Lidé odvedle je interaktivně edukační výstava, kterou si lidé mohli poprvé prohlédnout v roce 2020 v Plzni. Od té doby se objevila i v dalších městech v České republice. Celá výstava se zaměřuje na nejrůznější formy handicapu a snaží se ukázat, že lidé s handicapem nejsou jiní nebo zvláštní. Společně s redaktorkou Kájou jsme tuto výstavu navštívily ve Vlastivědném muzeu Olomouc, kde probíhala od 11. 07. 2024 do 05. 01. 2025. Co všechno může její prohlídka nabídnout?
Tato výstava není určena pouze pro školní skupiny, ale také pro jakéhokoliv návštěvníka, kterého zajímá svět osob se zrakovým, sluchovým nebo tělesným handicapem. Návštěvník se během její prohlídky vydává na výlet, kde čelí nejrůznějším úkolům a na pomoc má několik pomůcek. Tyto pomůcky pak v reálném životě využívají lidé s nejrůznějšími handicapy. Během výletu se také seznamuje se zásadami, jak se člověkem s handicapem správně komunikovat.
Technologie ulehčující život
Prohlídka je rozdělena do tří pater, v každém z pater má přidělenu jednu místnost. V přízemí, kde výstava začíná je místnost rozdělena na dvě pomyslné části. První ze dvou částí připomínala les, sedáky totiž měly tvar pařezu a podlaha i stěny měly motiv lesa. Sedáky jsou zde kvůli úvodnímu videu, ve kterém jsme se dozvěděly informace o samotné výstavě i o tom, co nás během ní čeká a nemine. V této části prohlídka také končí a to závěrečným videem. Jako první jsme si prohlédly Braillovo písmo na různých tabulkách se dvěma speciálními tablety. První tablet automaticky zapisoval to, co jsme říkaly a druhý předčítal předložený text pomocí kamery. Ve druhé části místnosti byl handbike, tedy kolo pohánějící se pomocí rukou, a autobus, kde si většina návštěvníků mohla vyzkoušet, jaké to je nastupovat do autobusu se slepeckou holí či invalidním vozíkem. Osobně jsme si to na vozíku bohužel nevyzkoušely, protože jsme nesplňovaly váhový limit 70 kg.
Orientace ve tmě není vůbec jednoduchá
Paní Soňa nám okomentovala první patro: „Toto patro je pro nevidomé a sluchově postižené. Můžou si zde vyzkoušet prodej jízdenek
na nádraží, poznat z jakého nástupiště vlak odjíždí a to vše díky videu, kde se tyto informace dozvědí pomocí mluveného slova, odezírání nebo znakového jazyka. V bludišti mají děti poznávat přírodniny – kameny, kořeny, stromy. Vše potom zapisují do svých archů, které dostali na začátku výstavy.” Tato místnost byla tedy nejmenší ze všech, většinu jejího prostoru totiž zabíralo již zmíněné temné bludiště, v němž se návštěvníci mohli orientovat pouze podle hmatu. Při školních akcích bývá vždy přítomna průvodkyně připravená rozsvítit, pokud nastane jakýkoliv problém.
Redaktorka Kája si na vlastní kůži vyzkoušela projít tento labyrint po tmě. Podle hmatu uhodla necelých deset přírodnin ze zhruba dvaceti. Následně jsme obě společně bludiště prošly za světla, abychom měly představu o tom, co všechno se v něm opravdu nachází a na jakých místech jsou přírodniny k nalezení. Celé prozkoumávání labyrintu, ať už za světla nebo za tmy, bylo skvělým zážitkem, při kterém jsme se opravdu velmi nasmály. Ve zbytku místnosti se nacházely interaktivní tabule s připojenými sluchátky. První tabule přehrávala zvuky, jenž slyší lidé s různými typy sluchového postižení. Ve výběru se vyskytovaly možnosti od žádné ztráty sluchu po ty nejtěžší formy. Samy jsme si vyzkoušely uhodnout, z jakého nástupiště odjíždí vlak, což se nám povedlo až na druhý pokus.
