Festivalový snímek Heimaland, v překladu Život pod sopkou, se řadí do skupiny filmů, které budete buď nenávidět, nebo milovat. V hodinové stopáži sleduje životy několika lidí žijících v blízkosti ledovcové sopky. U té hrozí, že může každým dnem vybuchnout. Svůj potenciál na dokument odhalující dopad hrozby z erupce na obyvatele Islandu však film ztrácí v plytkých a nic neříkajících každodenních rutinách místních.
Snímek Život pod sopkou dostal do rukou možnost pracovat s jednou z největších přírodních katastrof, které by potkaly 21. století. Island, kde se děj odehrává, je plný aktivních sopek čekajících pod povrchem několik set kilometrů tlustých ledovců. Jednu z nich nám film představuje jako tu možná největší potenciální hrozbu Islanďanů. Katla naposledy vybouchla v roce 1918, a způsobila tak jednu z největších ledovcových záplav na světě. Erupce, která by se podle vědců měla opakovat každých 60 let, dodnes ale stále nepřišla, a to zanechalo obyvatele vesnice Vík í Mýrdal v každodenním čekání na příchod hrozby, jež by všem na ostrově změnila život.
Považuji za důležité zmínit, že dokument opravdu dostál svého názvu a pojednával o všednosti životů místních v okolí spícího obra. Pokud tohle bylo to, co jste od filmu očekávali a stačilo vám vidět pár obyčejných lidí dělat pár obyčejných věcí, pak budete pravděpodobně skupina, která si film zamilovala.
Ovšem já jsem čekala jakousi přidanou hodnotu. Pochopila jsem, že snímek nemá dramatizovat Katlu a její aktivitu. Nemá si vymýšlet přehnané příběhy, ale má naopak posloužit jako zrcadlo do světa lidí, kteří se se sopkou naučili žít jednoduše proto, protože museli. Ta představa zobyčejnit něco, co obyčejné pro mnohé z nás není, se mi líbila. Ovšem z filmu jsem odcházela rozpolcená, nenasycená a mírně znuděná. Popsala bych to asi jako takový ten pocit, kdy máte něco na dosah ruky, ale víte, že to nikdy nedostanete.
Doufala jsem, že se dozvím víc o tom, jaká opatření tam například pro lidi platí v případě potencionálního výbuchu. Kolikrát už se setkali s oznámením, že se sopka probouzí a hrozí erupce. Zda se o tom učí ve škole, a nebo naopak jak moc vnímají, že hrozící výbuch sopky zevšedněl a nikdo už o tom ani moc nemluví. Nic z toho jsem nedostala. Bylo možná přehnaně idylické si myslet, že obyčejnost, pochmurnost a všednost každodenních osudů vesničanů dokáže diváka udržet hodinu v kuse. Největší kámen úrazu dle mého názoru byl právě v té všednosti.
Během šedesáti minut jsme se seznámili s dějovými linkami několika postav. Někteří byli přistěhovalí cizinci, jiní na ostrově žili v souladu s Katlou celý svůj život. Tento způsob vyprávění by byl efektivní, kdyby se jednalo o mini sérii a ne o krátký film. Omezený čas ubíral snímku dle mého názoru nejvíce na kvalitě. Spousta příběhů zůstala nakousnutá, ale nedořečená, čímž v celkovém kontextu ztratily smysl úplně.
Filmovou šeď rozzářilo pár paprsků světla
Přitom potenciál tam byl. Líbila se mi dějová linka odehrávající se kolem majitele hotelu, který viděl Katlu jako byznys a lákadlo na turisty. Slova jednoho z vlastníků, že by se jim hodilo, aby Katla už konečně vybouchla, však pohřbil následující pětiminutový střih na to, jak před hotelem staví novou ceduli. Proč by to jejich byznysu pomohlo?
Stejně tak mě zaujal rozhovor z posledních deseti minut rozebírající prodej pozemků sahajících od pobřeží až k ledovci a zvrácenou touhu investorů z Evropy je odkoupit, aby mohli v místě těžit sopečnou horninu. Co vše by to ale pro místní znamenalo, jak by to potencionálně změnilo výzkum kolem sopky, nic z toho nám divákům nikdo nenastínil.
Světlým momentem filmu byla také situace v životě jedné z nejviditelnější postav, a to postaršího pána, který dobrovolně ve svém důchodovém věku sbíral informace o aktivitě v okolí Katli, aby je předával vědcům. Jednalo se o rozhovor s pracovníkem vědecké stanice, kterému volal, aby nahlásil nově zjištěné informace. Ty by mohly být v následujícím chování sopky klíčové. Odpovědí mu bylo, že volaná osoba mu za informace mockrát děkuje, ale je na dovolené, tudíž má zavolat jinému z kolegů.
K této postavě jsem měla upřímně nejblíže, jelikož prostoru dostala nejvíce a Katla v jeho životě hrála také největší roli. Nebýt tohoto milého pána, o sopce bychom ve filmu téměř vůbec neslyšeli. Ale ani jeho životní příběh nedokázal snímek oživit a udržet.
Na kratičkou chvíli jsme se přesunuli i do školy. Tam jsem poněkolikáté zadoufala, že se něco dozvím, když přišlo oznámení o evakuaci kvůli zvýšené aktivitě v okolí ledovce. A opět jsem zůstala hladová. Viděla jsem pár dětí, jak opouštějí školu a následně nahlašují svá jména hasičům na stanici. Dál nic. Nebylo dovysvětleno, co se se sopkou stalo, že školu pro jistotu evakuovali, ani jak často se něco takového děje.
Pointa příběhu zůstala za zataženou oblohou
Do všeho se pouze ťuklo. Žádný z příběhů nebyl hlouběji rozveden, vysvětlen ani se mu nepřikládala žádná větší váha. Přitom výše zmíněné situace nastiňovaly spousty problémů dějících se ve vesnici, kousky skládačky, které by v celkovém obrazu mohly vést k podcenění situace. To, že takových příběhů se nám ale promítlo v krátkém časovém horizontu několik, nakonec mělo za efekt spíše všeobecný nezájem o situaci možného výbuchu jedné z nejaktivnějších sopek současnosti.
Všechny tyto záblesky světla se následně ztratily ve zdlouhavých a nicneříkajících záběrech. Táhnoucí se děj doplňovalo i skvěle zachycené pochmurné počasí Islandu. Nelítostné deště, větry a většinu času zatažená obloha halila vesnici do oblaku melancholie, což jenom dodávalo filmu na všednosti a nudě. O slibovaných mystických příbězích se zmiňovat radši ani nebudu.
V celkovém kontextu z filmu vzešlo hodinové cosi, co vás nemělo moc čím nalákat. Obyčejnost převzala otěže natolik, že se ztratil jakýkoliv význam a závažnost celé situace ohledně hrozící erupce. Možná že to, jak hrozba zevšedněla, měl film ukázat. Pokud ano, pak se mu to povedlo, jenom to asi nezanechalo takovou odezvu, jakou mělo. Více než uvědomění si, že je problém nechat takovouto hrozbu zevšednět a začít jí podceňovat, mě film zanechal vůči situaci stejně lhostejnou a chladnou, jako je počasí Islandu.
Autor: Barbora Mlezivová
Festival Jeden svět je v plném proudu a naši redaktoři vám přinášejí poznatky z těch nejzajímavějších akcí. Například o dokumentu Dívčí gang pojednávacím o životu mladé influencerky se můžete více dozvědět v naší recenzi.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Foto: diplodokus.be
