Rok 2019 se už stal minulostí a o slovo se hlásí rok nový, složený ze dvou dvacítek. Tak jako každoročně i minulý rok nám přinesl spoustu radostí na poli sportovním. V dnešním článku se pokusím tyto radosti zmapovat a sepsat ty nejvýraznější z nich. Připravit, pozor, START!
Famózní vstup do nového roku měla naše nejlepší rychlobruslařka Martina Sáblíková, která si nejdříve vybruslila stříbro na vícebojařském mistrovství Evropy a poté brala zlaté medaile z tratí na tři a pět tisíc metrů na mistrovství světa v německém Inzellu. A to ještě zdaleka nebylo vše. Další zlato si totiž Martina připsala ve stejně dlouhých závodech na olympijské dráze v Calgary, kde navíc zajela dva nové světové rekordy. Stačilo to ale Martině? Nestačilo! Přišly totiž závody na další z olympijských tratí – v Salt Lake City. Tam svůj nový světový rekord na tři tisíce metrů dokázala vylepšit ještě o více než vteřinu! Navíc ještě suverénně ovládla světový pohár.
Jako úspěch můžeme jistě brát i letošní vystoupení českého hokejového týmu na mistrovství světa na Slovensku. Naše reprezentace totiž po třech letech dokázala projít přes čtvrtfinálovou bránu. A i když hlavně vinou smůly a perfektní formy ruského gólmana Vasilevskiho neukončili naši hokejisté turnaj s medailí na krku, prezentovali se opravdu hezkým hokejem, který nám může do budoucna dávat určitou míru naděje. Toto tvrzení podtrhuje také fakt, že v základní skupině se Češi mohli chlubit celkově druhým nejlepším útokem a třetí nejlepší obranou.
Přelom roku 2019 a 2020 se nesl ve znamení domácího hokejového šampionátu dvacetiletých, který se v České republice konal po dlouhých dvanácti letech. A žádná velká sláva to z naší strany nebyla. Po skvělém úvodním vítězství nad Ruskem totiž přišla porážka od Německa, prohra po prodloužení, byť po dobrém výkonu, s týmem USA a vysoká prohra s Kanadou. Ve čtvrtfinále potom přišli na řadu Švédové, kteří našim mladíkům nasázeli pět gólů a sami neinkasovali ani jednou. Celkově skončil náš výběr na sedmém místě. Co bych ale chtěl jednoznačně vyzvednout, je pořadatelské zvládnutí celé akce. Skoro na všech zápasech bylo vyprodáno a jak v Ostravě, tak i v Třinci se fanoušci královsky bavili. Češi tak znovu potvrdili, že v pořádání velkých hokejových akcí nemají v Evropě konkurenci.
A u hokeje ještě zůstaneme, konkrétně v kanadsko-americké NHL. V ní se o vůbec nejcennější hokejovou trofej – slavný Stanley Cup – utkali v barvách bostonských Medvědů hned dva čeští hráči: Davidové Pastrňák a Krejčí. A o tom, že to nebyla žádná náhoda, svědčí i jejich osobní statistiky. David Pastrňák nasbíral ve čtyřiadvaceti odehraných zápasech v play-off devatenáct bodů za devět přesných zásahů a deset asistencí a David Krejčí ve stejném počtu odehraných zápasů skóroval čtyřikrát a asistoval dvanáctkrát. Pastrňák byl v klubovém bodování druhý a Krejčí pátý.
Pojďme ale na chvíli vyměnit ledovou plochu za palubovku, hokejky za florbalky a puk za míček. V květnu se totiž v kanadském Halifaxu konalo florbalové mistrovství světa do devatenácti let. A naši chlapci na něm doslova zazářili! Hned na úvod porazili nejlepší tým světa ze Švédska suverénně 5:1, následovala porážka Dánů 12:2 a Slováků 7:3. V semifinále se česká úderka nezalekla Švýcarů a smetla je z palubovky po výsledku 9:4. A na řadě už bylo jen finále, ve kterém se znovu Češi postavili Švédům. Ten, kdo čekal úspěšnou švédskou odvetu a nepřekvapivého vítěze, musel být zklamán. Ti, kteří však přáli českým barvám, se ale mohli radovat. Češi za celý zápas nepustili svého soupeře ani jednou do vedení a mohli slavit svůj první titul mistrů světa. Může se tak český mužský florbal těšit do budoucna na doby, kdy už předem nebude odsouzen na nepopulární „bramborové“ umístění? Pevně doufám, že ano.
A mistrovství světa se zúčastnily i české ženy, které bohužel nedokázaly překročit vlastní stín a získaly již počtvrté za sebou čtvrté místo. V základní skupině nejdříve porazily Lotyšsko 14:2, se Švédkami padly 2:10 a Slovenky rozdrtily 19:3. Ve čtvrtfinále si pak poradily 11:4 s Polkami a šly do semifinále proti domácímu Švýcarsku. A dlouho to vypadalo nádherně. Ještě minutu a dvaačtyřicet vteřin před koncem byl stav 6:2 v náš prospěch. Totálně nezvládnutou koncovkou a čtyřmi inkasovanými góly ale české hráčky docílily toho, že šel zápas do prodloužení, ve kterém zanedlouho Švýcarky svůj mohutný obrat dokonaly.
