Euforie z vlastního rozhlasu šla před sto lety ruku v ruce s velkými změnami a obrovskými otazníky. Z malého snu se stala velká realita. Československý rozhlas vznikl rok po velké BBC, a tak neexistovala žádná inspirace a předem vyšlapaná cesta, kterou by se mohl vydat. Rozhlas bojoval proti nedůvěře obyvatelstva a snažil se najít své postavení. A věřte tomu nebo ne, byl to právě náš rozhlas, který si nakonec nese dlouhý seznam významných prvenství.
Některá z nich si můžeme připomenout v období stých narozenin rozhlasu. Zítřejší oslavenec je s námi dennodenně v kontaktu a stál při našem národě v dobrých i těžkých časech. I ti nejmenší znalci dějepisu nejspíš vědí, že uplynulých sto let bylo pro naši historii, zemi a předchozí generace velmi významných, ale mnohdy i nesmírně těžkých.
Ačkoliv se to nemusí zdát, rozhlas v těchto klíčových momentech sehrál důležitou roli a neopustil nás ani ve chvíli, kdy na něj střílela vojska Varšavské smlouvy. Rozhlas naší malé země (malé i v době, kdy byla spojená se Slovenskem), má v evropském i světovém srovnání významné postavení, které si náležitě zaslouží.
Divadlo ve vlastním obýváku
Na první rozhlasové seriály a hry si posluchači ještě několik let počkají. V začátcích rozhlasu se totiž vysílaly divadelní hry přímo z jeviště. Někdo s tím ale musel přijít jako první a asi vás už teď nepřekvapí, že to byl právě náš rozhlas. Podařilo se mu to v roce 1925 – vyvoleným dílem se staly Dvě vdovy od Bedřicha Smetany, které rozhlas do obývacích pokojů posluchačů vysílal přímo z Národního divadla. Tento počin se musel dlouho vyjednávat, neboť se tehdejší ředitel Národního divadla Karel Šafařovič obával, že vlivem vysílání přijde divadlo o návštěvníky. Nakonec svolil a rozhlas si odnesl jedno ze svých velkých prvenství.
A u divadla ještě chvíli zůstaneme. Vysílání divadelních her přímo z jeviště fungovalo a posluchači si tento koncept velmi oblíbili. Rozhlas však neusíná na vavřínech a rychle přichází s inovací. V roce 1926 vzniká první, čistě rozhlasová, divadelní hra Přástky. Jejím autorem byl Miloš Kareš a režie se zhostil Miloš Čtrnáctý. Odstartovali tak dlouhou éru rozhlasových her, tedy her zhotovených přímo pro potřeby rozhlasu.
První rozhlasová reportáž
V roce 1926 přichází další triumf. Na přelomu června a července se pozornost celé republiky upírala na VIII. všesokolský slet (vyvrcholení tělovýchovné činnosti Sokolů, zejména formou veřejných cvičení pro veřejnost; pozn. autorky). Osmý ročník této velkolepé společenské události se poprvé přestěhoval z Letné na Strahov, kde byl vybudován areál s tribunami pro 130 000 diváků. Nabízel také široký doprovodný program a řadu vystoupení uctil návštěvou samotný prezident T. G. Masaryk.
Tahle významná událost je zároveň spojená s velkým krokem rozhlasu vpřed – od přímých přenosů, které už v té době dokázal vytvářet, se posouvá k rozhlasové reportáži. Už nešlo jen o informování o události, ale zvukový přenos události samotné. K tomu bylo nutné zajistit hned několik mikrofonů, které šlo pouze postupně zapojovat do vysílání z různých míst a v pravidelných časových intervalech, takže bylo zapotřebí náročné režijní přípravy.
A do toho přišel ještě jeden zádrhel. S tak velkým množstvím nasbíraných zvuků musel rozhlas přijít na to, jak posluchačům rozšifrovat, co se vlastně děje. Někdo jim informace musel sdělit. A tak k mikrofonu přichází první hlasatel-reportér, který už improvizovaně sděluje posluchačům své dojmy, a to na pozadí zvukového záběru děje, jako to z rozhlasu známe dnes.
Rozhlas zaskóroval
Rozhlas pokrývá kulturu a vzdělání a teď už i aktuální dění. Bylo jen otázkou času, než se jeho triumfy přenesou také do sportu. Posluchači mohli z pohodlí svých domovů pocítit sportovní šílenství tribun 3. října 1926, kdy proběhlo fotbalové utkání na Letné mezi pražskou Slávií a maďarskou Hungárií. Tahle sportovní reportáž je považována za vůbec první svého druhu v Evropě.
Hlas epickému a průkopnickému momentu propůjčil sportovní rozhlasový redaktor Josef Laufer, který svým výkonem posluchače okamžitě uchvátil. Získal si je skvěléým zachycením okolní atmosféry a popisem fotbalového zápasu, do něhož vkládal i odborné výklady. Z dnešního pohledu se to zdá jako samozřejmost, ale tehdy byl Josef Laufer skutečným vynálezcem.
Dnešní jistoty, dříve novinky
Všechno je jednou poprvé a každá věc má někde v minulosti svůj počátek. Z rozhlasových poprvé by se dalo vybírat věky, což jen dokazuje jeho sílu a výjimečnost. Řadu věcí dnes bereme naprosto automaticky, ale i ty se musely někde zrodit. Tak třeba takové klasické „Naslyšenou“.
Ozývá se dnes z úst řady rozhlasových reportérů a nejspíš každého alespoň jednou napadlo, jak je to slovo a způsob rozloučení geniální. Mnozí ale nevědí, že první naslyšenou zaznělo už v prvním vysílání rozhlasu. To se uskutečnilo 18. 5. 1923 ve skautském stanu – provizorní stanici s bojovými podmínkami – v Kbelích u Prahy. Od té chvíle zaznívá už sto let.
Existence rozhlasových poplatků už dnes nejspíš také nikoho nepřekvapí. Ty první se objevily už v roce 1937 – konkrétně se jednalo o poplatek za vlastnění přijímače, který činil deset korun za měsíc a počet platitelů rychle rostl. Právě ve třicátých letech získává rozhlas své sebevědomí a sílu. Lidé mu začínají věřit a z technické hříčky se stává uznávanou autoritou, která se neustále zdokonaluje.
Dnes rozhlas posloucháme v autě nebo doma a s vývojem dalších médií se může zdát, že jeho důležitost klesá. Opak je ale pravdou. Nezapomínejme proto na všechno, co za své prožité století dokázal.
Autor: Andrea Mašíčková
Na další poprvé Českého rozhlasu můžete zavzpomínat například u článku o zavedení nového formátu Slow Radio z minulého roku.
Máte rádi naše dobrý zprávy a chtěli byste nás nějak podpořit? Prostřednictvím drobného příspěvku na náš transparentní účet můžete jednorázově či pravidelně pomoci Dobrým Zprávám se i nadále rozvíjet.
Zdroj: Eva Ješutová: Od mikrofonu k posluchačům
Foto: encyklopedie.praha2.cz, irozhlas.cz, cesky.radio.cz, rozhlas.cz, commons.wikimedia.org, archiv.radio.cz
