Pokud se zeptáte lidí na jméno nějakého papeže, mnohým z nich přijde na mysl buďto současný papež František, jeho předchůdce Benedikt XVI., nebo, a to snad nejčastěji, zazní odpověď Jan Pavel II. Jeho jméno možná znáte, ale znáte i jeho životní příběh? Pokud ne, rádi vám ho přiblížíme. Dnes by totiž jeden z nejpopulárnějších církevních představitelů oslavil 98. narozeniny.
Jan Pavel II., vlastním jménem Karol Józef Wojtyła, se narodil před 98 lety v polském městě Wadowice. Mimo školu byl členem bratrstva Panny Marie, kde se seznámil s kaplanem bratrstva, otcem Zacharem. Mimo to se však zajímal i o další aktivity, měl velice kladný vztah ke sportu a jeho celoživotní zálibou se stalo studium řečtiny a latiny. Své biřmování přijal Karol v necelých 18 letech, a to roku 1938.
Po ukončení gymnázia se rozhodl studovat polonistiku na Filozofické fakultě Jagellonské univerzity, jeho studium ale bylo bohužel přerušeno 2. světovou válkou. Aby nebyl deportován k nuceným pracím do Německa, musel si najít trvalé zaměstnání. To našel v kamenolomu v Krakově. Když byl po roce přesunut do chemičky Solvay, získal čas na čtení svých oblíbených knih. To mu dalo možnost dospět k novému pochopení mariánského kultu, jenž je jedním z rysů polského katolicismu. Válka a s ní související události vyvolaly v mladém Karolovi jisté psychologické rozpory, které sám později definoval jako „vnitřní osvícení“. A právě to rozhodlo, že se vydá na kněžskou dráhu.
Přelom června a července roku 1946 byl pro Karola velkou změnou. Složil úspěšně teologické zkoušky, které jsou vyžadovány ke kněžskému osvícenství, a později se stal kardinálem. Knězem se stává 1. listopadu téhož roku. Také rok 1958 si pro Karola připravil milé překvapení, jelikož byl 4. července nečekaně jmenován do funkce biskupské, a stal se tak nejmladším biskupem v polských dějinách.
Roku 1964 se stává krakovským arcibiskupem. Jak všichni dobře vědí, v těchto letech byl v Polsku u moci komunistický režim, který si k církvi nikterak vřelé vztahy nepěstoval.
Píše se rok 1978 a ve Vatikánu právě probíhá konkláve (shromáždění kardinálů, kteří volí papeže – pozn. red.). Výsledky byly zprvu jiné, ale papežem byl nakonec zvolen právě arcibiskup Wojtyła, který si zvolil již všem známé jméno Jan Pavel II. Nová cesta ke změně světa začíná.
Roku 1979 se stává prostředníkem mezi Chile a Argentinou ve sporu o vlastnictví ostrovů a dokonce odesílá i dopis do ještě komunistického Československa, ve němž se pokouší podpořit místní katolíky v odporu proti tyranii. Promlouvá k milionu lidí při svých cestách po světě a učiní také jeden z nejtroufalejších kroků, když do funkce pařížského arcibiskupa jmenuje orleánského biskupa a židovského konvertitu Arona Lustigera. Opakovaně vyjadřuje podporu hnutí Solidarita, hnutí, které se postavilo v minulém století režimu v tehdejším komunistickém Polsku.
Bohužel ne všem se jeho činy zamlouvaly. Poprvé na něj zaútočil muž tureckého původu, Mehmet Ali Agca, který Jana Pavla II. postřelil při projížďce papamobilem pár měsíců po jmenování Arona Lustigera. Papež byl rychle převezen do nemocnice, kde za krátkou dobu ztratil vědomí. Před dlouho operací mu bylo uděleno poslední pomazání, ale na druhý den se probral. Střelba však nebyla jediným atentátem, kterému Jan Pavel II. čelil. Když o rok později navštívil Portugalsko, hned první den pobytu byl na něj spáchán další. Útočníkem byl tentokrát fundamentalistický kněz Juan Fernandéz Krohn, který papeže poranil pouze bajonetem na ruce. Kněz svůj čin odůvodnil tím, že je Jan Pavel II. údajně komunistou a agentem KGB, a proto to chtěl ukončit. Jan Pavel II. se rychle uzdravil a dál pokračoval ve svých cestách.
Za svůj život se setkal například s americkým prezidentem Ronaldem Reaganem, s nímž se shodl na nesouhlasu s dohodou o rozdělení Evropy, nebo s vůdcem OOP (Organizace pro osvobození Palestiny) Jásirem Arafatem a uznal právo Palestinců na svou vlast i právo Izraele na svou bezpečnost, ačkoli byla tato schůzka podle některých židovských představitelů skandálem.
Činy Jana Pavla II. by mohly být vypsány ještě na mnoho takových článků, my si však můžeme být už teď jisti, že za svého života vykonal tento inspirativní člověk mnoho dobrých skutků, za které mu svět může dodnes děkovat. Projev díků mu byl proto udělen roku 2011, kdy byl blahoslaven, a roku 2013 byl dokonce svatořečen.
Autor: Katečina Baťková