Biatlonista, instagramový blázen a velká budoucnost českého sportu, to všechno je Ondřej Mánek. Dobrý zprávy vám přinášejí exkluzivní rozhovor s nadějným mladým sportovcem, který prozradil nejen všechno ze světa biatlonu, ale podělil se s námi také o střípky ze svého osobního života.
Jak ses vlastně dostal k biatlonu?
Úplně první, kdo se podílel na mém začátku s biatlonem, byl můj děda, který pozoroval, že mám sklony ke střelbě s lukem. Neustále jsem jako dítě napodoboval známé postavy z filmů jako jsou Avatar, Pán Prstenů nebo Narnie. Dědovi to nedalo a začal mi nabízet, ať zkusím biatlon. Tak jsem ho v zimě roku 2014 zkusil a hned v mé první sezóně se mi podařilo vyhrát celkové hodnocení Českého poháru. Mám pocit, že to byla tehdy kategorie ŽÁCI B, bylo mi 13 let. Od této doby se mi celkové hodnocení poháru podařilo vyhrát ještě dvakrát a letos jsem skončil třetí.
V kolika letech jsi poprvé stál na lyžích? Jsi další z mnoha biatlonistů, kteří k tomuto skvělému sportu přešli od běžeckého lyžování?
Od tří let se věnuji běžeckému lyžování, k tomu mě přivedli rodiče, kteří dlouhá léta lyžovali. Přechod k biatlonu nepřišel proto, že by mě to přestalo bavit, ale spíš jsem chtěl zkusit něco nového. Ta změna ale nebyla zrovna lehká, jelikož podmínky k tréninku nebyly nejlepší. V blízkosti Vimperku, kde žiji, jsem neměl žádný sportovní klub, a tak jsem musel po dva roky závodit za jiný klub.
Co považuješ zatím za svůj největší sportovní úspěch? Není tajemstvím, že ti ještě není ani 17 a už máš za sebou skvělé výsledky.
Nejvíce si jednoznačně cením svého úspěchu z loňského roku, kdy se mi podařilo ovládnout celkový žebříček v běžeckém lyžování, a navíc jsem k tomu vyhrál i žebříček biatlonový. Bylo to hodně náročné období, protože jsem byl během celé sezóny doma asi dva víkendy. Tohle se ovšem ještě nikomu v historii těchto dvou sportů u nás nepovedlo, takže jsem na to opravdu pyšný. Na druhou stranu, už je to rok zpátky, beru to jako minulost, na kterou rád vzpomínám.
Jak vrcholový sport zvládáš se školou?
Studuji zatím na sportovním gymnáziu ve Vimperku, kde mám individuální plán, bez toho by to nešlo. Učitelé jsou hodní a vycházejí mi opravdu vstříc. Mám problémy jen s učitelkou matematiky, která mě nemá moc v oblibě, snad se to někdy změní.
Co je pro tebe v biatlonu nejtěžší?
V biatlonu je nejtěžší koncentrace na střelbu, především na poslední čtvrtou položku ve stoje (= stojku). Pokud vás jede třeba deset najednou, pak rozhodují opravdu malé detaily a vyhraje ten nejzkušenější a nejodolnější (psychicky). Dříve jsem měl problémy s tím, že jsem při kontaktních závodech poslouchal rány soupeřů, protože zásah a chybu poznáte podle zvuku. Naštěstí jsem se tento zlozvyk odnaučil a snažím se koncentrovat pouze na svůj střelecký výkon.
Na co myslíš, když přijíždíš na poslední položku ve vedoucí pozici závodu?
To je lehké, aby se mi nerozklepala kolena. (smích) Občas zaměňuji pořadí sestřelování terčů, abych se více koncentroval, jelikož jakmile to není stereotyp, který máte nacvičený z tréninku, dáte si více záležet.
Kde máš své tréninkové zázemí a jak často trénuješ?
Trénuji skoro každý den, chodím na tréninky s lyžaři z místního oddílu SKI Klub Šumava, za který jsem dlouhá léta závodil, Letošní sezónu už budu závodit za SKP Kornspitz Jablonec, kde mám skvělé podmínky, akorát je to složité v tom, že se tam vždy na víkend musím dostat. Vždy to ale spojím se schůzkou s Relaxem nebo nějakým meetingem s kamarády z Prahy.
Určitě máš jako každý sportovec, vlastně i člověk, nějaký životní cíl a vzor, kdo to je?
Své životní cíle se snažím nechávat pro sebe, připadám si hrozně vázaný. Když už se naskytne příležitost, tak je konzultuji s lidmi, kterým věřím, ale je jich opravdu málo. K biatlonu mě kromě dědy přivedla i Gabriela Koukalová. V říjnu 2014, kdy jsme se střetli na Dachsteinu. Tehdy jsem byl u kamaráda, který se už nyní věnuje hlavně silniční cyklistice a moc mu na dálku fandím, i když už se moc nepotkáváme osobně. Mým vzorem je Gabča, trochu mi totiž připomíná mě samotného. Jsem také ve spoustě věcích odlišný od svých vrstevníků, se kterými trénuji. Když se mi něco nelíbí, neudělám to, pokud si myslím, že je to špatně. Takových lidí moc není. Často z toho mám problémy, ale to jsem prostě já.
