Dny evropského dědictví jsou každoroční událostí, při níž se otevírají brány kulturních památek. V průběhu září se podíváte do míst, která bývají po většinu roku zčásti či úplně nepřístupná, nebo je jejich návštěva ozvláštněna. Jedním z takových míst je i josefovská pevnost. Ta během sobotních kulturních dní nabídla oživlé prohlídky a pevností nás provázel například Matyáš Bernard Braun nebo samotný císař Josef II.
Pevnost Josefov leží zhruba dvacet kilometrů od Hradce Králové v části města Jaroměř. Už při vstupu do Josefova na vás dýchne historická atmosféra, jelikož stavby zůstaly po více než dvě stě let téměř nezměněné. A pokud jste někdy navštívili Terezín, bude vám to tu povědomé, obě pevnosti totiž založil v roce 1780 Josef II.
Na začátku prohlídky nás na nádvoří pevnostního Bastionu vítá v noblesním ošacení sám císař a zaujatě vypráví o počátcích stavby pevnosti. Do řeči mu po pár minutách skáče kolemjdoucí poddaná, která se kvůli nové pevnosti musí vystěhovat ze svého obydlí ve vesnici Ples. Právě tu totiž zvolil Josef II. jako strategické místo na soutoku tří řek – Labe, Úpy a Metuje. Poddaní byli tehdy samozřejmě rozzuření a nechtěli své domovy opustit, mnohým z nich navíc nebyla poskytnuta finanční náhrada, a to dává vesničanka velmi hlasitě a striktně najevo. S císařem i obecenstvem se nakonec ve vzteku loučí a odchází a císař se dál krátce věnuje vyprávění o historii opevnění.
Průvodkyně v dobových šatech nás dále vede do lapidária soch Matyáše Bernarda Brauna. Právě on se zasloužil o umělecká díla v Jaroměři i okolí, například o významný Braunův Betlém v nedalekém Kuksu. Oslňují nás originální Braunovy sochy i sám Matyáš, který začíná s příběhem o svém životě. Na jedné ze svých soch vyobrazil svou ženu plačící nad hrobem své matky Anny Miseliusové. „Kdybych vyobrazil sebe, asi bych nad ní seděl s číší vína, ale to jsem své choti nemohl udělat,“ vtipkuje Braun o svém díle.
Z lapidária procházíme opět přes nádvoří ke vchodu do kasemat a podzemních chodeb. Zde se nás ujímá postarší voják v uniformě dělostřelce, jak se později dozvídáme. Kromě vyprávění o uniformách nám povídá také o vojenském ubytování a životě vojáků. V místnosti se line vůně placek, které na ohni peče markytánka a později je ochutnáváme. Nabídnu si jednu s česnekovou pomazánkou a její chuť mě vrací do dětských let plných babiččiných pochoutek.
Podzemí projdete s lucernou, čeká na vás i napínavé dobrodružství
Vstupujeme do druhé poloviny programu prohlídky, kterým jsou podzemní chodby pod pevností. Průvodkyně nás upozorňuje na nízký strop ve spojovací chodbě, já jsem však o téměř dvacet centimetrů menší a nemusím se tak nikde krčit. Vydáváme se po schodech přisvětlenou chodbou a dostáváme se do chladného pevnostního podzemí. Průvodkyně nám zapaluje svíčky v lucernách a ty nám rozdává, jelikož zde už není umělé osvětlení. V potemnělém prostředí začínáme pociťovat vojenskou atmosféru. Z historického vyprávění se dozvídáme, že z původních 45 kilometrů chodeb se dochovalo zhruba 35, přičemž trasa, kterou procházíme, má necelé dva kilometry. Během ní se seznamujeme s tím, jak jsou chodby koncipovány, proč zde vznikaly slepé uličky nebo jaké měly obranné prvky.
Zhruba polovinu trasy v podzemkách procházíme sami, protože zde prý straší duch potrestaného dělníka, který nemá rád průvodce. Jdu na začátku skupiny za dvěma chlapci, lucernou svítím do každého rohu před sebou a okolo mě je cítit napjatá atmosféra. Po několika minutách se konečně setkáváme s průvodkyní a následuje další dobrodružná část. Ke konci prohlídky máme možnost projít nízkou chodbou zcela potmě bez lucerny, tedy tak, jak zde dřív chodili i vojáci. Mnohým z nás se ve tmě nedaří udržovat odstup od ostatních, občas se tak ozve „Au!“ nebo „Pardon“.
S pevností se loučíme příhodně, a to za ukázky střelby z vojenských zbraní. Podzemní chodby opouštím s pocitem příjemného zážitku i s novými vědomostmi, ale necítím se přehlcená informacemi, výklad byl srozumitelný a dostačující.
Do krásného pevnostního prostředí se můžete podívat od dubna do října. Kromě toho jsou v okolí další historické objekty, které stojí za návštěvu – Stálá historická expozice, Pevnostní kovárna, Vojenské nebo Městské muzeum. Josefovský areál je také domovem mnohých kulturních akcí, včetně letního kina nebo oživlých slavností, kdy se město zahalí do osvícenství.
Autor: Tereza Vaňková
Do Jaroměře můžete zavítat na kole. Kudy? To vám prozradila Terka v rámci svého loňského článku ze série CZestování.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás podpořit? Zavítejte na náš Patreon! Prostřednictvím drobné částky nás můžete měsíčně i jednorázově podpořit a pomoci nám dále se rozvíjet.
Foto: Tereza Vaňková
Vojenské muzeum se sochou císaře Josefa II. 
Matyáš Braun byl jeden z nejvýznamnějších českých sochařů. 
Vchod do pevnostních podzemních chodeb 
Výstup na jednu z vyhlídek v pevnosti 
Na nádvoří Bastionu se skladoval například střelný prach. 
V lapidáriu jsou k vidění originály Braunových soch.
