Českým městem studentů je jistojistě Olomouc, tím nizozemským je zase Groningen, cíl mé dnešní cesty. Kamarádka, která zde tráví semestr na Erasmu, mě pozvala na víkend, a vzhledem k tomu, že Amsterdam jsem si při poslední návštěvě zamilovala, věřím, že Groningen bude následovat v jeho stopách. Vydejte se spolu se mnou na cestu plnou karamelových vaflí, (ne)vánočních trhů a krásné groningenské přírody.
Po půl roce se shledávám se svou kamarádkou, která se za studiem vydala právě do Groningenu. První den máme v plánu strávit v Amsterdamu, a jelikož jsem jej již v minulosti navštívila, prohlásím se za dnešního průvodce a vymýšlím, kam bychom se mohly podívat. Bohužel je nizozemské počasí velmi nepředvídatelné a během pěti minut se spustí silný déšť postupně měnící se v malé kroupy, které nás vhání do spárů první kavárny. Máme díky tomu ale příležitost popovídat si a dohnat čas, po který jsme se neviděly.
Další zastávkou je dům Anny Frankové, jelikož ale nemáme zakoupenou vstupenku dovnitř, prohlížíme si pouze venkovní dveře a muzeum z druhé strany domu. Krupobití opět začíná a my vběhneme do protestantského kostela ze 17. století nacházejícího se opodál. Zde nás nejvíce zaujmou majestátní varhany, které jsou umístěny naproti vchodu. Přečkáme pár momentů, než se vydáváme směrem k náměstí Dam v centru Amsterdamu. Stejně jako když jsem zde byla naposled, se i dnes přes nevlídné počasí hemží turisty i obyvateli města.
Po krátké obědové přestávce vyrážíme opět do víru velkoměsta, a jelikož nám počasí moc nepřeje, procházíme si různé obchůdky se suvenýry, oblečením, dekoracemi, a dalšími předměty, kterých je Amsterdam plný. Poslední dnešní zastávkou a tipem, co zajímavého v Amsterdamu navštívit, je knihkupectví Happy Bookieman, které se nachází přímo v bytě svého majitele. V přední části domu má police plné knih a za závěsem rozdělujícím místnost se nachází obývák. Ve dveřích nás přivítá jeho kocour, který zamňouká na pozdrav a pokračuje ve spánku. Pán je moc milý a mezitím, co se probíráme jeho kolekcí knih, vypráví o tom, jak opakovaně spadl do jednoho z kanálů, nebo jak v něm minulý týden ztratil někdo telefon, který dotyčný následující hodinu usilovně hledal. Příjemné setkání zakončíme koupí dvou knih, místo vrácení peněz dostáváme stříbrný přívěsek s porcelánovým ornamentem a adresu pána, který nás prosí, ať mu z Česka pošleme pohled. Následující položkou na seznamu je dvouhodinová cesta směrem do Groningenu, která už uteče jako voda.
Další den ráno se po vydatné snídani vydáváme podívat se na místní kampus, který s
e nachází na kraji města. Cesta trvající pěšky asi čtyřicet minut, kterou většina studentů absolvuje za čtvrt hodinky na kole, vede přes místní park, který je plný pejskařů s jejich domácími mazlíčky. Když dorazíme do cíle, tak mě ohromí velikost kampusu. Jelikož jsem zvyklá na olomoucké poměry, kdy je každá budova univerzity v jiné městské části, je pro mě rozloha kampusu fascinující. Nachází se zde několik budov s různým zaměřením a nechybí ani menza a knihovna, které jsou pro studenty klíčové.
Jelikož mají Nizozemci tendenci obědvat studené sendviče, inspirujeme se jimi a zamíříme do podniku specializujícího se na italský typ této svačinky. Výborné křupavé pečivo s prosciuttem a burratou hodnotím solidní desítkou a zamíříme směrem na náměstí. Musím uznat, že se v mých očích Groningen podobá Olomouci, přestože je větší a má i více obyvatel, většinu lidí, které potkáváme, tvoří mladí a teenageři. Zároveň je zde spousta podniků a kaváren, a město na mě působí podobnou atmosférou jako právě ona hanácká metropole.
Jedním z mých přání bylo navštívit v Nizozemsku vánoční trhy. Je pro mě tedy zklamáním, že se zde budou konat pouze jeden víkend, a to 13. až 15. prosince. Místo toho je na náměstí farmářský trh, který místní i turisté mohou navštívit každý týden od čtvrtka do neděle. Ve stáncích vybíráme ze širokého sortimentu, od čerstvé zeleniny, ovoce a pečiva až přes stánky s mléčnými výrobky, tradičními nizozemskými karamelovými vaflemi nebo s oblečením. Návštěvníky se to na náměstí hemží. Procházíme mezi stánky a já se nestačím divit, co všechno zde prodávající nabízí. U jednoho ze stánků nakonec neodoláme a koupíme si jednu teplou sladkou karamelovou vafli, která pohladí naše chuťové pohárky.
Další den se rozhodneme strávit v místním Stadparku, v překladu doslova Městském parku. Oproti českým zeleným parkům je tento jednak rozlehlejší a příroda v něm divočejší. Procházíme i kolem chlupatých kraviček, které se volně pohybují po louce, koz v ohradě a hejna hus u rybníku. To, co se mi na místních poměrech líbí, je, že když někoho v parku potkáte, automaticky vás pozdraví pokývnutím hlavy a úsměvem.
Po procházce se rozhodneme navštívit kostelní věž Martinikerk, ze které je výhled na celé město. Pro tuto scenérii je však třeba vystoupat 251 schodů s mezipatry, ve kterých se můžete zastavit u obrovských zvonů, na které se každou neděli v pět hodin zvoní, nebo u filmového plátna, které vás seznámí s historií města. Jelikož v Groningenu není mnoho vysokých budov a celé Nizozemsko je poměrně plochou zemí, je z věže vidět na míle daleko.
Jestli jsem o Nizozemcích za své dvě návštěvy něco zjistila, tak je to fakt, že milují majonézu, kterou si dávají například s hranolkami, a zbožňují smažené věci. Musím tedy ochutnat místní specialitu Bitterballen, což jsou kuličky z hovězího masa, které jsou zpracovány ve formě hustého guláše, obaleny ve strouhance a osmaženy. Mimo této varianty se vyrábí také verze se sýrem, zeleninou nebo krevetami. A ačkoli jsem původně byla vůči tomuto jídlu velmi skeptická, musím uznat, že mi velmi chutnalo! Uvnitř bylo příjemně vláčné a na povrchu krásně křupavé.
Teď už je přede mnou jen 15-hodinová cesta autobusem zpátky do Prahy. Na konec svého výletu musím uznat, že se mi Groningen velmi líbil. Oproti hlavnímu městu je klidnější, menší a pohodlně se v něm dostanete téměř všude pěšky i na kole. Nizozemsko je pro mě zkrátka srdcovou záležitostí a ráda se sem znovu vrátím, tentokrát třeba do Rotterdamu nebo Haagu, které bych také moc ráda navštívila.
Autor: Vendy Rojčíková
Pokud vás zajímají opravdové vánoční trhy, tentokrát v Olomouci, přečtěte si o jejich programu a slavnostním rozsvícení stromečku na Horním náměstí.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Foto: Vendy Rojčíková
