Co všechno víte o mažoretkách? Jsou to pěkné holky, většinou zdobně oblečené, předvádějí choreografické a gymnastické kousky a v ruce mají klacík, o kterém my (teď už) zasvěcení víme, že se mu říká baton. Dále je to také sport na vzestupu, a až se od nás dozvíte, jak obrovské úspěchy za sebou některé z nich mají, možná začne víc zajímat i vás. Právě proto jsme se rozhodli vyzpovídat jednu z nejpovolanějších osob z MK Ballerisimo Hlučín, hlavní vedoucí a trenérku Karin Wronowou.
Dobrý Zprávy: Ahoj, začnu hloupě, sesumíruj nám, prosím, vaše úspěchy.
Karin Wronová: Ahoj, tak dobře.Holky si z letošních závodů odvezly víc než 150 medailových umístění, asi největším úspěchem byly tři zlaté medaile na MČR v Kladně, dvě zlaté, stříbro a bronz na MČR v Karviné nebo pak titul Absolutních vítězek Bělotínského poháru. To je soutěž, která patří pod Mistrovství ČR v mažoretkovém sportu. Letos jsme získaly tituly jako II. vicemistryně ČR, vicemistryně a II. vicemistryně Evropy. Naše nejmladší děvčátka (4-7 let) se opět staly nejúspěšnějším týmem co do počtu medailí na MČR. Když zavzpomínám na loňský rok, nejcennější medailí byl bronz z Mistrovství světa a titul II. vicemistryně světa. Letos nás světový šampionát teprve čeká, a to v srpnu.
DZ: Až se mi z toho motá hlava. Vezmeme to ale tedy popořádku. Jak ses k tomuhle sportu vůbec dostala?
Karin: Byla to náhoda – jako malá jsem pozorovala své starší kamarádky sousedky, jak si trénují sestavy s hůlkou. A jedna z nich mě potom učila základní prvky. Bylo to jako blesk z čistého nebe. Ze dne na den jsem se přihlásila a mažoretky se mi hned zalíbily.
DZ: Co všechno tenhle sport obnáší? Ptám se proto, že u sportů jako fotbal nebo hokej to asi zhruba každý tuší, ale o co jde vlastně na soutěžích mažoretkám?
Karin: Mažoretky jsou již plnohodnotným odvětvím sportu. Dechovku už holky neznají, trénují na moderní současnou hudbu. Tréninky během týdne nejsou v Ballerisimu pouze s hůlkou, děvčata mají také trénink baletu, gymnastiky a tanečních technik. Je běžné, že v sestavách vidíme přemety pod hůlkou, baletní pieuety a jiné prvky. Mažoretkový sport lze pro představu přirovnat například k moderní gymnastice s kuželi. Dle mého názoru je to ale ještě náročnější, protože mažoretky musí během baletních a gymnastických prvků zvládat mnohem těžší práci s hůlkou, výhozy, nebo třeba i přehozy.
Základní bodování na soutěži je pak v oblasti choreografie, pohybové techniky a práce s náčiním. U nás v Ballerisimu se věnujeme hůlce, tedy odborně batonu, a také třásní, které se jmenují pompomy. Od roztleskávaček se mažoretka s třásněmi liší tím, že má opět propracovanější sportovní choreografii plnou náročných baletních, tanečních a hlavně gymnastických prvků. Děvčata třeba zvládají hvězdy bez rukou – araby a přemety. Na to všechno musí mít dobrou kondičku, musí umět zatančit ladnou pomalou choreografii, ale i rychlou a temperamentní sestavu.
DZ: Taková nálož gymnastiky, ještě třeba od čtyř let, není to trochu nebezpečné?
Karin: Pokud vede trénink nezkušený trenér, může to být doopravdy tak. V Ballerisimu však máme zkušené trenérky, které jsou držitelkami mnoha osvědčení a každý rok absolvují školení. V trenérském týmu Ballerisima působí mimo jiné i profesionální baletka, učitelka na taneční škole, trenérka sportovní gymnastiky, nebo trenérka latinskoamerických tanců. Trenérky hůlky jsou navíc držitelky mnoha titulů z Mistrovství ČR, Evropy nebo světa. Snažíme se být opravdu profesionální v tom, co nás baví. Pracujeme s dětmi již od tří let. Správný trenér musí vědět, jak s dětmi v různém věku pracovat a jak přizpůsobit tréninkový plán tak, aby seděl na míru a byl vhodný pro danou věkovou kategorii.
DZ: Jaký nejzábavnější zážitek zatím z Ballerisima s holkami máš?
Karin: Nejzábavnější? Pro mě asi letošní Chorvatsko. Byly jsme tam týden na mistrovství Evropy. Není to ale samozřejmě celé jen o tvrdém tréninku a závodu, je potřeba taky relaxovat, a tak jsme si užívaly i u moře. Nejlepší zážitek byl asi obrovský vodní park, kde jsme přímo na moři lezly po obrovském nafukovacím ostrově a horolezecké stěně. Zábava byla i ve vodním parku v Praze nebo v jump parku, na to holky určitě nezapomenou. Vždycky, když někam jedeme, si to snažíme hlavně užít.
DZ: Vnímáš, že to, co děláš, má smysl?
Karin: Doufám v to. Už od mala jsem měla sen mít vlastní tým. Splnilo se mi to v sedmnácti letech. Teď, když po třech letech vidím holky, které s námi začínaly a nyní mají na krku republikové, evropské, ale i světové medaile, je to pro mne velká odměna. Právě na vyhlášení, když holky dostávají medaile a poháry, mají oči plné slz, radují se, křičí a objímají se – v tu chvíli si člověk uvědomí, že to, co dělá, má smysl.
Chci, aby všichni, kteří jsou v našem týmu, dělali svou “práci” srdcem. Proto i všechny trenérky působí v týmu zcela zdarma a bez nároků na jakoukoliv finanční odměnu. Děti nám to ale plně vynahrazují svými výkony a nadšením. A to je důvod, proč jsme se za krátkou dobu staly tak úspěšnými. Dovoluji si tvrdit, že jsme týmem, který sportem žije a dává do Ballerisima své srdce. A za takové lidi, trenéry, rodiče a hlavně mažoretky jsem moc šťastná.
DZ: Chtěla bys na závěr lidem, kteří si o tobě přečtou, něco vzkázat?
Karin: Možná jen to, že pokud člověk chce, měl by si jít za svými sny. Možná to je cesta složitá, ale ten pocit, když si dokážete splnit svůj velký sen, je jedinečný. A sportujte! Protože sedět doma u telky nebo jen koukat do “kompu”, to vám nepřinese zážitky ani radost.
Autor: Jan Rillich