Když už jsi zmínil legendu českého biatlonu Gabrielu Koukalovou, četl jsi její knihu Jiná?
Četl jsem ji hned jak mi přišla, hodil jsem fotku na IG stories a strhla se obrovská lavina nadávek, hlavně z biatlonového prostředí. Ozvali se mi spíše kluci z různých koutů republiky a jejich zprávy nebyly zrovna hezké. Urazilo mě, co o Gabče psali. Neměl jsem na to náladu, a tak jsem si je všechny zablokoval. Nechci číst něco, co uráží můj sportovní vzor, takže vlastně i mě. Knihu jsem konzultoval s mou dobrou kamarádkou Verčou Zvařičovou (již bývalá česká biatlonistka) a věřím tomu, co je v knize napsané. I já mám problémy s váhou a od spousty trenérů jsem si již něco vyslechl. Nic si z nich nedělám, mám pocit, že kluci jsou v tomto ohledu odolnější než holky. Většina biatlonistů se knize směje, protože za tím vidí především marketing, ale řeknu to takto – už před rokem, kdy jsem byl na biatlonových testech v Jablonci, jsem slyšel od nejmenovaného trenéra narážky na Gábi, v momentě, kdy kolem nás zrovna projížděla. Fakt, že tam kolem něj stálo asi tak třicet dětí… klobouk dolů za taková slova na její účet. Nechápu jak si to vůbec mohl dovolit.
Všiml jsem si, že žiješ Instagramem, kde fanouškům přibližuješ svůj sportovní život, co je tvým cílem fanouškovi ukázat?
Za poslední rok jsem se začal kamarádit s Natálkou Hrychovou, která mě do tohohle světa mnohem více zatáhla. Je to zpěvačka, mám pocit, že i herečka, moc rád se s ní scházím, když mám zrovna v Praze čas. Díky Instagramu mám hodně dobrých spoluprací. Už tři roky jsem jednou z tváří Relaxu, což je parádní příslib do budoucna, pro obě strany. Svým fanouškům chci ukázat kombinaci normálního kluka, který miluje komunikaci s lidmi, a zároveň biatlonisty. Myslím, že něco podobného je youtuberka a fotbalistka Bára Votíková, mám ji rád a baví mě její tvorba.
Co ty a focení? Z tvého IG účtu může někomu připadat, že máš vlastního fotografa, jak to tedy je?
Mám kamaráda, který mě fotí, ale mnohem raději fotí slečny, které si pak dává na svůj profil. Když má fotit mě, pokaždé má milion řečí, ale stejně to pak udělá a jsem mu za to moc vděčný. Fotí opravdu skvěle a vzhledem k tomu, že s ním sedím v jedné lavici, prakticky mu nic jiného nezbývá. (smích)
Bohužel máš již několikátý účet, jelikož ti ho nabourali. Čím si to vysvětluješ?
Ano, účet mám už třetí, možná čtvrtý. Někteří lidé jsou závistiví a nepřejí druhým úspěch. Mnozí jsou schopni za hacknutí účtu i zaplatit, jako se to stalo nedávno mě.
Jsou nějaké akce, kde se s tebou mohou fanoušci setkat?
S lidmi, kteří mě sledují, se občas potkám v Praze. Jde ovšem většinou pouze o náhodná setkání. Do budoucna plánuji nějaký sraz, i kdyby přišlo jen pět lidí, budu moc rád. Také se chci podívat na akci Muser Tour, takže se možná potkáme i tam!
Chodí ti už třeba od fanynek i dárky? Co říkají rodiče na tvou popularitu?
Dárky mi zatím nechodí, ale hodně lidí (dětí) mi už několikrát psalo o adresu. Na to jsem ale opatrný. Mám ještě dva sourozence a občas mám pocit, že rodiče ani oni moc nechápou, co dělám a nedokážou to nějakým způsobem docenit.
Máš ještě kromě biatlonu čas na jiné záležitosti? Co rád podnikáš, když máš volno?
Mám rád natáčení pro různé účely. Nedávno jsem natáčel letní reklamu s Relaxem, která dopadla skvěle. Jelikož celý rok kromě dubna trénuji, tak mi moc času nezbývá, ale jsem takový, že se na každém tréninku nezapomenu vyfotit, protože chci poté mít post na svém IG pro sledující, aby věděli. (smích) Problém je v tom, že některým trenérům vadí, když se v průběhu tréninku fotím, nebo otravuji druhé, aby mi udělali pár fotek, už několikrát jsem si to vyslechl.
Co bys závěrem vzkázal svým fanouškům?
Vážím si úplně každého člověka, který mě podporuje a snažím se úplně všem odpovědět na otázku, co mi pošlou. Pokud to tedy není jedna z těch, které nemám rád, nebo nějaké nadávky. Takové lidi mít na účtu nepotřebuji a zablokuji si je. Přál bych si, aby se lidi měli rádi a nezapomeňte na jednu věc – všichni jsme si rovni, bez ohledu na čísla.
Autor: Jiří Kuchař
Ondrovi děkujeme za tým Dobrých zpráv za rozhovor a přejeme mnoho úspěchu v dalších sezónách a především hodně spokojenosti a zdraví!
