Jakub Žatečka, zdánlivě obyčejný chlapík z Rychnova nad Kněžnou, narušuje stereotypní představu klasického ajťáka. Sezení u počítačů a věnování se ať už hardwaru, nebo softwaru si nechává především do práce. Ve volném čase totiž Kuba preferuje zdravý pohyb na čistém vzduchu a vlastně i ve vodě. Nejen přes zimu se totiž věnuje otužování v přírodě. Mimo to také vede kroužek pro nadšence překážkových běhů Spartan.
Jak dlouho se otužování věnujete?
Otužování asi tři roky. Začali jsme chodit do Kostelce do řeky. Vždycky tak na vteřinu, dvě, jenom se ponořit, vyjít z vody a oběhnout si kolečko na zahřátí. Potom znovu do vody. Ale takhle jenom třeba dvakrát, třikrát.
Z jakého důvodu preferujete otužování v přírodě?
Když se jde člověk otužovat do přírody, je to úplně něco jiného. To splynutí s přírodou je nenahraditelný pocit. Důležité je si uvědomit, že je to něco dobrého pro zdraví. A to nejen fyzický. Tou studenou vodou se v těle nastartuje takový obranný mechanismus a tím se posiluje. Je to vlastně stejný jako se cvičením. Při cvičení se svaly unaví, nebo potrhají a pak se opraví. Stejně s otužováním si tělo postupně zvyká na větší a větší zátěž. Zároveň chodíme s dobrou partou lidí. Něco jiného je taky voda v řece, ta bývá studenější oproti přírodním koupalištím, jako je třeba v Borohrádku. Na druhou stranu ve stojatý vodě se víc tvoří led. Teďka je taky hladina zamrzlá, takže si to musíme probouchat. Vlastně to máme i s takovou rozcvičkou. A jak jsem říkal, ta příroda tomu dodává jiný rozměr.
Kdo se k vám většinou do vody přidá?
Teďka nás chodí pět, šest. Když bylo všechno ještě otevřený, tak nás v prosinci bylo třeba pětadvacet. Naštěstí je řeka široká dost a s rozestupy nebyl a není problém. Přidat se k nám může víceméně kdokoliv. Jsou lidi, co chodí sami, a když zjistí, že se otužuje i někdo další, tak nám obvykle napíšou a přidají se.
A momentálně se koupete v jak studené vodě?
My jsme byli na Valentýna a hned i v pondělí po něm a ta voda byla hodně studená. Troufnul bych si říct, že měla klidně kolem nuly. Okraje řeky jsou už zamrzlý, a i v řece kolem nás lítaly kousky ledu. Tyhle dva ponory byly jedny z nejstudenějších, co jsem kdy byl.
Pozorujete na sobě, že Vám otužování pomohlo ke zlepšení fyzičky a zdraví?
Určitě pozoruju zlepšenou regeneraci. Ta studená voda je na to skvělá, protože z těla vytlačuje kyselinu močovou a zlepší regeneraci svalů. Taky mám rád teplo, neříkám, že ne, ale nepotřebuju nijak velký. Když chodím teď běhat na stadion, dám si dvě kolečka v mikině, zahřeju se a potom už jenom v tričku a kraťasech.
Mohl byste se podělit o nějaké rady pro někoho, kdo by chtěl takové otužování vyzkoušet?
Je určitě lepší začínat s vodou, která nemá jeden stupeň. Třeba v září se teplota pohybuje mezi deseti a dvanácti stupni Celsia. Potom si postupně zvykat na studenější a studenější. Vím, že hodně lidí začíná s tím, že se sprchují studenou vodou. Já studenou sprchu nesnáším. Pro mě je lepší do vody jít a ponořit se, než na sebe nechat týct studenou sprchu.
Další možností je otužování chladem. To znamená, že si člověk sundá bundu a půjde v krátkým rukávu. Nebo si na čtvrt hodinky zajde ven bez trička.
Momentálně každý ráno, když vstanu, tak první, co udělám, je, že jdu bos do sněhu. Třeba dvacet vteřin se takhle projdu. Cítím takový příval energie z toho, že se probouzím. Potom si zajdu do sprchy a zahřeju se. Je to taková parádní ranní rutina.
Kromě otužování se věnujete i překážkovým běhům Spartan. Mohl byste našim čtenářům nastínit i tuto aktivitu?
Z názvu už vyplývá, že je to v podstatě závod přes nejrůznější překážky. Nejčastěji se běhá v kopcích a délka jednotlivých tras se různí. Můžou mít pět, deset kilometrů, ale běhám závody, co mají padesát kilometrů, kde máme třeba sedmdesát překážek a tři kilometry převýšení. Nejtěžší závod, co jsem běžel, byl vloni v Liberci, jmenuje se to Ultra Beast, má padesát kilometrů a asi pětašedesát překážek minimálně. Ty překážky jsou typu podlez, přelez, ručkuj, ale třeba taky podplav. Nošení těžkých břemen, jako jsou pytle s pískem a kbelíky se štěrkem, ztěžuje i to, že je to právě do kopce. Taky balanční překážky jsou součástí trati. Za spadnutí bývá penalizace formou třiceti angličáků. Spartan má i specialitu, kterou je hod oštěpem. Samozřejmě těch překážkových závodů je tady hodně, ale první u nás byl právě Spartan, který já běhám už od roku 2013. Teď přibyly další jako třeba Gladiator, Predator a Excalibur Race, kdy každý má specifický překážky.
Z fotek je vidět, že se u toho člověk hodně zašpiní. Jak je to tedy s náročností? Existují nějaké různé kategorie?
Ono když se člověk plazí skrz překážku v bahně, tak to ani jinak nejde. Musí k tomu přistupovat s velkým respektem, protože je to závod, u kterého se může opravdu zranit. Je potřeba předem trénovat. Převážně jsou závody v teplejších měsících, ale už vloni fungoval třeba Spartan Winter. Spartan má několik kategorií. Základní jsou muži a ženy, potom podle věku a ti nejlepší běhají v kategorii Elite. Existuje i kategorie Open, která je přístupná všem, kteří si chtějí závod hlavně vyzkoušet. Věkové omezení v podstatě Spartan nemá, občas potkám i lidi nad šedesát. A samozřejmě všude získají klasicky tři nejlepší běžci medaili.
Podělil byste se i zde o nějaké tipy do začátku?
Pokud člověk vstal z gauče jako já třeba před těmi deseti lety, když jsem začal s tímhle sportem, bude si muset pomalinku všechno vybudovat, a to ať už vědomosti, nebo samotný tělo. Je potřeba nepřepálit začátek, ale vydržet i ten zpočátku pomalý růst. Pravidelnost hraje důležitou roli jak u otužování, tak u běhání a vlastně jakéhokoliv sportu. Otužování se snažíme držet minimálně dvakrát týdně. Stejně tak ten sport. Já cvičím a běhám pětkrát týdně a dva dny úplně vypnu. Nezapomenout se tedy nesmí na odpočinek. Hodně lidí podceňuje důležitost spánku při sportu. To je asi to nejdůležitější, co bych z vlastní zkušenosti doporučil. Hlavní je si uvědomit, že člověk dělá něco sám pro sebe.
Autor: Jan Myšák
Přečíst si u nás můžete také rozhovor s veslařkou Danielou Nacházelovou, která se v něm mimo jiné rozpovídala i o diskriminaci žen.
Foto: Jakub Žatečka
