Co může pro někoho znamenat samozřejmost, může někdo další zcela postrádat. Bydlení je otázkou nejužšího soukromí, otázkou téměř existenciální. Dokonce je také ústavním právem každého z nás, garantované zákonem. Přesto však není dostupné pro všechny a jeho cena rychle stoupá. Snímek Bydlet proti všem poukazuje na snahu skupiny lidí kolem Martina Freunda, který má silnou vůli řešit bídu lidí z ubytoven. Uspěje se svým řešením?
Film režiséra Tomáše Hlaváčka nás hned na samém začátku zavede do Brna, tedy druhého největšího města v Česku. Že už myslíte na návštěvu Špilberku, Zelného trhu a brněnské katedrály? Zapomeňte. Přestože jsou letecké záběry na město velmi poutavé, představí nám jihomoravskou metropoli tak, jak ji asi nikdo z nás ještě neviděl – film začíná v jedné z mnoha brněnských ubytoven. V místě, ze kterého přímo srší bída a zoufalství. Někteří z nás si pravděpodobně ani nepřipouštěli, že může takový život v našem státě a v tomto století vůbec existovat.
Filmaři vysvětlují, proč je tak těžké se ze sevření chladných stěn ubytovny vymanit. Důvodem je takzvaný obchod s chudobou. Soukromý provozovatel ubytovny těží z bídy lidí a na vysokém nájmu od nich získává statní podporu na bydlení. Z místa se pak často může stát ghetto romské menšiny, která je, jak ukazuje snímek, na trhu s bydlením diskriminována.
Na scénu vstupuje Martin Freund, jenž se podivuje nad tím, jak je možné, že se město nezachovalo sociálně, jak by podle něj mělo, a celý problém přehlíží. Spolu se skupinou svých přátel touží po skutečné změně a svou touhu myslí vážně. Vstoupil do politiky se stranou Žít Brno a rozhodl se změnit sociální politiku města.
Zpočátku šlo vše hladce jako v hezkém snu. Hnutí získalo téměř 12 %, což byl velký důvod k oslavě. Po volbách se navíc partaj spolupodílela v koalici a vládnutí. Situace tedy vypadá slibně, je pravý čas na prosazení klíčového programu. Že?
Martin Freund si to také myslel. Spolu se skupinou lidí, jež sdružovala stejná myšlenka, začal jednat s jednotlivými městskými částmi, zda by jejich projektu neposkytly několik bytů. Jeho vize byla následující: Vyčlenit prozatím padesát zkušebních bytů v různých částech města a do nich za levnější nájem nastěhovat rodiny z ubytoven. Nejprve na zkušební dobu dvanáct měsíců, která by se následně, v případě řádného placení a spořádaného života, vždy o rok prodlužovala.
Kde byty vzít? – Město Brno bylo v té době majitelem téměř 30 tisíc bytů.
Co si Freund od projektu sliboval? – Poskytnout lidem důstojné bydlení a důstojný život, vyjmout je z ghett a socializovat do běžné společnosti, vzpomenout, že v těchto katastrofálních podmínkách žijí i děti, jež často ani nechodí do školy, a v neposlední řadě docílit toho, aby státní příspěvek na bydlení nevysávali tzv. „obchodníci s chudobou“, ale aby se vrátily zpět státu.
Jednání s jednotlivými městskými částmi však ukázala, jak neochotně někteří politici přijímají změnu. Lidé kolem Martina Freunda čelili neustálému osočování a napadání. Některé městské části se do projektu odmítly zapojit. Byty i rodiny se po vleklých peripetiích najít povedlo. Jak ale zareagují občané? A dostane projekt důvěru, aby mohl pokračovat?
Na Hlaváčkově dokumentu nejvíce oceňuji živost a autentičnost záběrů. Mnoho dramatických jednání městských zastupitelstev působí jako ze zinscenovaného velkofilmu a scény diváka zaručeně vtáhnou do děje. Zajímavá je také aktuálnost tématu, jelikož se odehrává v posledních sedmi letech a je pohledem na konkrétní téma komunální politiky z nezvyklého úhlu, a sice z pohledu lidí na ubytovnách a aktérů změny.
Přesah tématu dokazuje i ocenění projektu cenami EU RegioStar v Bruselu a Social Marie ve Vídni. Kdo by dokument rád zhlédl, má možnost. V následujících dnech bude dostupný online a vy si ho můžete vychutnat z pohodlí svého domu či bytu. Z pohodlí, které není ani dnes samozřejmostí…
Autor: Lukáš Kuřík
Festival Jeden Svět pro vás připravil jako každý rok celou řadu zajímavých dokumentů. Přečtěte si také recenzi na film Ahoj, robote, kterou pro vás sepsala naše editorka Nikola.
Foto: Stisk online, Kinoart.cz, ČT 24, Wikipedia