A „u hokejek“ ještě chvíli zůstaneme, pouze si odskočíme k hokejbalu. Světový šampionát se konal ve slovenských Košicích a jak mužský, tak i ženský tým pomýšlel na medaili. Bohužel se to podařilo pouze ženám, které v zápase o třetí místo porazily domácí Slovenky jasně 5:0. Muži si také zahráli o bronz, ve kterém ale Kanadě – i přes střeleckou převahu – podlehli 2:3 po prodloužení. I tak se ale, jako téměř každý rok, jednalo o skvělou prezentaci českého hokejbalu.
A než svět hokejek nadobro opustíme, pojďme se ještě na skok projet na „inlajnech“. Proč? Protože v červenci proběhlo v Barceloně mistrovství světa v inline hokeji všech kategorií, na kterém naši reprezentanti dominovali. Junioři zvládli finále se Spojenými státy v poměru 5:2 a získali zlato a ženy s tím samým soupeřem ve finále padly a na krk si pověsily stříbrné medaile. Muži se taktéž dostali až do boje o zlato. A znovu nastoupili proti americkému výběru. Bohužel ale nenapodobili své mladší kolegy, ale pouze své kolegyně. Prohráli 0:3 a připsali si na své medailové konto již šesté stříbro.
A nyní se už přesuňme na tenisové kurty. Už v dubnu k nám dorazila skvělá zpráva z pařížského French Open, na kterém teprve devatenáctiletá Markéta Vondroušová vybojovala vynikající druhé místo, když se až do finále dostala bez ztráty, byť jediného setu. Postupně na své cestě vyřadila Číňanku Wangovou, Rusku Potapovovou, Španělku Suarez-Navarrovou, Lotyšku Sevastovovou, Chorvatku Martićovou a Britku Kontaovou. Až ve finále podlehla Ashleigh Bartyové poměrem 6:1 a 6:3.
Teď se ale přesuňme z Paříže na travnaté dvorce londýnského All England Clubu, na kterých se každoročně pořádá slavný Wimbledon. A i tam český ženský tenis dokazoval, že v současnosti patří k nejkvalitnějším. Barbora Strýcová dokráčela až do semifinále, ve kterém vypadla se Serenou Williamsovou. A v deblu to bylo z její strany ještě lepší. Společně se svou čínskou spoluhráčkou Su-Wei Hsiehovou totiž celý turnaj vyhrála. Do deblového semifinále se propracoval tentokrát kompletní český pár Krejčíková–Siniaková, který vypadl s později stříbrným kanadsko-čínským párem Dabrowská–Xu.
A na prestižním tenisovém turnaji ještě chvíli zůstaneme. Obrovský úspěch se tam totiž povedl české juniorské dvojici Jonáš Forejtek a Jiří Lehečka. Po ztrátě pouhých dvou gemů se probojovali až do finále, ve kterém vyzvali americko-kanadskou dvojici Draxl–Nanda. Mladí Češi se tohoto obrovského okamžiku nezalekli a zvítězili 7:5 a 6:4. Stali se tak prvním českým juniorským párem, který kdy zvedl nad hlavu pohár pro wimbledonské vítěze, a teprve třetím českým juniorským párem, který kdy vyhrál grandslam. Před nimi se to podařilo pouze Petru Kordovi s Cyrilem Sukem, kteří roku 1985 vyhráli Roland Garros a letos v lednu i Jonáši Forejtkovi s další českou nadějí, Daliborem Svrčinou, když triumfovali na Australian Open. Tyto výsledky jsou tak nadějí, že bychom se v budoucnu mohli dočkat úspěchů i v mužském tenise.
A směle se vydejme do světa pod vysokými koši, konkrétně do Číny. Tam totiž čeští basketbalisté šokovali celý svět a v konkurenci nejlepších týmů světa vybojovali neuvěřitelné šesté místo. O tomto skvělém, skoro až snovém turnaji jsem se více rozepsal v jednomu ze svých starších článků, který si můžete přečíst TADY.
A hurá na fotbal! V něm totiž skvěle zaválela pražská Slavia, která nejdříve famózně prošla základní skupinou, kde jí za soupeře byli Kodaň, Zenit Petrohrad a francouzské Bourdeaux, aby následně vyřadila belgický Genk a senzačně i obřího favorita ze španělské Sevilly. Osudným se jim stalo až čtvrtfinále, ve kterém Sešívaní vypadli s anglickým velkoklubem Chelsea FC. I s londýnským gigantem ale dokázali zahrát dva velice vyrovnané zápasy. V další sezoně se potom Slávisté probojovali přes rumunskou Kluž až do slavné Ligy mistrů, kde sice nedokázali postoupit ze skupiny, ale ve „skupině smrti“ si určitě ostudu neudělali. Největšího úspěchu Pražané dosáhli, když dokázali ukopat bezbrankovou remízu na barcelonském stadionu Camp Nou.
Zadařilo se také české fotbalové reprezentaci, která „splnila povinnost“ a postoupila na mistrovství Evropy. Jeden velký úspěch se ale přece jen povedl, a to když Češi v pražském Edenu otočili vývoj utkání a díky gólu Zdeňka Ondráška z osmdesáté páté minuty porazili slavnou Anglii.
A tímto bych svůj výčet českých sportovních úspěchů uzavřel. Jsem si vědom toho, že se zde ani zdaleka nemohlo vejít vše, a proto vás chci vyzvat, abyste s námi další významné úspěchy našich sportovců sdíleli na našem Facebooku, Instagramu či Twitteru.
Autor: David Kubatík
Foto: irozhlas.cz, sport.cz, sportovnizurnal.cz, irozhlas.cz, isport.blesk.cz, idnes.cz, sport.cz, gol.cz
