Cestovatel a spisovatel Miroslav Zikmund dnes slaví požehnané kulatiny. Ze svých neuvěřitelných sta let života strávil poměrnou část cestováním po celém světě společně se svým neméně známým druhem Jiřím Hanzelkou. Právě díky tomu je znám jako spoluautor dvacítky knih, stovek rozhlasových a novinových reportáží… a z dnešního pohledu i velmi úspěšný marketér Tatry 87.
Po maturitě začal Zikmund studovat na Vysoké obchodní škole v Praze, kde také došlo k osudovému setkání právě s Jiřím Hanzelkou (1920–2003), s nímž si naplánovali, že procestují všechny světadíly. Po uzavření vysokých škol pracoval jako úředník na jatkách a účetní v Československé svazu pro mléko, tuky a vejce. Vysokou školu nakonec po válce úspěšně dokončil a později také získal inženýrský titul na Českém vysokém učení technickém. V letech 1947–1950 nasedli společně s Hanzelkou do slavné Tatry a podnikli svou první velkou cestu do Afriky a Jižní Ameriky. Z této cesty bylo rozhlasem odvysíláno přes 700 reportáží a oba cestovatelé pořídili i velké množství fotografií.
V tehdy belgickém Kongu je zastihla zpráva o komunistickém puči v Československu v únoru 1948. Již kultovně známá je jejich zastávka v Egyptě, kde přenocovali na vrcholu Cheopsovy pyramidy. Přesně před sedmdesáti lety, v den svých třicátých narozenin, byl Zikmund v Riu de Janeiru, přímo na slavné pláži Copacabana. Šel si tehdy zaplavat a netušil, že místní odliv silně táhne na otevřené moře, takže se mu na břeh stále nedařilo vrátit. Naprosto vyčerpaný se nakonec na mělčinu dostal, podle jeho slov však nechybělo málo a další narozeniny by již neoslavil.
Druhou cestu, tontokrát do Asie, podnikli v roce v roce 1959, kdy už byla jejich popularita na úplném vrcholu a jejich odjezdu přihlížely davy lidí. Spolu s Emilem Zátopkem byli nejznámějšími Čechy, národ je miloval, poslouchal v rádiu a četl jejich reportáže, později hltal i knihy. Viděli to, co běžný Čechoslovák kvůli zavřeným hranicím vidět nemohl. Velká část občanů tedy žila cestovatelský sen spolu s Hanzelkou a Zikmundem alespoň prostřednictvím jejich vyprávění.
V 60. letech sympatizovali s reformním křídlem KSČ, ale nedalo se o nich říct, že by byli přesvědčení komunisté. Zároveň se jim však zdálo, že jediná šance na změnu vede přes reformu strany. V srpnu 1968 se Zikmund v rozhlasovém projevu rusky obrátil na Brežněva, aby zastavil okupaci, protože by to podle něj znamenalo nejen naše, ale také sovětské ponížení. Protože komunistický režim odbojáře – jakkoli velmi známé – nesnášel, učinil všechno, aby jejich jména ve veřejném prostoru nezaznívala. Publikovat mohli oba jen v samizdatu. Jiří Hanzelka byl nucen pracovat jako zahradník na Petříně a Miroslavu Zikmundovi byl později dokonce odepřen důchod. O normalizační době v jednom z hovorů mluvil takto: „Víte, i když to byla složitá doba, tak na ty okamžiky, kdy jsme se setkávali u mne doma, vzpomínám velice rád. To sepětí, jistota, že sobě navzájem můžeme věřit, to je něco, na co člověk nezapomene.”
Znovu vycestovat mohli až po sametové revoluci, v té době už byl ale Jiří Hanzelka vážně nemocný a Zikmund jejich společný sen procestovat zeměkouli musel realizovat i za něj. Vyrazil tedy do Austrálie a na Nový Zéland a napsal o tom další knihy, již svobodně. Velmi milou rekapitulací jejich cest a zážitků je dokument s názvem Svět očima Hanzelky a Zikmunda. V roce 2003 nakonec Jiří Hanzelka zemřel. „Bylo to kamarádství na život a na smrt, proto vytrvalo přes 60 let,” říkával s oblibou Zikmund.
Za svůj život obdržel dnešní oslavenec mnoho cen. Společně s Hanzelkou převzali z rukou prezidenta Václava Havla Medaili Za zásluhy II. stupně a v roce 2014 mu byl udělen čestný doktorát Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Miroslav Zikmund často říkal krásnou větu: Život je přesný součet náhod. Cestováním zcela naplněný život Zikmunda ale spíše připomíná osud.
Autor: Václav Ágh
O chystané poctě dvojici českých cestovatelů si můžete přečíst v článku u projektu Zikmund 100.
Foto: irozhlas.cz, webcestovatelu.cz
