirožky
Při tom všem objevování člověku vyhládne a na takové cestě je třeba se dobře najíst. Když už jsem byl v Polsku, lákalo mě ochutnat něco z místní kuchyně. V centru je nespočet restaurací či jídelen a nemusíte se bát, jsou zde i ty cenově příznivé. Já zamířil do mléčného baru s rázem typické jídelny, kde si vše odnesete ke stolu na tácu. Já si vybral pirohy, typické knedlíčky plněné nejrůznějšími náplněmi na slaný či sladký způsob. Zvolil jsem ty plněné masem a do minuty jsem dostal solidní porci deseti pirohů. Dle mého to bylo spíše chudší jídlo, ale dokázalo výborně zasytit. Kdo touží po něčem malém k zakousnutí, nemine v ulicích města modré pojízdné stánky. V rozmezí 2 až 3 zlotych zde dostanete obwarzanek, což je pečivo, něco mezi bagelem a preclíkem. Na výběr máte mezi sladkou a slanou variantou. Já dostal chuť na ten se sýrem, ten pak může být posypaný ještě mákem nebo sezamem.
Zatímco Češi znají z rychlého občerstvení třeba smažák v housce, polský fast food je znám pro své zapékanky. Jedná se o podélně rozříznutou veku, jejíž základ tvoří sýr a houby, a to celé se nechá na chvíli zapéct. Lze si vybrat z mnoha variant s bohatší oblohou. Já si na jednu zašel do čtvrti Karimierz, což je bývalé židovské ghetto. Na místě zvaném Plac Nowy je uprostřed nízká kruhová stavba s asi deseti hladovými okny nabízejícími tuto polskou baštu. Já měl na své zapékance krom základu i klobásku, kyselé okurky a smaženou cibulku, to vše polité kečupem. Čekal jsem od toho mnoho, má očekávání však nakonec byla daleko překonána a doslova jsem si toto jídlo zamiloval.
Hrad Wawel a Krakova mohyla
Krom hlavního náměstí by výlet do Krakova nebyl kompletní bez návštěvy Wawelu. Hrad a sídlo polských králů láká hned z několika důvodů. Z hradeb se vám nabídne výhled na řeku Vislu protékající městem a v místní galerii je možno vidět jeden z nejznámějších obrazů na světě – Dámu s hranostajem od Leonarda Da Vinciho. V úterý je sem navíc možný vstup zdarma. Po zakoupení vstupenky se krom hradních prostor můžete kochat i Katedrálou sv. Stanislava a sv. Václava, kde byli polští králové korunováni a někteří jsou zde pohřbeni. Pod hradbami stojí socha Wawelského draka, který chrlí skutečný oheň. Podle pověsti žil drak v jeskyni poblíž řeky, ničil domy obyvatel a požíral malé dívky.
Jako velký milovník výšek a vyhlídek jsem se pro uspokojení své potřeby rozhodl navštívit ještě Krakovu mohylu. Dostanete se k ní přes vilovou čtvrť mnohdy pěkných domů. Když přejdete pěší lávku přes silniční obchvat a železniční trať, najdete zde krom kopce i základy zaniklého bunkru. Vyhlídka nabízí pohled na celé město, historické centrum, okrajové části i širé okolí. Já měl to štěstí, že jsem nahoru dorazil při západu slunce, což byl velmi příjemný bonus. Za teplejšího počasí se dá kolem mohyly vybalit i deka a užít si třeba piknik s krásnými panoramaty.
Když jsem se dostatečně pokochal, absolvoval jsem krátkou procházku kolem řeky Visly, kde se na břehu kousek od Wawelu rozkládá Hala Forum. To je bývalý hotel, dnes zde naleznete stánky s jídlem a nápoji a při pěkném počasí si je můžete vychutnat přímo na nábřeží. Pokud by někdo chtěl strávit v Krakově více dní, může se ubytovat na botelu, tedy hotelu na vodě. Kdo se ještě nenabažil výšek a výhledů, může naskočit na ruské kolo nebo se nechat vynést nahoru horkovzdušným balonem připevněným k lanu.
To jsou ty nejzajímavější tipy na to, jak si užít a poznat Krakov. Dá se to celé stihnout za jeden den, já odjížděl domů v sedm hodin večer naprosto spokojen. Pokud byste v Krakově strávili více dnů, jistě neuděláte chybu. Můžete si bez přílišného spěchu projít město a poznat i okolí taktéž plné zajímavých míst.
Autor: Petr Martínek
Pokud toužíte po dalších tipech na jednodenní výlet pro milovníky architektury, přečtěte si také náš článek o Kutné Hoře.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Zdroj a Foto: Petr Martínek