Škraboška a slepecká hůl nám dala zabrat
Poslední místnost, ta největší ze všech, měla na výběr ze spousty stanovišť. První z nich se zaměřovalo na osoby s tělesným handicapem. „Mohou si zde vyzkoušet podávání oblečení pomocí podavače předmětů z vozíku, nebo vytáhnout speciální poličku,“ uvedla paní Soňa. My samy jsme si tuto speciální tyč vyzkoušely a i když jsme s ní ze začátku docela bojovaly, podařilo se nám nakonec oblečení podat i zpět zavěsit. Také se zde vyskytoval tablet – ten určoval, jaké předměty jsou ukázány na kameru. Další technologickou vychytávkou, ulehčující život lidem se zrakovým handicapem, byl přístroj na určování barev prádla při praní. V této místnosti jsme vyzkoušely všechny stanoviště a naším favoritem se stala možnost vyzkoušet si chůzi se škraboškou a slepeckou holí. I přesto, že se to nezdá, dalo to zabrat i přesto, že jsme místnost viděly před nasazením škrabošky. Podlaha místnosti měla vytvořené uzpůsobení jako reálný přechod pro chodce, což díky hrbolkům a dělící čáře umocňovalo daný zážitek. Zajímavost je, že pro každé místo, které by mohlo být pro člověka se zrakovým handicapem nebezpečné má jiný vzor dlažby.
Osobu s handicapem nedefinuje její handicap
Po prohlédnutí celé výstavy jsme se vrátily do přízemí, kde jsme si pustily již zmíněné závěrečné video. V něm se odehrával příběh tří osob, u nichž se dalo značně obtížné uhodnout, jaké zdravotní postižení mají (pokud vůbec nějaké). Dle nás bylo hlavní myšlenkou videa uvědomit si, že osoby s handicapem nejsou definovány svým handicapem. Jsou to lidé schopni tancovat, i když nevidí; lidé, jenž mohou milovat a být milováni, i když nemohou chodit a hlavně, že to jsou lidé jako my. Následně jsme si už jen povídaly s paní Soňou. Ta nám vysvětlila, pro koho je výstava určená a jak zhruba probíhají prohlídky se školními skupinami. Pro přesnější informace nás však odkázala na slečnu Ludmilu Ullmanovou, která je jednou z průvodkyň pro školní skupiny. Ta nám následně popsala, jaké části děti baví nejvíce: „Z vlastní zkušenosti mohu říct, že nejvíce žáky bavilo první patro s cestou ve tmě. Návštěvníci si vyzkouší, jaké to je být nevidomý a muset se orientovat v prostoru pomocí ostatních smyslů. Před vstupem do místnosti žáky vždy upozorním, že pokud by jim cesta po tmě dělala problém nebo se báli, absolvovat ji určitě nemusí. K mému překvapení si ale většina žáků cestu opravdu poctivě projde a je to pro ně zážitek.”
Žáky také nejvíce zaujala možnost vyzkoušet si i jednoduché životní úkoly poslepu či na invalidním vozíku. „Co se týče pomůcek, nejfrekventovanější a nejoblíbenější mi přišly vozíky a simulace autobusu. V autobuse si žáci mohou vyzkoušet, jak náročná je cesta autobusem pro člověka s postižením,” doplnila na náš dotaz slečna Ludmila.
Nový pohled na každodenní činnosti
Výstava Lidé odvedle zkrátka donutí návštěvníka kouknout se na svět trochu jinýma očima. Očima osob s různými druhy handicapu. Nejen na jejich svět, ale také na ně samotné. Na to, jak možná bereme tyto osoby jako jiné a zvláštní. Během celé prohlídky návštěvník získá nespočet informací, zkušeností a častokrát si uvědomí, že věci či úkon, který je pro něj banalita může být pro osoby s handicapem velmi složitá. Výstava se od 17. ledna 2025 přesouvá do Opavské kulturní organizace, p.o., a bude tam až do 26. června.
Autor: Karolína Škodová, Tereza Hubáčková
Přečtěte si také článek o uskutečněné sbírce na lyžování pro handicapované.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Zdroj: lideodvedle.cz
Foto: tmbrno.cz, Karolína Škodová, Tereza Hubáčková
